Tento týden mě navštívil kamarád a při vyprávění o tom, co všechno během dovolené zažil, se mi mimo jiné pochlubil tím, kolik se svými dětmi viděl malých pevnůstek našeho prvorepublikového opevnění. K jejich označení přitom použil slovo „řapík“. I když mu v tu chvíli oči svítily nadšením, nedalo mi to a musel jsem ho opravit. Malé kulometné objekty našeho předválečného opevnění, na něž v některých oblastech České republiky narazíte doslova na každém kroku, se totiž správně označují termínem „řopík“ odvozeným od zkratky ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací, které jejich výstavbu na konci třicátých let 20. století řídilo.
Historie této malé pevnůstky je přitom nesmírně zajímavá. Československé fortifikace se podle typů budovaných pevnostních objektů dělily na dva rozdílné druhy, které se od sebe navzájem lišily nejen svou konstrukcí a výzbrojí, ale především úkoly, jež měly plnit. Šlo jednak o mohutné objekty těžkého opevnění, vyzbrojené děly, minomety a těžkými kulomety, a o objekty opevnění lehkého – malé železobetonové pevnůstky s převážně kulometnou výzbrojí. Zatímco těžké opevnění mělo být schopno svou odolností, zbraněmi, překážkami a zásobami střeliva vzdorovat i po řadu dní nenadálému útoku silných nepřátelských jednotek, linie lehkého opevnění byly určeny především k časově omezené obraně.
Revoluční koncepce
První objekty lehkého opevnění se sice v našem pohraničí objevily na jaře 1936, ale jejich technické parametry, ani způsob jejich použití nebyly nijak oslnivé. Zásadní změna přišla v závěru téhož roku, kdy se týmu specialistů ŘOP vedenému plukovníkem ženijního vojska Josefem Kučerou podařilo vyvinout kulometnou pevnůstku „nového typu“, která byla 5. ledna 1937 představena čs. generalitě. Projekt nového objektu, jemuž brzy nikdo neřekl jinak než „řopík“, zaujal. Byl totiž moderní. A to nejen svou konstrukcí a vnitřním vybavením, ale především vlastním pojetím pevnostního boje. Místo čelních paleb, jež byly do té doby pro většinu obdobných pevnůstek u nás i za hranicemi typické, zaváděl totiž palby boční. Střílny tak byly lépe chráněny před nepřátelským ostřelováním, a objekty se navíc daly seskupovat do souvislých linií, v nichž se mohly palbou svých zbraní navzájem chránit.
Mimořádná byla i konstrukční variabilita nové pevnůstky, díky níž byla použitelná prakticky kdekoliv. Nejčastěji byly budovány objekty typu A se dvěma protilehlými střílnami pro boční palbu, existovaly však i řopíky jednostřílnové (typů C, D a E) a také „béčko“, jehož jedna střílna se zapojovala do boční palebné přehrady, zatímco druhá byla určena pro vedení čelních paleb. Ocelolitinové střílny řopíků byly opatřeny kvalitní lafetací a vyzbrojeny lehkými nebo těžkými kulomety. K pozorování sloužily zrcátkové periskopy, vzduch bylo možné obměňovat ručně poháněným ventilátorem a vchod do pevnůstky bránila mřížová a ocelová dvířka krytá vchodovou střílnou. Hluché prostory v okolí řopíků mohly jejich osádky bránit pomocí granátových skluzů.
Výstavba řopíků se koncem jara 1937 rozběhla obrovským tempem jak v Čechách a na Moravě, tak i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Do konce roku 1937 – tedy za necelých sedm měsíců – se jich stavebním firmám podařilo dokončit 3 797 a výstavba tisíců dalších pevnůstek pokračovala nezmenšeným tempem i v roce následujícím. Do 15. října 1938, kdy byly v důsledku osudného mnichovského diktátu stavební práce na lehkém opevnění zastaveny, bylo vybetonováno přes devět tisíc řopíků. I díky nim měl náš pevnostní systém na podzim 1938 nezanedbatelnou bojovou hodnotu a oprávněně vzbuzoval respekt našich nepřátel.
Už 85 let..
Kvalita a množství pevnostních objektů, jež se během tak krátké doby podařilo vybudovat, budí i nyní oprávněně uznání a obdiv k práci našich předků. Právě kvůli nim, oněm tisícům bezejmenných, jsem se dnes rozhodl svůj příspěvek věnovat řopíku, jehož pětaosmdesáté narozeniny si budeme brzy připomínat.
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!