Každý týden si na stránkách Konzervativních novin budeme připomínat hrdiny, kteří v prvním, druhém či třetím odboji přispěli k boji za svobodu naší vlasti, za což většinou zaplatili svým životem
Jsou muži, jejichž osudy dokazují, že lidský život dokáže být mnohem pestřejší a mnohdy i tragičtější, než sebeodvážnější románová fikce. Jedním z takových byl bezesporu i československý stíhací pilot Josef Bryks. Z nedlouhých jedenačtyřiceti let, jež mu osud vyměřil, strávil plných třináct za ostnatým drátem, nejprve nacistického Německa a později komunistického Československa. Jeho nedlouhá životní pouť se stala symbolem tragické odměny, kterou vlast, jíž se po únoru 1948 zmocnili komunisté, připravila svým synům za služby, které jí v letech války prokazovali.
Josef Bryks se narodil 18. března 1916 v Lašťanech u Šternberka v početné rodině středního rolníka Františka Brykse a jeho manželky Anny, rozené Nasvetterové. Po studiu na obchodní akademii v Olomouci byl odveden a v říjnu 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu u dragounského pluku 5 v Košicích. Po roce stráveném na východě republiky se rozhodl pro životní dráhu vojáka z povolání a v říjnu 1936 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích. Z ní byl slavnostně vyřazen v srpnu 1937 jako poručík letectva a nastoupil k olomouckému leteckému pluku 2. U něj konal službu i v době Mnichova a následné okupace zbytku českých zemí v březnu 1939.
Ihned po příchodu Němců se Josef Bryks zapojil do organizování ilegálních odchodů našich letců do zahraničí a sám se na stejnou cestu vydal v lednu 1940. Přes Slovensko, Maďarsko (kde byl zatčen a dva měsíce vězněn), Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii dorazil konečně v květnu 1940 do Francie. Vývoj situace na západní frontě byl však tak rychlý, že se k létání nakonec nedostal a na konci června 1940 byl evakuován do Velké Británie. Zde vstoupil do služeb RAF a na počátku srpna 1940 se stal příslušníkem 310. čs. stíhací peruti v Duxfordu. Krátce poté byl odeslán k přeškolení na britské letouny a k peruti se již nevrátil. Podílel se na přelétávání letounů k jednotkám a od ledna 1941 působil krátce jako zkušební pilot na letišti Brize Norton. Jeho velkou výhodou oproti většině čs. letců, byla znalost angličtiny, kterou výtečně ovládal již od dob svých středoškolských studií. Právě díky ní byl na konci dubna 1941 zařazen k britské bojové jednotce – 242. stíhací peruti, operující na Hurricanech z letiště Stapleford Tawney. Jako její příslušník byl však již 17. června 1941 severozápadně od St. Omer sestřelen a padl do německého zajetí.
Před německými zpravodajskými důstojníky, kteří ho vyslýchali, se vydával za Brita Josefa Rickse, a skutečně se mu podařilo utajit jeho skutečnou totožnost. Prošel celou řadou zajateckých táborů a celkem pětkrát se pokusil o útěk. Ani jeden mu však nevyšel. Při jednom z nich se na jaře 1943 dostal až do Varšavy, kde vešel do kontaktu s ilegální Armijí Krajowou. Avšak ani tentokrát neměl štěstí. Byl zatčen, převezen do věznice gestapa Pawiak, kde byl mučen a utrpěl vážná vnitřní zranění. Jen šťastnou shodou náhod nebyl popraven. V září 1943 se ocitl v zajateckém táboře Stalag Luft III v Saganu, kde se podílel na přípravě Velkého útěku, k němuž došlo v noci z 24. na 25. března 1944. Poté, co byla krátce nato zjištěna jeho pravá identita, byl v srpnu 1944 zatčen a převezen na pražské gestapo, kde byl obviněn z velezrady a opět mu hrozil trest smrti. Nakonec byl propuštěn zpět do zajateckého tábora, kde se 16. dubna 1945 dočkal osvobození. Za své mimořádně statečné chování v německém zajetí byl po válce vyznamenán Řádem britského impéria (MBE).
Po návratu ze zajetí, kdy se zotavoval z následků věznění a zranění utrpěného při sestřelu, se v červenci 1945 oženil s Angličankou Gertrudou Roseovou, kterou poznal krátce před svým sestřelením a s níž si v době svého zajetí prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže dopisoval (o jejich příběhu tehdy ve Velké Británii vznikl film „Srdce v zajetí“). Zpět do vlasti se vrátil teprve na počátku října 1945 a nastoupil službu u Leteckého učiliště v Olomouci jako učitel teorie létání a profesor angličtiny. K létání se již v důsledku špatného zdravotního stavu způsobeného vězněním a mučením vrátit nemohl. Jeho další osudy, podobně jako u jiných západních letců, zásadním způsobem ovlivnil únor 1948. Bezprostředně po něm byl „pro politickou nespolehlivost“ odeslán na vynucenou dovolenou, následně na dovolenou s čekaným a v září 1948 přeložen do zálohy. Tou dobou se však již nacházel ve vězení, které až do své smrti neopustil.
Josef Bryks byl zatčen na počátku května 1948 v souvislosti s vyprovokovaným, a tedy již předem k nezdaru odsouzeným, pokusem o útěk generála Karla Janouška do zahraničí. V přelíčení, konaném v červnu 1948 v Praze byl sice zproštěn obžaloby, ale po odvolání prokurátora byl v únoru 1949 odsouzen státním soudem v Praze na 10 let těžkého žaláře. Trest si odpykával v Plzni na Borech, avšak po odhalení pokusu o organizovaný útěk byl v květnu 1950 odsouzen na dalších dvacet let těžkého žaláře (brány věznice tak měl opustit teprve v květnu 1978!).
Vězněn byl postupně na Pankráci, v Mladé Boleslavi, Opavě, Leopoldově až byl nakonec přeložen na Jáchymovsko, konkrétně na tábor Rovnost v Ostrově nad Ohří. Zde rezignoval na další pokusy o útěk a naopak se snažil dosahovat co nejvyšších pracovních výsledků, aby mohl z tamní nízké otrocké mzdy podporovat svého starého otce a ve Velké Británii žijící dcerku. To mu však bylo posléze úředně zakázáno, takže se ke strádání tělesnému přidružilo i strádání duševní.
Josef Bryks zemřel v důsledku těžkého infarktu v noci z 11. na 12. srpna 1957, tedy právě před třiašedesáti lety. Jeho ostatky nebyly rodině k pohřbení vydány. V listopadu 1991 byl rehabilitován a v roce 2008 in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála. O dva roky dříve mu byl posmrtně propůjčen Řád bílého lva. Jméno Josefa Brykse nese jedna z ulic na sídlišti Černý Most v Praze 14. Když jsem se právě v ní kolemjdoucích náhodně ptal, zda tuší, po kom je pojmenována, nikdo to nevěděl…
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. V letošních volbách do Senátu PČR kandiduje jako společný kandidát ODS a KDU-ČSL v obvodu č. 24 – Praha 9.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!