Na konci července 1939 vydal v Moravských Budějovicích tehdejší velitel pěšího pluku 24 plukovník Jiří Jaroš poslední rozkaz svého útvaru. Při jeho čtení se opravdu nechce věřit, že tento dokument vznikl více než čtyři měsíce po nacistické okupaci. Ostatně, posuďte sami…
„Dne 31. července 1939 dokončuje se likvidace našeho pluku a důstojníci, rotmistři a délesloužící poddůstojníci se rozjedou za novým povoláním…Nemusím vyličovati pocity, s jakými se rozcházíme; události, které dolehly na naši krásnou zemi, pociťujeme všichni stejně. Rád bych Vám však, milí druhové, řekl, že se můžete rozejít s hlavou hrdě vztyčenou, u vědomí dobře vykonané povinnosti. Byli jste účastni budování naší národní armády a měli jste svůj záslužný podíl na její odborné zdatnosti, její vysoké hmotné i mravní úrovni i na jejím odhodlání bojovat a umírat za naši Československou republiku. Dík svědomité vyčerpávající práci, kterou jste obětavě konali i za nejtěžších poměrů posledních let, byl náš pluk připraven splniti v rozhodnou chvíli do všech důsledků své branné úkoly. Nebylo naší vinou, že nám k tomu nebyla dána příležitost…Nezapomeňme, že jsme Češi. Své češství uplatňujme i obhajujme všude důsledně i hrdě; je to jedna z mála kladných hodnot, které národu zbyly. S národním sebevědomím národ stojí i padá. Nedopusťme, abychom zmalomyslněli nebo zlhostejněli my, ani druzí okolo nás – naopak posilujme v sobě i jiných pevnou a vřelou víru v lepší zítřek našeho národa, který nemůže zahynout, jestliže sám v sebe nepřestane věřit. Tisknu Vám v duchu ruce. Nazdar!“
Autor těchto řádek se narodil 16. ledna 1896, tedy právě před 125 lety, ve Velkém Meziříčí v rodině místního stolařského mistra Karla Jaroše. Po absolvování čtyř tříd české reálky v rodném městě pokračoval na podzim roku 1911 ve studiu na státní průmyslové škole v Brně, kde v březnu 1915 úspěšně odmaturoval. Do civilního zaměstnání však již nenastoupil. Svět se tou dobou zmítal v krvavém válečném konfliktu, a tak byl i Jiří Jaroš odveden a 15. dubna 1915 nastoupil k c. a k. pěšímu pluku č. 81 v Jihlavě. Zde absolvoval základní pěší výcvik, školu na důstojníky pěchoty v záloze a 3. ledna 1916 odjel se svým plukem na východní frontu. Zde byl 14. června 1916 raněn a padl do ruského zajetí. V něm se jako velký český vlastenec již 26. července 1916 přihlásil do 1. srbské dobrovolnické divize v Oděse, s níž se jako velitel čety zúčastnil krvavých bojů s Němci a Bulhary v rumunské Dobrudži.
Na konci března 1917 přešel Jiří Jaroš na vlastní žádost ze srbské armády do čs. legií v Rusku a od července 1917 působil po následující dva roky u 7. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se ústupových bojů na Ukrajině proti rakousko-uherským a německým jednotkám, stejně jako vystoupení čs. legií proti bolševikům i následné ochrany sibiřské magistrály. Na konci června 1919 byl přemístěn ke štábu 2. čs. střelecké divize v Tomsku, kde byl zařazen nejprve jako náčelník výzvědného, později náčelník operačního oddělení. Tuto funkci zastával až do června 1920, kdy se vrátil zpět do svobodné vlasti.
Po příjezdu do Československa absolvoval Jiří Jaroš jako inteligentní důstojník III. kurs Školy generálního štábu v Praze a poté konal od září 1921 do října 1922 službu u velitelství olomoucké 7. divize. Následně se stal posluchačem II. ročníku prestižní Válečné školy v Praze, po jejímž absolvování působil nejprve ve štábu brněnské 6. divize a od prosince 1923 ve štábu Zemského vojenského velitelství Brno jako přednosta jeho 2. (zpravodajského) oddělení. Od prosince 1927 do září 1931 zastával funkci náčelníka štábu 12. divize v Užhorodě na Podkarpatské Rusi, poté rok velel praporu pěšího pluku 8 v Českém Těšíně a od září 1932 do prosince 1933 byl přidělen školské skupině 5. oddělení Hlavního štábu v Praze. Po následující necelé tři roky velel hraničářskému praporu 8 v Ipoľských Šahách na Slovensku a v září 1936 se stal velitelem znojemského pěšího pluku 24. V jeho čele stál poté nepřetržitě až do jeho likvidace v červenci 1939.
V srpnu 1939 byl Jiří Jaroš přidělen k zemské pobočce Nejvyššího úřadu cenového v Brně, avšak toto jeho civilní zařazení tvořilo pouhou zástěrku jeho odbojové činnosti. Od samého počátku okupace budoval společně s podplukovníkem Josefem Kynclem a nadporučíkem JUDr. Františkem Novákem rozsáhlou ilegální organizaci, kterou v dubnu 1939 začlenil do vznikající Obrany národa a napojil ji přímo na generála Bohuslava Všetičku, jenž tehdy stanul v čele Zemského velitelství ON na Moravě. V jeho organizaci zaujal místo velitele kraje Velké Meziříčí (někdy též označovaného jako kraj Třebíč) a úzce spolupracoval i s generálem Františkem Slunečkem a plukovníkem Václavem Lysákem. Jeho rozsáhlá odbojová činnost však nezůstala nacistům utajena a 1. prosince 1939 byl zatčen gestapem.
Jiří Jaroš byl postupně vězněn v budově brněnského gestapa, na Špilberku, v Sušilových i Kounicových kolejích. Během několik týdnů trvajících krutých výslechů nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Následoval převoz do Vratislavi, kde byla souzena část jeho přátel, a on zde byl 1. září 1942 vyslýchán jako svědek. Při soudním jednání vystupoval nesmírně statečně, bral všechnu vinu na sebe a mnoha lidem tak zachránil život. Stejně tak se choval i při svém vlastním procesu před Volksgerichtem ve Stuttgartu, který se uskutečnil 14. prosince 1942. I zde, ač sám těžce nemocen, žádal soud, aby pět současně s ním souzených spolupracovníků posuzoval mírně. Jeho chování bylo tak statečné a hrdé, že to soud dokonce v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl. On sám byl sice za přípravu velezrady a tzv. nadržování nepříteli odsouzen k trestu smrti, avšak všichni zbývající obvinění vyvázli s pěti až deseti let káznice, ačkoliv i pro ně původně žalobce požadoval smrt.
Plukovník generálního štábu Jiří Jaroš byl sťat gilotinou 6. dubna 1943 v sekyrárně stuttgartské věznice. Jeho přání, aby byl jako důstojník zastřelen, bylo zamítnuto. Svůj dopis na rozloučenou manželce Heleně a dcerkám Jiřince a Helence, sepsaný těsně před vykonáním rozsudku, uzavřel slovy: „jsou horší věci než smrt, které mohou člověka potkat…“
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!