Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915, tedy před 105 lety, ve slovenské obci Hrachoviště v tehdejším trenčínském okrese. Pocházel z chudé, početné rodiny a nic nenaznačovalo, že by jeho další životní směřování mohlo být něčím výjimečné.
Po absolvování obecné školy studoval v letech 1929-1936 na reálném gymnáziu v Novém Městě nad Váhem a rodiče přemýšleli o tom, že by bylo dobré, kdyby vstoupil do semináře a stal se knězem. Nakonec však Imrichovy osudy, jak už to někdy v lidském životě bývá, zásadním způsobem změnila náhoda. Vypravoval mi, že v jakýchsi novinách narazil na článek, ze kterého se dozvěděl o akci „Tisíc nových pilotů republice“ a rozhodl se, že bude létat. Po nezbytných lékařských prohlídkách a psychotestech, kterými prošel bez sebemenších problémů, mu v cestě stála daleko závažnější překážka, a to souhlas rodičů, který musel jako neplnoletý získat. Nakonec se mu to podařilo a ve Středoslovenském aeroklubu na letišti Tri duby u Zvolena absolvoval pilotní výcvik.
Právě tato skutečnost ovlivnila jeho další vojenské zařazení. Když v říjnu 1936 narukoval do čs. armády, aby absolvoval povinnou vojenskou prezenční službu, byl ihned odeslán do poddůstojnické pilotní školy v Chebu a po jejím absolvování do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Poté byl v říjnu 1937 přidělen k leteckému pluku 3 v Piešťanech a následně působil od ledna 1938 u jeho 15. letky ve Vajnorech (a později v Žilině). U této jednotky prožil tragické události podzimu 1938 i vznik samostatné Slovenské republiky v březnu roku následujícího.
Přestože se Imrichu Gablechovi nabízela v rámci slovenského letectva slibná kariéra, rozhodl se spolu se stejně smýšlejícími přáteli, kteří byli stejně jako on zařazeni u 64. letky v Piešťanech, odejít za hranice a bojovat za obnovení Československa. Na rozdíl od jiných vlastenců, kteří do Polska přecházeli ilegálně „po svých“, zvolili k odchodu do zahraničního odboje naprosto odlišný způsob. Ve středu 7. června 1939 se na piešťanském letišti zmocnili čtyř letadel (tří víceúčelových letounů Š-328 a jednoho Ab-101) a přeletěli s nimi do Polska, kde požádali o azyl. Za tento čin byli vojenským soudem v Bratislavě v březnu 1942 v nepřítomnosti odsouzeni k degradaci a 20 letům těžkého žaláře (tento již tak vysoký trest byl po odvolání prokurátora dokonce změněn na doživotí!).
V Polsku vstoupil Imrich Gablech do řad polského letectva a v září 1939 se v jeho řadách zapojil do války s Německem. Vojenská situace Polska se však brzy stala neudržitelnou poté, co na základě paktu Ribbentrop-Molotov začaly jednotky Rudé armády 17. září 1939 obsazovat jeho východní oblasti. Imrich Gablech padl hned následujícího dne společně s dalšími příslušníky polského letectva do sovětského zajetí. Byl vyslýchán NKVD a jako údajný špión odsouzen k pěti letům v pracovních táborech na území SSSR. Nejprve byl nasazen do dolů poblíž města Marhanec a v květnu 1940 odeslán do smutně proslulého tábora č. 19 tzv. Pečorlagu na území autonomní sovětské republiky Komi, kde otrocky dřel při stavbě železnice z Pečory do Vorkuty. Právě zde byl sovětskými orgány obviněn z údajného organizování vzpoury vězňů a odsouzen na dalších 10 let odnětí svobody. V důsledku zdejších zoufalých životních podmínek těžce onemocněl, zhubl o více než 30 kilogramů a dokonce dočasně oslepl. Nebýt toho, že v červnu 1941 nacistické Německo zaútočilo na SSSR, pravděpodobně by otřesné podmínky gulagu nepřežil. Po vypuknutí války na východní frontě však Sovětský svaz umožnil repatriaci polských letců držených do té doby v táborech a věznicích na území Sovětského svazu do Velké Británie. Mezi těmi, kdo v říjnu 1941 odpluli přes Archangelsk na britské ostrovy, byl i Imrich Gablech.
Po příjezdu do Velké Británie byl zařazen do dobrovolnické zálohy britského královského letectva (RAF) a následně přemístěn k čs. depotu ve Wilmslow. Jeho sen, že by se mohl vrátit zpátky k aktivní letecké službě, a to ať již jako stíhač, nebo bombardovací pilot, však bohužel vzaly záhy za své. Při cvičném letu opakovaně omdlel a jen šťastnou shodou náhod nepřišel o život. Při důkladné lékařské prohlídce, která následovala, bylo zjištěno, že má dvouletým žalářováním i otrockou prací v gulagu zdraví zničené do té míry, že již létat nikdy nebude moci. Absolvoval proto Kurs důstojníků letecké kontroly a působil ve funkci letištního kontrolora – dispečera na několika leteckých základnách, z nichž operovali příslušníci čs. stíhacích perutí. Na tehdejší náročnou službu opakovaně vzpomínal a vždy hovořil o tom, jak nesmírně zodpovědné bylo navést vracející se kamarády bezpečně na základnu. Bývalo prý obvyklé, že během jedné jediné služby vypil pět litrů silného černého čaje a vykouřil přes 200 cigaret.
Ve funkci leteckého dispečera působil Imrich Gablech až do konce 2. světové války. Domů do Československa se vrátil 2. srpna 1945 a až do června následujícího roku zastával funkci leteckého kontrolora na ruzyňském letišti v Praze. Následně byl v červnu 1946 přemístěn do Havlíčkova Brodu, kde působil u tamní 10. letecké základny jako důstojník letecké kontroly až do srpna 1948, kdy byl ustanoven zatímním velitelem základny a zároveň velitelem havlíčkobrodské posádky. Ne však nadlouho.
Jako bývalý příslušník britského královského letectva byl již v únoru 1949 z armády vyhozen a jako člověk pro komunistický režim nespolehlivý jen velice těžko sháněl zaměstnání. Nakonec nastoupil jako likvidátor faktur a pomocný úředník u stavebního závodu v Havlíčkově Brodě. Opakovaně byl vyslýchán StB a i se svou rodinou systematicky šikanován. Byl i zatčen, avšak po týdnu ho pro nedostatek důkazů museli propustit. Tak alespoň zařídili, aby dostal v zaměstnání výpověď. Díky přímluvě kamaráda nastoupil v prosinci 1954 jako mzdový účetní do národního podniku Pilníkárna v Havlíčkově Brodě, ovšem v roce 1958 byl jako politicky nespolehlivý přesunut z kanceláře na podstatně horší práci přímo do výroby. Mezitím se začal radikálně zhoršovat jeho již tak ne úplně dobrý zdravotní stav. Nakonec díky přímluvě přátel nastoupil jako skladník do národního podniku Rico v Havlíčkově Brodě, kde pracoval až do odchodu do penze.
Částečně rehabilitován byl sice Imrich Gablech již v šedesátých letech, avšak definitivní satisfakce se dočkal teprve po listopadu 1989, kdy byl nejprve povýšen do hodnosti plukovníka a v roce 2015 do hodnosti brigádního generála. Nositel našeho nejvyššího státního vyznamenání Řádu Bílého lva, slovenského Řádu Bílého dvojkříže a polského Komandérského kříže Za zásluhy brigádní generál Imrich Gablech odešel navždy 16. prosince 2016, pouhých šest týdnů po zmiňované oslavě jeho 101. narozenin. V mých vzpomínkách navždy zůstane nejen jako odvážný, tvrdý a nezlomný muž, který se nikdy ničeho nebál, ale i milovník slovenských lidových písní a člověk s mimořádným smyslem pro humor, s nímž jste se ani na okamžik nenudili.
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme