Před osmdesáti lety – 1. října 1941 – se v Petschkově paláci v Praze, v němž sídlila řídící úřadovna gestapa, konal soudní proces s předsedou protektorátní vlády divizním generálem Ing. Aloisem Eliášem, jenž byl zatčen 27. září 1941, tedy hned v den Heydrichova příjezdu do Prahy. Když se stal v dubnu 1939 právě generál Eliáš ministerským předsedou protektorátu Čechy a Morava, byla část české veřejnosti šokována, že se takový člověk propůjčil ke spolupráci s okupanty. Jiní si naopak oddechli, protože věřili, že udělá vše proto, aby český národ ochránil od toho nejhoršího. Sám Eliáš své přemítání ohledně přijetí osudové funkce shrnul do následujících vět: „Přijmu-li tuto nabídku, nakonec mne oprátka nemine. Nepřijmu-li tuto funkci, dostane to možná nějaký darebák, který může našemu národu a vlasti způsobit nedozírné škody. Proto jest mou povinností přijmout to.“
Alois Eliáš se narodil 29. září 1890 v rodině krejčovského mistra na Královských Vinohradech. Absolvoval Českou vysokou školu technickou a na jaře 1911 si našel zaměstnání u firmy, která prováděla stavební a trasovací železniční práce na různých místech Rakouska-Uherska. Jeho další osudy, podobně jako v případě miliónů jiných, zásadně ovlivnilo vypuknutí 1. světové války. S c. a k. pěším plukem č. 28 odjel na východní frontu, kde nedlouho poté padl do ruského zajetí. V něm se přihlásil do čs. legií a v říjnu 1917 odjel s tzv. Husákovým transportem do Francie. Zde absolvoval francouzskou důstojnickou školu v St. Maixent a jako příslušník 21. čs. střeleckého pluku se zúčastnil krvavých bojů na Aisně a u Terronu.
Z uniformy do politiky
Zpět do vlasti se Alois Eliáš vrátil na počátku ledna 1919 a vzápětí se zapojil do války s Poláky na Těšínsku i tažení proti maďarským bolševikům na Slovensku. Po skončení bojů se rozhodl zůstat v uniformě natrvalo. Jako schopný a perspektivní důstojník absolvoval Vysokou školu válečnou v Paříži a prošel řadou významných vojenských funkcí. Dlouhá léta působil na Hlavním štábu v Praze, byl velitelem chomutovské 2. pěší brigády, v listopadu 1933 se stal velitelem 3. divize v Litoměřicích a na podzim 1935 převzal funkci velitele nově zřízeného V. sboru v Trenčíně. V mezidobí byl od ledna 1932 až do července 1933 stálým členem čs. delegace na konferenci pro omezení zbrojení v Ženevě (právě zde se spřátelil s tehdejším čs. ministrem zahraničí dr. Edvardem Benešem).
Ve vysoké politice se Alois Eliáš ocitl tak trochu náhodou, když byl po osudných mnichovských událostech 1. prosince 1938 jmenován ministrem dopravy v Beranově vládě, jež se 16. března 1939 změnila ve vládu protektorátní. O pět neděl později se stal Alois Eliáš jejím předsedou. Někteří ho tehdy obviňovali ze zrady a spolupráce s Němci, avšak nic nebylo tak vzdálené realitě. Eliáš byl již od prvních dnů okupace v úzkém kontaktu s představiteli odboje. Patřil mezi zakladatele vojenské odbojové organizace Obrana národa, zapojen byl i na Politické ústředí, Ústřední vedení odboje domácího a Petiční výbor věrni zůstaneme. Až do svého zatčení byl kromě toho ve spojení s Edvardem Benešem, jenž v té době stál v čele našeho zahraničního odboje. Nemalými finančními částkami se rovněž podílel na financování odboje a na podpoře rodin perzekvovaných.
Pomsta za Heydricha
Eliášova rozsáhlá činnost nezůstala gestapu utajena, a proto právě před osmdesáti lety stanul před mimořádným tribunálem, kterému předsedal obávaný prezident berlínského Volksgerichthofu Otto Georg Thierack, jenž za tímto účelem na Heydrichovo přání dorazil do Prahy. Rozsudek nemohl znít jinak. Alois Eliáš byl za zločiny velezrady, zemězrady a podporování nepřítele odsouzen k trestu smrti. Vykonání rozsudku však bylo odloženo a premiér byl držen na Pankráci jako rukojmí za „klid“ v protektorátu. Ten byl na jaře 1942 fatálně porušen Heydrichovou likvidací. V pátek 19. června 1942, tedy pouhý den poté, co sedm našich parašutistů svedlo v Resslově ulici svůj poslední boj, byl Alois Eliáš na přímý rozkaz říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera odvezen na střelnici v Praze – Kobylisích a tam ve večerních hodinách zastřelen. Stal se tak jediným předsedou vlády okupované země, kterého nacisté popravili pro jeho odbojovou činnost. Položil svůj život v boji na domácí frontě, která si svou krutostí a nebezpečností v ničem nezadala se skutečným bojištěm. Mohli na ní uspět jen opravdoví muži. Generál Alois Eliáš na ní obstál se ctí…
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!