Jako v předrevoluční Francii osmnáctého století, i dnešní bohaté elity v anglosaských zemích podporují myšlenky, kterými si pod sebou samy podřezávají větev. Podpora zelené agendy, nových socialistů i progresivního sociálního inženýrství se zdá být logickou volbou dnes, jak ale upozorňuje Joel Kotkin ve svém článku na webu Quillette, v dlouhodobějším pohledu to může být smrtelná chyba. Přinášíme třetí část.
Pokud naše sekulární elity mají něco, co by se dalo označit jako náboženství, točí se to kolem životního prostředí. Stále přetrvávají součásti staré plutokracie, třeba některé velké energetické a výrobní společnosti, které ještě odolávají nové zelené ortodoxii. Ale vedení prakticky všech velkých technologických společností – Apple, Google, Amazon, Microsoft, Facebook — neúnavně pracují na budování svého image na základech toho, co je vnímáno jako environmentální hodnoty. Pokladníci velkých environmentálních skupin, včetně Sierra Clubu, dostávají obrovské příspěvky, často dosahující až 100 miliónů dolarů, od bohatých magnátů, jako jsou Ted Turner, Michael Bloomberg nebo Richard Branson.
Podobně jako ve středověku přijal i dnešní mezinárodní environmentální aktivismus apokalyptickou rétoriku. Když byl zvolen prezidentem Barack Obama, James Hansen z agentury NASA, jedna z ikon boje proti změnám klimatu, vyslovil názor, že nový šéf exekutivy má jen „čtyři roky na to, aby zachránil Zemi.“ V roce 2008 zase stanice ABC tvrdila, že Manhattan bude do roku 2015 „pod vodou“. Podobná tvrzení jsou běžně přijímána v médiích a ve vědeckých a politických kruzích bez většího skepticismu. Stejně jako u středověké církve mají ministranti tohoto hnutí jen malou trpělivost s racionální diskusí. Když už někteří z nich – třeba jeden ze zakladatelů Greenpeace a bývalý člen panelu IPCC Patrick Moore – vysloví své námitky proti současnému směru klimatického a environmentálního hnutí, jsou okamžitě démonizováni a marginalizováni.
Klimatické změny jsou problémem, který vyžaduje nějaké řešení, ale přístupy prosazované superbohatými elitami jen odhalují jejich pokrytectví a navíc mohou mít dosud netušené důsledky pro jejich vlastní majetek. Jako středověká aristokracie, i naši oligarchové si vytvořili zvláštní ospravedlnění svého vlastního chování, zatímco trvají na tom, aby všichni ostatní dodržovali nařízení zeleného kánonu. Od všech ostatních vyžadují omezování spotřeby a s klimatem bojují ve velkém stylu – ovšem nikoli v podstatě. Jak nedávno poznamenal list Guardian (česky zde), do Davosu se na „slet“ světových elit vypravilo přibližně 1500 soukromých letů.
Přesto existují závažná politická rizika, kterých si tito vysoce postavení lidé zřejmě nejsou vědomi. Kdekoli byla zavedena konvenční zelená opatření, ať už v Británii, Kanadě, Austrálii nebo Spojených státech, výsledkem byly prudce rostoucí ceny bydlení a energií. V Kalifornii, právem považované za globální centrum klimatického alarmismu, způsobila zelená politika zvýšení cen energií a bydlení až za hranici dostupnosti, s výsledkem nejvyšší míry chudoby v USA. K tomu došlo i přesto, že snížení emisí na hlavu bylo menší než ve 39 z ostatních států USA. Kalifornie také ve velké míře své emise exportuje, nejčastěji přesouváním výroby do neekologické Číny, a proto sice zdánlivě snižuje svoji uhlíkovou stopu, ale ve skutečnosti zvyšuje tu globální.
V Americe i jinde tyto dvojí metry hrozí vyvoláním vzpoury vrstev, které závisejí na levné a spolehlivé energii a nemohou si dovolit drahé bydlení v městských domech. I bohaté země musí dobře rozmýšlet, zda zatížit svoji už beztak sužovanou střední a pracující třídu jen proto, že to požadují „čistí a bohatí“, jak už to ostatně ve Francii ukázaly Emmanuelu Macronovi „žluté vesty“. Funkční demokracie mají přirozeně problém se snižováním životní úrovně svých voličů.
Neúnavná zelená propaganda mezi mladou generací má potenciál přinést ještě mnohem závažnější následky. Jak narůstá ideologie hrozící apokalypsy, narůstá také fundamentalismus, v mnoha případech připomínající zdola povstávající náboženská hnutí, která ohrožovala středověký katolicismus. Koneckonců, jsme-li na pokraji globální apokalypsy, jak může kdokoli obhájit svůj luxusní životní styl, který vede většina globálně proslulých bojovníků za životní prostředí, od prince Charlese a Richarda Bransona až po Leonarda di Capria a Al Gora?
Pokračování příště.
Přeložil Stanislav Kneifl
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!