Jako v předrevoluční Francii osmnáctého století, i dnešní bohaté elity v anglosaských zemích podporují myšlenky, kterými si pod sebou samy podřezávají větev. Podpora zelené agendy, nových socialistů i progresivního sociálního inženýrství se zdá být logickou volbou dnes, jak ale upozorňuje Joel Kotkin ve svém článku na webu Quillette, v dlouhodobějším pohledu to může být smrtelná chyba. Přinášíme druhou část.
Za poslední půlstoletí (podobně jako tomu bylo i v předrevoluční Francii) se světonázor elit začal čím dál více rozcházet s tradiční morálkou. Ale zatímco vládnoucí vrstvy průmyslové éry aspoň navenek podporovaly nadřazenost rodiny, velká část dnešních horních vrstev přijala agendu, která má pramalé pochopení pro tradiční hodnoty v kterékoli oblasti od sexu až po kulturní normy. Čím dál častěji nejde jen o otázku prosté tolerance, ale o agresivní boj s tradiční kulturou rodiny, která ještě relativně nedávno položila základy úspěšné společnosti.
Tyto všudypřítomné progresivní memy nyní přijala většina velkých korporací. V rámci hledání zisku u progresivních zákazníků a chlácholení hlučných levicových bojovníků za sociální spravedlnost například společnost Gillette vytvořila reklamy útočící na „toxickou maskulinitu“. Podobné kulturně-politicky korektní přístupy přijaly firmy jako Audi, Procter and Gamble, Apple a Pepsi, a to s různou mírou úspěchu. Dnes musí zaměstnanci Googlu, Microsoftu nebo britského Accenture podepsat souhlas s progresivní ortodoxií ohledně rasy a genderu. Pokud tak neučiní, musí se obávat ztráty zaměstnání.
Když je levice u moci, snaží se všemi dostupnými prostředky vnutit svůj pohled na svět celé populaci. Součástí legislativy v sedmi státech USA, včetně státu New York, už jsou zákony rozšiřující možnost přerušení těhotenství až do třetího trimestru. V Coloradu guvernér Jared Polis, technologický magnát, zvažuje zákony o povinné sexuální výchově, včetně informací o „zdravých“ transsexuálních vztazích, a o zákazu diskusí o tom, co je v oblasti genderu normální.
Důraz kladený na kulturní otázky propůjčuje důvěryhodnost progresivní agendě ultrabohatých politiků, jako je Jared Polis, nový guvernér státu Illinois Jay Pritzker nebo bývalý starosta New Yorku Michael Bloomberg. Současně ale rozevírá nůžky mezi horními třídami a těmi, které britský autor David Goodhart nazývá „the somewheres“ – klasickou střední a pracující vrstvou, která stále tvrdošíjně lpí na zastaralých hodnotách rodiny, národních států, propojení s místem nebo dokonce náboženství. Ve Spojených státech odmítají využívání dámských toalet biologickými muži nejméně dvě třetiny populace. Je velmi pravděpodobné, že ještě méně lidí souhlasí s tím, že vychovávání dětí v souladu s jejich biologickým pohlavím je znakem předsudků nebo bigotnosti rodičů, jak někteří progresivisté tvrdí.
A konečně je tu výbušné téma (i)migrace, které dalo vzniknout událostem jako je Brexit, posun k pravicovému populismu v Evropě a, samozřejmě, prezidentství Donalda Trumpa. Zejména v technologickém světě existuje silná podpora pro „svět bez hranic“, který někteří vidí jako cestu k importu levné a kvalifikované pracovní síly, stejně jako k nevyčerpatelné zásobě chův, zahradníků, hotelového personálu a uklízeček, nutných k udržení životního stylu vyšších vrstev.
Pokračování příště.
Přeložil Stanislav Kneifl
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!