Jako v předrevoluční Francii osmnáctého století, i dnešní bohaté elity v anglosaských zemích podporují myšlenky, kterými si pod sebou samy podřezávají větev. Podpora zelené agendy, nových socialistů i progresivního sociálního inženýrství se zdá být logickou volbou dnes, jak ale upozorňuje Joel Kotkin ve svém článku na webu Quillette, v dlouhodobějším pohledu to může být smrtelná chyba. Přinášíme první část.
Jak poznamenal Alexis de Tocqueville ve své knize Starý režim a revoluce, francouzská šlechta podporovala mnoho myslitelů, jejichž eseje a ideje znamenaly ohrožení jejích vlastních práv a dokonce její samotné existence. Tento trend se nyní vrací, neboť dnešní nejbohatší lidé světa se také staví za myšlenky, které je ve svých důsledcích mohou připravit o majetek, když už ne o hlavu. V tomto smyslu mohou skončit jako Leninovi „užiteční idioti“, usilovně pracující na své vlastní zkáze.
Levicová šlechta nového věku
Ačkoli oni sami mají obrovský prospěch z volného trhu, liberální ochrany majetkových práv a ideálu meritokracie, mnozí z nejvýše postavených mužů a žen (dokonce i ve Spojených státech) mají tendenci přijímat politiku a kulturní normy, které podemílají jejich vlastní postavení. To všechno je ještě podtrženo jejich vrchnostenským chováním, které se ve vší nahotě projevilo třeba v nedávném skandálu s univerzitními příspěvky, kdy hollywoodské hvězdy a elity byznysu podváděly, podplácely a falšovaly záznamy, jen aby dostaly své potomky na prestižní univerzity.
Ti stejní lidé současně neustále rozmnožují svůj majetek, a jak ukazuje nedávná zpráva OECD, je to ponejvíce na úkor střední a pracující vrstvy. Neúprosné prosazování „globalizace“ – tj. v podstatě přesouvání výroby do rozvojových zemí – je pro progresivní elity přitažlivé, přestože, řečeno slovy francouzského geografa Christophera Guilluyho, „oživuje citadely středověké Francie“. (Zjednodušeně řečeno tím myslí bohatá středověká města vykořisťující své chudé venkovské okolí. Pozn. překl.)
Někdy se politika elit ospravedlňuje jako součást „zelené“ agendy, která ovšem ožebračuje nižší a střední třídu tím, že vytlačuje základní průmysl do rozvojových zemí a zvyšuje ceny bydlení a energií. Tím otevírá dveře nejrůznějším rebeliím – od Brexitu, Trumpa a žlutých vest až po vzestup neliberálních režimů ve východní Evropě a pozvolný návrat socialismu – které ohrožují jejich hegemonii.
Ve dvacátém století byla většina kapitánů průmyslu podle očekávání konzervativní. Velké peníze jejich společenské vrstvy definovaly „stranu majetku“. Konzervativci v Británii a Kanadě, liberálové v Austrálii, republikáni v Americe a gaullisté ve Francii společně podporovali – byť s významnými rozdíly – základní režim ctící vládu zákona a majetkové právo. V posledních dvaceti letech ale horní vrstvy přijaly zelené a sociální myšlenky, které jsou v příkrém rozporu s kapitalistickou soutěží a přežitím kvetoucí střední třídy.
Mnohé z tradičních levicových stran v Austrálii a Kanadě jsou z velké části financovány bohatými a podporovány z elitních vrstev. Velké frakce tradičně konzervativních stran, jako třeba Křesťanských demokratů Angely Merkelové, se mezitím posunuly směrem k internacionalistické a zelené agendě. Jenom v Británii, která vždy byla excentrickým opozdilcem, nesou prapor starosvětské pracující vrstvy Labouristé Jeremyho Corbyna.
Dary pro levici
Ve Spojených státech nyní jasná většina bohatých dárců podporuje Demokratickou stranu místo tradiční strany velkých firem, Republikánů. Drtivá většina ultrabohatých nadací – včetně těch financovaných potomky Rockefellerů a Fordů, jejichž majetek pochází hlavně z fosilních zdrojů – se teď naklání doleva, zejména v environmentálních a kulturních otázkách.
Pokračování příště.
Přeložil Stanislav Kneifl
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!