Bouře, kterou rozpoutal rozhovor Prince Harryho a jeho manželky Meghan (i když poctivější by bylo říci „Meghan a jejího manžela prince Harryho“) už utichá. A to dokonce i v britském tisku. Jedna věc by nám ale v záplavě bulvárních a polobulvárních zpráv neměla uniknout. Ten nešťastný rozhovor totiž nastavil hranice nové ortodoxie. Toho, co si ve slušné společnosti nemůžete dovolit. A to ani v soukromí rodinného kruhu.
Připomeňme si totiž, co bylo v celém rozhovoru to nejvíc zničující obvinění. To totiž nebylo nic o tom, jak je královská rodina striktní a svázaná pravidly (což asi Meghan nevěděla, protože neměla čas ani na pět minut googlení…). To už přece známe – a lépe – od princezny Diany. Zničující bylo v dnešní společenské atmosféře obvinění z rasismu. A jak takový rasismus v podání královské rodiny vypadá? Inu tak, že když si přivedete manželku tmavší barvy pleti, tak se někdo z rodiny zeptá, jakou barvu kůže bude mít vaše dítě.
Něco jako Hitler…
Jak to přesně bylo, samozřejmě nevíme. Sama Meghan u toho nebyla, někdo se prý zeptal Harryho. Trochu nám tak chybí určité drobnosti jako třeba kontext, tón a přesné znění. Zeptal se princ Charles Harryho “Co se ti to narodí za negra?“ Nebo se spíš zeptal „Co myslíš Harry, bude spíš po tátovi nebo po mamince…?“. Troufnu si odhadnout, že to bylo spíš to druhé. Pro náhle tak citlivého prince Harryho to ale asi bylo příliš zraňující. (Kde jsou ty časy, kdy na mejdanu vystupoval v nacistické uniformě nebo svého spolubojovníka z armády, který byl pákistánského původu, označil jako „našeho malýho pakošskýho kamaráda Ahmeda…“)
Je ale opravdu tak zvláštní se zeptat, jakou barvu kůže bude mít dítě rodičů, kteří jsou z jiné rasy? Opravdu pokud přijde váš syn či vnuk s partnerem jiné barvy pleti, je čirým zlem pomyslet si, jakou asi bude mít váš vnouček či pravnouček barvu? Zařazujete se v tu chvíli někam mezi KuKluxKlan a Hitlera? A kam se zařadíte, když se zeptáte, jestli dítě zrzky a blonďáka bude spíš po tátovi nebo po mámě? Nebo jak bude vypadat dítě hubeňoura a tlusťošky? Nebo po kom zdědí nadání dítě atomového fyzika a harfistky? Tím vším už přece vyjadřujete nějaký předpoklad, který by mohl někoho urazit a který někoho škatulkuje.
Pomineme teď to, že to celé je jen klacek v rukou nepříliš talentované herečky, která si tím vynucuje soucit a slávu. Tohle totiž není jen tak. Jde o vymáhání požadavku, aby nikdo nic nijak neoznačoval. Je to jakási postmoderní posedlost, že označením věcí tak, jak jsou, pácháme nějaké zlo. Proto se děti ve školách učí neříkat chlapeček a holčička a zaměstnanci univerzit maminka a tatínek. Proto už „nejsou“ lidí tlustí, slepí, hloupí, postižení, ale jen nadměrní, nevidomí, jinak nadaní a se speciálními potřebami… Je to infantilní představa, že když něco označíme jinak, zmizí to.
Myslet si to může, ale říct ne!
Shodou okolností mám kamaráda, který se stal milujícím dědečkem černé holčičky. Takže jsem se ho zeptal, jestli ho napadlo, jakou barvu kůže bude jeho vnučka mít. Odpověděl mi, že samozřejmě. Že ho to napadlo hned. A s úsměvem dodal: „Já jsem si to samozřejmě uvědomil, že to bude mulatečka. Ty se mi ale vždycky líbily, tak mě to nijak nepobuřovalo.“ Strážci nové ortodoxie by mu jistě vysvětlili, že jako běloch už nesmí užít term mulat (a už vůbec ne mulatečka). A vůbec, když běloch nesmí přeložit černošského autora, tak je otázkou, jestli může běloch vychovávat černošské dítě!
Jenže jakmile jednou padne obvinění z rasismu – a to sebesměšnější – získává takový člověk neocenitelný pocit morální převahy. Kritizovat ho je na pováženou. Přesvědčil se o tom slavný britský moderátor Piers Morgan. Ten skončil ze dne na den v televizi ITV, kde pět let uváděl populární pořad Dobré ráno Británie (nejsledovanější ranní pořad v Británii). Demonstrativně odešel ze studia, kde mu kolegové pořád dokola vyčítali jeho kritiku Meghan Marklové. Morgan přitom tvrdil dosti jednoduchou věc – můžete Meghan věřit nebo ne. On jí nevěří. Jenže nevěřit někomu, kdo si prošel tak tragickým traumatizujícím rasistickým zážitkem? To je přece necitlivé a odporné… Ta debata byla vlastně docela poučná. Z toho nekonečného morálního grilování vyšlo, že je vlastně úplně jedno, jestli je to pravda nebo ne. Jedná se o obvinění z rasismu, tak tomu musíte věřit. Protože ten a ten (v tomto případě uvaděč počasí tmavé pleti) si tím prošel taky a bylo to hrozné. Uf… je neuvěřitelné, jak těžký život ty elity mají. Vévodkyně z Walesu, moderátor britské televize, skotský ministr spravedlnosti… Ti všichni asi jen tak tak unikají každodennímu lynčování.
To, co si dnes novinář ve slušné společnosti (ne)může dovolit, pak až dojemně předvedla moderátorka BBC, která si k tématu pozvala Megyn Kellyovou, někdejší hvězdu FoxNews a NBC. Megyn se velmi umírněně snažila vysvětlit, že každý by měl mít právo na názor a kde je psáno že by jí měl nutně věřit. Redaktorka BBC jí na to opáčila: „To je opravdu zajímavé, co jste řekla. Protože nikdo nezpochybňuje jeho právo mít názor. Otázka je, jestli ho může vyjádřit jako novinář…“ Když se jí Megyn snažila vysvětlit, že i komentátor může kupodivu mít názor, pokračovala dál jako buldozer: „Ale nešel moc daleko?“ „Ale neurazil možná až příliš mnoho lidí?“ „Je to přece tak sensitivní téma.“
Lepší Satan než Piers
Takže máme témata, o kterých nediskutujeme. Máme věci, na které se neptáme. A to ani v rodinném kruhu. Máme tu slova která raději ani nevyslovujeme. A máme tu věci, kterým musíme věřit. A musíme věřit jejich nositelům. A taky – nesmíme podpořit kacíře, kteří narušují novou ortodoxii! Jako se to stalo Sarah Osbournové, manželce metalové legendy Ozzy Osbourna. Ve své show The Talk na CBS se svého starého přítele Morgana zastala s tím, že by chtěla slyšet nějaký důkaz o tom, že je rasista. To neměla dělat. Show se sice jmenuje Talk, ale debatovat se tam zřejmě nesmí. Na několik dnů byla pozastavena, než se na CBS poradí, co s takovým skandálním rasismem udělají… Její manžel zatím může dál ukusovat netopýrům hlavy zaživa a zpívat o satanovi, to nikomu naštěstí nevadí.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!