Mučedníci komunismu

proces3

V předchozích dílech jsme se věnovali osudům kněží popravených v souvislosti s tzv. případem Babice – P. Bulovi a P. Drbolovi. Dnešní text pojednává o třetím duchovním, který byl ve spojitosti s babickými událostmi poslán na popraviště.

P. František Pařil se narodil 27. ledna 1911 ve Vidoníně u Velké Bíteše. Rodiče hospodařili na středně velké zemědělské usedlosti. František měl šest sourozenců a ještě několik nevlastních sourozenců z otcova prvního manželství. Jeden z bratří – Severin se také stal knězem a působil ve východních Čechách poblíž Rychnova nad Kněžnou. Školní docházku František započal na obecné škole ve Vidoníně, dále pak pokračoval na měšťanské škole ve Žďárci u Tišnova. Následně absolvoval reálné gymnázium v Tišnově. Poté se rozhodl pro kněžství a vstoupil do brněnského alumnátu. Po studiích bohosloví byl vysvěcen na kněze 5. července 1937. Jako kaplan nastoupil záhy do Boskovic, jež se staly jeho prvním kněžským působištěm. Mimo kněžské povinnosti zde pracoval v místní Charitě a v rámci její činnosti měl na starosti také provoz kina.

Od 1. srpna 1940 byl přeložen jako administrátor do Deblína. Jeho dalšími kněžskými působišti byly např. Třebíč, Olešnice na Moravě, Podivín u Břeclavi a Volfířov u Dačic, kde působil čtyři roky – v letech 1944–1948. Od 1. července 1948 byl ustanoven farářem v Horním Újezdě v okrese Třebíč, nedaleko Babic.

V konfliktu s komunistickou mocí, ve sporu s farníky

P. Pařil byl opakovaně ve velmi krátkých intervalech překládán z farnosti do farnosti, což nebylo v té době obvyklé. Dle vlastních slov uvedených ve vyšetřovacím protokole to bylo kvůli jeho konfliktu s vysokou církevní hierarchií a jeho kladnému vztahu k lidem. S výjimkou činnosti v Charitě v Boskovicích se P. Pařil příliš veřejně neangažoval. Brzy po únoru 1948 se dostal do konfliktu s komunistickým režimem – varoval věřící před tímto bezbožeckým režimem a před angažovaností v komunistické politice, za což si vysloužil sledování.

19. srpna 1950 odmítl podepsat rezoluci proti americkému vojenskému zásahu v Koreji. Později se už podrobil, veřejně proti režimu nevystupoval. P. Pařil se rozhodl v Horním Újezdu upravit farní hřbitov, protože dosavadní byl neuspořádaný, jednotlivé hroby byly nahodile rozesety po hřbitovním poli. Ve spolupráci se známým architektem vypracovali projekt – byly vytyčeny pěšiny a nové hroby byly řazeny do pravidelných řad. Kvůli těmto úpravám se však dostal do konfliktu s částí farníků. U části z nich změna vyvolala značnou nevoli, neboť nově vybudované cestičky vedly přes bývalé hroby jejich blízkých zemřelých.

Jak bylo zmíněno už v předcházejících textech, na začátku 50. let se vyostřoval konflikt mezi soukromě hospodařícími zemědělci, věřícími a komunistickou mocí, snažící se prosadit kolektivizaci. Stejným způsobem se situace odvíjela na Třebíčsku a Moravskobudějovicku, kde byla situace ještě umocněna přítomností odbojových protikomunistických skupin.

V této situaci začátkem roku 1951 zde rozvinul činnost Ladislav Malý, údajný agent americké zpravodajské služby CIC, který obcházel krajem, vyhledával především mladé muže ochotné vystoupit otevřeně proti režimu a vytvářet ilegální skupinu. Jedním z těch, kteří mu uvěřili a přidali se k němu, byl mladý rolník Antonín Mityska, jenž byl farníkem P. Pařila. Malý použil Mitysku jako prostředníka, který mu měl umožnit dostat se na hornoújezdskou faru a kontaktovat P. Pařila.

Nezvaní návštěvníci

V noci z 24. na 25. června 1951 přivedl Mityska na faru do Horního Újezdu kapitána Malého a ukrývajícího se sedláka Antonína Plichtu staršího ze Šebkovic, známého odbojáře z časů války, aktivního člena lidové strany a odpůrce kolektivizace. S Plichtou a Mityskou se P. Pařil znal a měl k nim důvěru, zatímco s přítomností Malého, vyznačujícího se chvastounstvím a opileckými excesy, se musel velmi těžko srovnávat. P. Pařil příchozí, kteří byli ozbrojeni, varoval, že je sledován StB a vyčetl Malému vinu na zatčení P. Buly a P. Drboly. Nezvaní hosté se přesto zdrželi na faře dva dny a teprve večer 26. června nasycení a posilnění alkoholem odešli. Jejich další akcí byla vražda třech příslušníků MNV a postřelení čtvrtého účastníka schůze v Babicích 2. července 1951.

Kněžsky degradován a poslán na smrt

Poté bylo zahájeno v regionu masové zatýkání. P. Pařil byl odveden příslušníky jihlavské StB v podvečer 5. července 1951, právě ve chvíli, kdy se modlil ve svém pokoji. Byl vyšetřován ve věznici v Jihlavě. Brutálními vyšetřovacími metodami byl donucen, aby se přiznal, že ukrýval a zásoboval skupinu Ladislava Malého, měl jim slíbit poskytnutí sklepa pro ukrývání zbraní a parašutistů, měl se rovněž podílet na plánování vyvraždění 15 osob prokomunistického smýšlení v Šebkovicích a pro vraždění v Babicích měl Malému a jeho druhům darovat požehnané růžence, udělit jim kněžské požehnání a slíbit, že se bude za zdar jejich akce modlit. Zmíněná obvinění byla klasickým klišé dobové proticírkevní propagandy, hojně komunisty využívané.

František Pařil byl spolu s P. Drbolou souzen v prvním babickém procesu před Státním soudem oddělení Brno, při přelíčení konaném už ve dnech 12.–14. července 1951 v Jihlavě. Na základě obvinění z velezrady a pomoci při sabotáži byl odsouzen k trestu smrti. Součástí procesu bylo rozpoutání nenávistné kampaně proti katolické církvi v tehdejších médiích, sbírání rezolucí požadujících tresty smrti a odsuzujících jednání „babických vrahů“. Smutným momentem bylo vyslovení církevní kněžské degradace nad P. Pařilem a P. Drbolou brněnským biskupem K. Skoupým, který pobýval už delší dobu v internaci a neměl k případu objektivní informace.

Dne 1. srpna 1951 Nejvyšší soud potvrdil rozsudek Státního soudu a dne 2. srpna 1951 byly urychleně zamítnuty i žádosti o milost. Také pokus bratra P. Pařila požádat o milost u prezidenta byl neúspěšný. P. František Pařil byl popraven oběšením na dvoře jihlavské věznice v ranních hodinách dne 3. srpna 1951. Jeho zpopelněné ostatky byly uloženy v hromadném hrobě na Ústředním brněnském hřbitově spolu s urnami dalších popravených politických vězňů.

V roce 1968 byly ostatky předány rodině a v 70. letech se dočkaly odpočinku na skrytém místě na hřbitově v bydlišti rodiny jedné z jeho sester – v Heřmanově na Vysočině. V roce 2011 byly ostatky vyzvednuty a umístěny na čestné místo na heřmanovském hřbitově – náhrobní deska nese nápis P. František Pařil, oběť justiční vraždy komunistického režimu.

Teprve po roce 1989 se P. Pařil dočkal soudní rehabilitace a v roce 2001 byl Arcidiecézním soudem pražského arcibiskupství odsuzující výrok biskupa Skoupého o trestu degradace z 15. červenci 1951 prohlášen za kanonicko-právně neplatný.

 

Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.

Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.