Mučedníci komunismu – kněží a řeholníci zemřelí ve věznicích a táborech nucené práce

proces3

Jedním z duchovních, kteří zemřeli na následky utrpení prožitého v komunistickém koncentračním táboře pro řeholníky, byl i františkán P. František Tomáš Koseček, převor kláštera v Chebu.

Pocházel ze Slavičína u Valašských Klobouků ze zemědělské rodiny a narodil se 18. června 1917. Matka mu zemřela v šesti měsících, otec se však znovu oženil a z tohoto nového otcova manželství  měl František šest sourozenců. Jeho otec se později stal v obci starostou. Do obecné školy začal  František chodit v roce 1923 a po vychození pěti tříd jej otec  poslal na jezuitské gymnázium na Velehradě s přáním, aby se stal knězem.

Z kláštera do PTP

Zde v sekundě onemocněl a rodiče jej vzali domů do Slavičína. Po uzdravení se na gymnázium už nevrátil, ale nastoupil na měšťanskou školu ve Slavičíně. Poté nastoupil do učení v drogérii ve Slavičíně a vyučil se v roce 1934. V následujícím roce se vrátil na jezuitské gymnázium na Velehrad do tercie a pak přešel na arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Z gymnázia byl vyloučen kvůli přestupku z dnešního pohledu úsměvnému – psaní milostného dopisu dívce. Ve své složité studijní cestě po gymnáziích pokračoval na Slovensku v Nitře.

V srpnu 1938 vstoupil do noviciátu františkánského řádu v Kadani a ukončil jej v září 1939 v Hájku u Prahy. Nato odešel do kláštera do Prahy a soukromě dokončil gymnaziální studia v roce 1941  maturitou. Teologická studia absolvoval na arcibiskupském teologickém institutu v Praze a 27. června 1945 byl vysvěcen na kněze. V červnu 1946 dokončil svá teologická studia, to již za svého působení v klášteře Hejnicích. V červenci 1947 byl přeložen do kláštera do Kadaně, kde spravoval jako administrátor farnosti Klášterec nad  Ohří, Rašovice, Pernštejn a Okounov. Kromě toho vyučoval náboženství na školách v Kadani i ve svěřených farnostech. Působil v klášteře v Kadani a od září 1948 se stal kvardiánem kláštera v Chebu.

V dubnu 1950 byl spolu s ostatními spolubratry internován v centralizačním klášteře v Hejnicích, pak převezen do soustřeďovacího střediska v Bohosudově a od září 1950 nastoupil na vojnu k jednotkám PTP. Postupně prošel s jednotkou řadu míst, např. Hajniky a Plavecké Podhradie. Otec Tomáš pracoval s ostatními na stavebních pracích, později byl kuchařem. Také se podílel na skrytém náboženském životě – sloužení mší, zpovídání laiků. 16. září 1952 byl s dalšími františkány u jednotky PTP 54 Komárno zatčen. Zatčení františkáni byli jako vojáci vyslýcháni nejprve vojenskými vyšetřovateli v pověstném „Domečku“ na Hradčanech a pak převezeni do Ruzyně. Tamější podmínky jsou zachyceny ve vzpomínce spolubratra otce Donáta Žilinského těmito slovy: „Dlouho jsme  museli stát u zdi se zavázanýma očima. Pak mne hodili do cely a poučili, jak se mám chovat. Nastaly výslechy. Uplynul rok a já stále byl ve vazbě u kapucínů i s otcem Norbertem… Otec Tomáš to musel mít daleko horší. Vozili ho se zavázanýma očima a s řetízkama na rukou až do Chebu do kláštera a násilím a bitím ho nutili, aby vyjevil, kde skryl poklady, zbraně… Do cely mu dali chlapíka-podrazáka, který stále nadával na komunisty, aby Tomáše svedl k nadávkám. Otec Tomáš se při výsleších jen bránil: dejte mi pokoj, jsem nevinný.“

Trest za řeholní život

Koncem ledna 1954 byl P. Koseček odsouzen spolu s osmi spolubratry u Vyššího vojenského soudu v Praze za ilegální řádovou činnost u jednotek PTP pro trestný čin velezrady na šest let. P. Koseček byl postaven do čela celé skupiny a označen za jejího vůdce. Byl odsouzen za rozmnožování, čtení pastýřských listů v červnu roku 1949 a exkomunikačního dekretu. Dále také proto, že v Chebu v říjnu 1948 poradil dvěma mužům prchajícím do zahraničí cestu ke hranicím a dal jim mapu a že věděl o neuskutečněném plánu spolubratra P. A.V. Zlámala o odchodu za hranice, který mu však rozmlouval. Hlavní „trestnou činností“ této skupiny františkánů byla pro vyšetřovatele skutečnost, že pokračovali dále v době soustředění i u PTP v řeholním životě, což bylo hodnoceno jako „velezrádná protistátní činnost“.

Po odsouzení byl P. Koseček nejprve vězněn ve Valdicích, následně pracoval ve výkonu trestu v uranových dolech ve Rtyni v Podkrkonoší. Zde se u něj v roce 1956 následkem práce ve vysoce radioaktivním prostředí objevilo rakovinné onemocnění. Byl převezen na Pankrác a následně léčen v nemocnici v Uherském Hradišti. Pro beznadějnost svého zdravotního stavu byl propuštěn domů k rodičům do Slavičína u Valašských Klobouků. V posledních měsících života ho navštěvovali i spolubratři z celé republiky, pokud byli na svobodě, a snažili se ho povzbuzovat. 30. října 1956 P. Tomáš Koseček zemřel. Jeho pohřbu se přes nevoli úřadů zúčastnilo velké množství věřících a kolem stovky kněží. Je pohřben na hřbitově ve Slavičíně.

Poslední svědectví

Ve vzpomínkách O konci života P. Kosečka se nám zachovalo několik svědectví. P. J. Pavlík SJ uvádí: „Úmrtí na Tmavém dole v řadách kněží byla dvě. Jedno radioaktivitou. Na noze mladého františkána-kněze se objevila zvláštní vyrážka. Byl poslán na vyšetření, pak na Pankrác, ale brzy v nemocnici v Uherském Hradišti zemřel.“ Sourozenec P. Tomáše Oto Koseček vzpomíná: „Františkány dali na vojnu. O tom nám pak Tomáš říkal, že do rána měli pod postelema nějaké letáky proti komunismu. Že se tam pohybovala nějaká ženská, která je měla roznášet. Pak je pozavírali a poslali kopat uran. Narostla mu boule, kterou mu operovali. V roce 1956 byl propuštěn do nemocnice v Uherském Hradišti na ozařování. Pak ho v červenci propustili domů. Doma koncem října 1956 zemřel. Bylo mu 39 let. Co byl doma, tak ho každou noc navštěvovali kněží františkáni.“ Také spolubratr P. Benedikt Holota OFM se s nemocným P. Tomášem několikrát setkal: „Od spolubratrů vím, že ve Rtyni na Tmaváku pomáhal po práci vězňům ve skladu. Byl bratrský, ohleduplný a ochotný pomoct. Navštívil jsem ho po jeho převezení do nemocnice v Uherském Hradišti v létě 1956. Říkal jsem mu, že se mi podařilo sehnat nějaké nové náboženské knihy a materiály. Živě se o to zajímal a žádal mě, abych mu je také zajistil. Říkal, že by se mu mohly hodit, protože měl naději, že by se mohl uzdravit.

Do poslední chvíle byl velmi aktivní a měl touhu kněžsky působit. Když někdo z pacientů v nemocnici žádal o kněze, když to bylo možné, nechal se k němu na posteli převést a kněžsky mu posloužil. Pak jsem ho navštívil několik týdnů před smrtí u rodičů ve Slavičíně. Byl už velmi unavený. Rakovinné metastáze měl v celém těle. Na krku měl rakovinnou bouli o velikosti vejce. Trpělivě snášel bolesti. Tomáš byl tichý, skromný, opravdový františkán.“

 

Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.

Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

 

 

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.