V minulém díle jsme připomněli prvního rumunského blahořečeného z období komunismu Szilárda Ignáce Bogdánffyho, pomocného biskupa ze Satu Mare. Jeho světitelem a předchůdcem v mučednictví byl biskup János Scheffler.
Narodil se 29. října 1887 v obci Kálmánd, v oblasti Szatmár v Uhrách (dnešní Cămin v oblasti Satu Mare v Rumunsku). Pocházel z rolnické, maďarsky mluvící rodiny a byl druhým z deseti dětí. Rodina praktikovala katolickou víru. Díky podpoře místního kněze mohl jít talentovaný chlapec i přes skromné domácí poměry studovat na církevní gymnázium v Satu Mare. Po skončení středoškolských studií vstoupil do kněžského semináře a absolvoval teologická studia na univerzitě Pála Pazmányho v Budapešti. Spolužáci ho vnímali jako vážného, pečlivého, trochu samotářského, a proto mu přezdívali „doktor“. Kněžské svěcení přijal 6. července 1910. Následně vystudoval na Gregoriánské univerzitě v Římě kanonické právo a získal zde v roce 1912 doktorát teologie.
Pastýřem Maďarů i Rumunů
Po návratu do vlasti pracoval jako vikář. Díky své přípravě pak byl pověřen významnými pastoračními a akademickými úkoly – na základě pověření biskupa provedl reorganizaci katolického kolegia v Satu Mare a stal se jeho ředitelem. Vyučoval zde teologii, kanonické právo a také církevní dějiny a byl také spirituálem seminaristů. Věnoval se také publikační činnosti – sepsal katechismus katolické církve a přehled církevních dějin. V letech 1923–1925 byl proboštem a učil náboženství na lyceu v Nagymajtény (dnešní Moft inu Mare).
Protože po první světové válce a po rumunsko-maďarském konfliktu byla oblast Sedmihradska, kde János Scheffler působil, připojena k Rumunsku, rozhodl se naučit rumunsky, aby mohl plnohodnotně působit mezi všemi farníky i jednat s úřady. Ve dvacátých letech se účastnil 27. mezinárodního eucharistického kongresu v Chicagu. V roce 1930 došlo ke spojení diecézí Satu Mare a Oradea Mare. P. Scheffl er byl pověřen v nově vytvořené diecézi reorganizací zdejších teologických studií – stal se prefektem a spirituálem v semináři v Satu Mare.
Jako odborník na kanonické právo se zabýval právními otázkami vztahu mezi Církví a státem v Rumunsku, své diecéze a kraje a také sestavil řeholní pravidla Kongregace Milosrdných sester, které působily v Satu Mare. Podílel se na organizování právních předpisů a redigování dokumentů synody své diecéze. V té době také psal knihy o výuce náboženství a formaci katolické inteligence. V roce 1940 se stal profesorem na katedře církevního práva v Kluži a členem tamější Akademie svatého Štěpána. Zároveň byl také zpovědníkem řeholních sester z několika řádů. Biskupem diecéze Satu Mare – Oradea V souvislosti s územními nároky Maďarska a jeho snahami revidovat tzv. trianonský systém z období po první světové válce byla velká část Sedmihradska v roce 1940 opět připojena k Maďarsku.
Území, která byla nyní odtržena od Rumunska a Československa – Zakarpatí, procházela také změnami v oblasti církevní organizace. 17. května 1942 se stal biskupem diecéze Satu Mare Dr. János Scheffler, a poté byl navíc pověřen výkonem funkce apoštolského administrátora pro diecéze Oradea. Poté, co došlo opět ke spojení obou diecézí, stal se biskupem diecéze Satu Mare – Oradea. Biskup Scheffler byl přijímán věřícími jako dobrý biskup – aktivní, horlivý, rozhodný i náročný. Snažil se o rozšíření kněžských povolání a pozval do své diecéze zástupce Opus Vocationum Ecclestiasticum, jež se na tuto činnost zaměřovalo. Navštěvoval i vzdálené části své diecéze, povzbuzoval kněze i věřící, materiálně je podporoval.
Snažil se bránit eskalaci napětí mezi rumunským a maďarským obyvatelstvem, k němuž docházelo v důsledku územních změn. Také se zasazoval za pomoc Židům, kteří měli být deportováni do koncentračních táborů. V souvislosti s blížícím se postupem sovětské armády prozíravě připravoval organizaci církevní struktury pro případ zatčení biskupa a generálních vikářů. Na jaře 1945 intervenoval osobně u sovětských a rumunských úřadů, které opět oblast Sedmihradska převzaly, ve prospěch sedmihradských Němců, kteří odsud byli deportováni.
V roce 1946 ho papež Pius XII. vybral jako budoucího biskupa maďarské diecéze Győr, poté, co zde byl zabit sovětskými vojáky biskup mučedník Vilmos Apor, o němž jsme v jednom z předchozích dílů našeho seriálu psali. Biskup Scheffler tuto nominaci přijal, avšak toužil zůstat ve své diecézi, což nakonec papež akceptoval a ponechal jej zde.
Na cestě do Jilavy
V poválečném Rumunsku rychle vzrůstala moc komunistů, podtržená přítomností sovětských jednotek. V roce 1948 došlo k otevřenému útoku komunistické moci proti Církvi – vypovězení konkordátu s Vatikánem, vyhlášení proticírkevních zákonů, likvidaci řeckokatolické církve a také zrušení diecéze Satu Mare – Oradea. Biskupovi Schefflerovi bylo znemožněno vykonávat jeho pastýřskou službu v satumarské diecézi.Postupně byli pozatýkáni všichni biskupové římsko- i řeckokatolické církve. Biskup Scheffler se pokusil intervenovat ve prospěch zatčeného řeckokatolického biskupa Alexandru Rusu, diecéze Maramureş. V roce 1950 nakonec zůstal posledním biskupem na svobodě.
Komunistický režim se jej snažil získat na svou stranu – nabídl mu, že by se mohl stát biskupem v diecézi Alba Iulia, namísto zatčeného biskupa Árona Mártona, což odmítl. Rumunská vláda chtěla odtrhnout rumunskou katolickou církev od Říma a asimilovat katolíky k pravoslavné církvi. Biskupu Schefflerovi bylo za přestup k pravoslaví nabízeno místo rumunského patriarchy, ale když nepodepsal, byl v květnu 1950 zatčen tajnou policií „Securitate“. Prožil dva roky v internaci v bývalém františkánském klášteře, následně byl převezen do věznice v Bukurešti a od března 1952 byl vězněn v neslavně proslulé věznici Jilava, poblíž Bukurešti. Během svého věznění byl krutě ponižován a mučen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Vzhledem k špatnému zdravotnímu stavu biskupa nebyl tento trest vykonán. Biskup Scheffler zemřel 6. prosince 1952, poté co zkolaboval ve sprše, kdy byl polit vařící vodou. Jeho ostatky byly pochovány na vězeňském hřbitově, odkud byl v roce 1965 exhumovány a tajně pochovány v katedrále v Satu Mare.
V roce 1992 začal proces beatifikace biskupa ze Satu Mare a v roce 2010 Benedikt XVI. potvrdil dekret uznávající mučednictví tohoto Božího služebníka. Biskup Scheffl er byl beatifi kován 3. července 2011 v Satu Mare za přítomnosti tisíců věřících a představitelů obou národních církví – bukurešťského arcibiskupa Ioana Robu i maďarského primase Pétera Erdö, apoštolského nuncia v Rumunsku a dalších biskupů.
Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.
Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor (13/2014)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!