Mezi blahořečené maďarské Církve přibyl v říjnu 2013 laik, salesiánský koadjutor Štěpán (Ištván) Šándor. Jeho život dramaticky poznamenaly složité osudy Maďarska ve 20. století, především nacistický a komunistický režim. Přesto se nevzdal svého poslání – působit mezi mládeží v duchu svatého Jana Bosca, zakladatele salesiánů.
Narodil se 26. října 1914 v Maďarsku ve městě Szolnok asi 100 km na severovýchod od Budapešti. Jeho otec Ištván pracoval jako železničář, matka Maria byla v domácnosti. Štěpán měl ještě dva bratry. Rodiče byli hluboce věřící katolíci a k praktikování víry vedli i své děti. Společně navštěvovali farnost u františkánů, kde mladý Štěpán i ministroval. Prožil šťastné dětství, byl znám svou přátelskou povahou, vynikal jako organizátor her. V rodném městě vychodil osmiletou lidovou školu. Později organizoval různé aktivity pro děti. Právě františkáni ze Szolnoku mu později doporučili, když viděli jeho touhu pracovat s mládeží, aby vstoupil do salesiánské kongregace.
Štěpán absolvoval technicky zaměřenou střední školu – vyučil se soustružníkem a stejně jako jeho otec začal pracovat jako dělník na železnici u maďarských státních drah. Postupně získával prostřednictvím časopisu Bollettino Salesiano první informace o salesiánech. Obdivoval jejich obětavou práci, výchovné metody i radostný přístup k mládeži. Nakonec se rozhodl skončit se svou prací a stát se salesiánem. Rodiče byli těmito jeho životními plány poněkud zaskočeni a snažili se mu je zpočátku rozmlouvat, nakonec však s jeho rozhodnutím souhlasili.
Salesiánem
V roce 1936 vstoupil do dvouletého aspirantátu na salesiánském institutu v Budapešti ve čtvrti Rákospalota, k němuž přiléhala také tiskárna. V této době se u salesiánů také vyučil tiskařem. V roce 1938 nastoupil do noviciátu salesiánské kongregace. Mezitím byl povolán na vojenskou službu, kterou absolvoval v Budapešti. V roce 1939 se mu podařilo dokončit noviciát a 8. září 1940 složil své první sliby. Poté mu byla svěřena úloha asistenta pro mládež v salesiánském institutu, zároveň se s příkladným zápalem a obětavostí věnoval věřící dělnické mládeži. Už v roce 1942 byl povolán do maďarské armády, která v té době bojovala po boku nacistického Německa proti sovětským jednotkám v Rusku. Na vojně pracoval jako radista. I během trýznivého pobytu na frontě se snažil udržovat kontakt se salesiány a představenými kongregace a spolu s dalšími několika podobně smýšlejícími vojáky se v hrozných podmínkách války modlil. Nakonec se octl v roce 1944 v zajetí a následně byl poslán domů. V roce 1944 se vrátil k salesiánům a začal pracovat jako mistr v salesiánské tiskárně.
Příchod sovětské armády v roce 1945 sice znamenal porážku fanatického pronacistického režimu Šípových křížů, který krutě pronásledoval Židy a nebyl rozhodně přátelský ani vůči Církvi, ale přinesl také počátek prosazování komunismu v Maďarsku, odvlékání Maďarů do SSSR, demontáže podniků, znásilňování žen. V situaci válkou zbídačené země a poníženého obyvatelstva se Štěpán rozhodl pracovat na obnově země – ihned rozvinul rozsáhlý apoštolát mezi mládeží. V salesiánském ústavu působil jako mistr v tiskárně a vychovatel mládeže. Stal se také spoluzakladatelem organizace pro katolické učně KIOE. 24. července 1946 také složil věčné sliby a stal se salesiánským koadjutorem.
Komunisté s podporou sovětských jednotek brzy zahájili tažení k ovládnutí země – obsazení klíčových ministerstev vnitra, armády, tisku, spustili zestátňování a tažení proti opozici. Církevní školství bylo postupně rušeno, což v roce 1946 postihlo i salesiánský institut v Budapešti. Kongregace přesto nadále provozovala alespoň tiskárnu, kde Štěpán pracoval. Brzy přichází další nepříznivá opatření – omezení náboženského tisku a náboženských sdružení. V červnu 1948 byl provoz salesiánské tiskárny zastaven. V témže měsíci maďarský parlament zestátnil všechny školy a jejich zařízení – tedy i všechny řádové školy.
Apoštolem v ilegalitě
V červnu 1950 byla rozpuštěna většina řádů a kongregací – kromě benediktinů, piaristů a františkánů, kterým bylo povoleno provozovat v zemi několik klášterů. Salesiánská kongregace však byla rozpuštěna. Řeholníci, kteří odmítli odložit řeholní roucho, byli odesláni do soustřeďovacích klášterů. Mladí salesiáni, klerici a novici byli posláni domů a museli nastoupit do práce. Štěpán Šándor se vrátil k rodičům a začal pracovat ve státní tiskárně. Pomáhal v sakristii v místním kostele. Zůstal však věrný svému salesián skému poslání – vyvíjel tajnou apoštolskou činnost mezi mládeží, zvláště mezi bývalými chovanci a studenty salesiánských domů, a udržoval kontakty s představenými kongregace. Štěpán se dostal do kontaktu především s dělnickou mládeží a také mladými věřícími policisty, což bylo optikou komunistického režimu vnímáno jako mimořádně nebezpečné a nežádoucí. Potom odešel do Budapešti, kde vystupoval pod falešným jménem a pracoval v chemické továrně na výrobu čisticích prostředků. Ve volném čase organizoval bývalé salesiánské studenty a také náboženské semináře. Vzhledem k ohrožení, jež mu hrozilo v případě odhalení činnosti, mu salesiáni nabízeli možnost odejít za hranice, ale Štěpán se rozhodl ve své zemi zůstat.
Trest smrti za práci s mládeží
V červenci 1952 byl Štěpán zatčen tajnou policií přímo na svém pracovišti a podroben tvrdým výslechům. Pro soudní proces k němu bylo přiřazeno dalších pět salesiánů, devět policistů a dva studenti. Soud začal 28. října 1952. Štěpán byl odsouzen za zločin spiknutí proti lidově demokratickému státu k trestu smrti oběšením, stejně jako dva další obvinění. Ostatní obdrželi tresty v rozpětí od osmi do sedmadvaceti let.
Dvacátého osmého června 1953 byl Štěpán popraven, jeho exekuce však byla utajována. Místo, kam byly pohřbeny jeho ostatky, není známo. Zpráva o vykonání trestu smrti byla příbuzným doručena teprve v říjnu1959, tedy po šesti letech, a přesné datum popravy bylo zjištěno až po pádu komunismu v Maďarsku. Štěpán Šándor zaplatil za svou věrnost Kristu, podobně jako např. Josef Toufar nebo tzv. babičtí mučedníci – P. Jan Bula, P. František Pařil a P. Václav Drbola –, cenu nejvyšší.
„Mučedník Štěpán Šándor zanechal svým spolubratrům salesiánům i nám všem trojí poselství: především je to věrnost až do krajnosti v povolání, ke kterému nás Pán volá. Na druhém místě pak úsilí o výchovu mládeže, kterou je nutné formovat k dobrému životu podle evangelia. A konečně důvěryhodné svědectví o Ježíši Kristu, jeho slovech naděje a milosrdné lásky,“ řekl kardinál Angelo Amato při beatifikaci Štěpána Šándora.
Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.
Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!