Mučedníci komunismu

proces3

V seriálu Mučedníci komunismu jsme se doposud věnovali kněžím a řeholníkům, kteří zemřeli za komunismu v českých zemích v období 50. a 60. let. Od tohoto čísla budeme sledovat osudy duchovních ze zemí střední a východní Evropy (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Ukrajina, Chorvatsko), kteří se také stali mučedníky komunistického režimu a mnozí z nich už byli blahořečeni. První z nich nám může být zvlášť blízký, protože pocházel z českých zemí. Většinu svého života však prožil na Slovensku.

Blahoslavený Metoděj Dominik Trčka CSsR, kněz a mučedník, se narodil 6. července 1886 ve Frýdlantu nad Ostravicí jako poslední, sedmé dítě v rodině Tomáše a Františky Trčkových. (Jedna z jeho sester vstoupila k boromejkám a stala se řeholnicí.) Nejprve navštěvoval obecnou školu ve Frýdlantu nad Ostravicí a po jejím ukončení studoval gymnázium v Místku. Ve školním roce 1902/1903 nastoupil do 6. ročníku gymnázia v juvenátu redemptoristů v Července u Olomouce. Do noviciátu kongregace redemptoristů vstoupil 25. srpna 1903 a absolvoval jej v Bílsku (dnes Bialsko–Biala v Polsku). Sliby složil 25. srpna 1904. Po noviciátu pokračoval ve studiu filosofie a teologie na řádovém učilišti redemptoristů v Obořišti.

Na kněze byl vysvěcen pražským arcibiskupem Lvem kardinálem Skrbenským z Hříště 17. července 1910. 18. července slavil P. Dominik svou primici u sv. Kajetána na Malé Straně a potom se vrátil do Obořiště, aby dokončil poslední ročník teologie. Poté byl poslán do Prahy, kde absolvoval tzv. druhý noviciát. Následně působil postupně jako misionář při domech kongregace v letech 1911–1913 v Praze, 1913 na Svaté Hoře, 1913–1914 v Plzni, 1914–1918 na Svaté

Hoře. Během první světové války se staral o utečence z Balkánu – Chorvaty, Slovince, také Rusíny a o vojáky v příbramské nemocnici. Vedl pro ně katecheze a sloužil bohoslužby.

Misionářem východního Slovenska

V roce 1919 byl představenými kongregace vybrán pro službu mezi řeckokatolíky v Haliči, kde právě probíhala polsko-ruská válka. Z pověření svých nadřízených přijal byzantský obřad. (Tehdy ještě neexistoval biritualismus, a tak se přestoupením k byzantské liturgii musel zřeknout římské liturgie). Po krátké praxi ve Lvově začal působit mezi řeckokatolickými věřícími ve Stanislavově. Zde přijal jméno Metoděj. Roku 1921 byl poslán do Stropkova na východní Slovensko. Zde se zasloužil o rekonstrukci stropkovského kláštera, který byl v dezolátním stavu. Stal se zde ministrem kláštera a zástupcem rektora. Plnil farní úkoly, rozvinul široký apoštolát – lidové misie, exercicie pro kněze, řeholnice, i laiky. V roce 1924 se stal představeným stropkovského kláštera. Začátkem 30. let se zasloužil o založení nového kláštera redemptoristů v Michalovcích a stal se jeho představeným. V roce 1934 se vrátil do kláštera ve Stropkově – předcházející náročné úkoly jej velmi vyčerpaly a předčasně zešedivěl. V roce 1935 byl jmenován apoštolským vizitátorem sester basiliánek v Prešově a Užhorodu. V roce 1936 se opět stal představeným v klášteře v Michalovcích a byl jím až do roku 1942. Dokončil zde stavbu chrámu Svatého Ducha, pomáhal se založením kláštera sester Služebnic v Michalovcích.

V období Slovenského státu prožíval těžkosti – byl stejně jako další spolubratři české národnosti obviněn z pročeské agitace či rusínského fanatismu. Kvůli čtení pastýřského listu vladyky Gojdiče byl vyšetřován a jeho záležitost byla postoupena soudu v Michalovcích, který však obžalobu zamítl jako bezpředmětnou. Na výzvu biskupa pro duchovní péči o vojáky ve slovenské armádě či misijní působení na Ukrajině reagoval pozitivně a byl ochoten s dalšími spolubratry nastoupit, bylo jim to však státními úřady zakázáno. V době války často vyjížděl vypomáhat do farností s duchovní správou a také se angažoval ve prospěch trpících, např. opatřoval křestní listy pro Židy.

V roce 1946 se stal viceprovinciálem nově zřízené slovenské řeckokatolické provincie redemptoristů. V letech 1946–1948 se věnoval především výstavbě nových klášterů ve Stropkově a v Sabinově a podpoře vzdělávání dorostu kongregace.

Destrukce díla a uvěznění

Po komunistickém převratu byl otec Metoděj opakovaně předvoláván úřady, jeho kázání byla sledována, v červnu 1948 udělala policie v klášteře v Michalovcích prohlídku, ale nic závadného zde nenašla. Jako viceprovinciál prožíval bolestně postupnou likvidaci díla – zrušení juvenátu v Michalovcích, zákaz časopisu Misionář a nakonec i zrušení michalovské viceprovincie v roce 1949. Řeckokatoličtí redemptoristé mohli ještě alespoň přejít pod římskokatolickou provincii s centrem v Bratislavě. Otec Trčka sídlil v Sabinově a odsud řídil členy bývalé viceprovincie. Rovněž navštěvoval studenty v Obořišti a v Července.

V noci ze 13. na 14. dubna 1950 proběhla tzv. akce K, kdy byla zlikvidována většina mužských klášterů v Československu, mezi nimi i ty redemptoristické. Otec Trčka byl oddělen od spolubratrů a odvezen do internačního střediska v Podolínci. Zde zůstal pouze krátce – byl vyšetřován v Leopoldově a poté poslán do tábora v Báči. Následně byl opět poslán zpět do Podolínce. 8. srpna 1951 byl otec Trčka vzat do vazby a obviněn ze spolupráce s biskupem Gojdičem, z rozšiřování pastýřských listů či posílání zpráv do Říma prostřednictvím představených v Praze. 21. dubna 1952 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen Státním soudem za velezradu, špionáž a pokus o útěk za hranice na dvanáct let. Byl vězněn v Ilavě, na Mírově a nakonec v Leopoldově. S ohledem na své slabší zdraví během pobytu ve věznicích značně trpěl, tento svůj osud však nesl statečně. Prodělával oční onemocnění, léčil se s urémií. S potížemi močových cest byl převezen v roce 1953 i do brněnské vězeňské nemocnice sv. Anny. Opakované žádosti o přerušení jeho trestu, s odkazem na vysoký věk a zdravotní stav, zasílané neteří P. Trčky na patřičná místa, byly systematicky zamítány.

Za koledy do korekce

Osudnými se mu staly Vánoce v roce 1958. Otec Metoděj si zpíval na cele koledu. Při zpívání ho však uslyšel dozorce, který jej obvinil z nedovolené náboženské propagandy. Hned ho nahlásil veliteli stráže a otec Metoděj byl poslán do korekce. Zde spal v zimních měsících v chladu na zemi na betonu. V důsledku těchto nevhodných podmínek dostal zápal plic a vysoké horečky. Přivolaný lékař konstatoval, že je potřebné převést ho do nemocnice, což se nestalo, byl však alespoň přemístěn na samotku s dřevěnou podlahou, kde spal na slamníku.

Z korekce se vrátil mezi spoluvězně se zlomeným zdravím, ztratil sílu do života, nepřijímal stravu. Zemřel 23. března 1959 v Leopoldově a byl hned na druhý den po smrti pochován na vězeňském hřbitově. Rodina se v dubnu 1959 ne úspěšně pokoušela převést jeho tělesné ostatky do rodného Frýdlantu. Až po obnovení činnosti řeckokatolické církve v roce 1968 mohli redemptoristé požádat o převezení tělesných pozůstatků otce Trčky z leopoldovského vězeňského hřbitova do Michalovců. 16. října 1969 byly jeho ostatky převezeny na hřbitov do Michalovců.

Teprve v roce 1990 byl O. Trčka soudně rehabilitován Krajským soudem v Košicích. Církev uznala svědectví jeho víry a koncem dubna 2001 byl uznán za mučedníka. Papež Jan Pavel II. jej společně s řeckokatolickým biskupem Pavlem Petrem Gojdičem 4. listopadu 2001 v Římě prohlásil blahoslaveným.

 

Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.

Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!

 

 

 

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.