Most! jako most mezi spodinou a levicovými liberály

Most, seriál ČT natáčený v režii Jana Prušinovského

České televizi se podařil se seriálem Most! pěkný marketingový kousek. K obrazovkám přilákala jak ty, kdo se rádi utvrzují v kritickém názoru na menšiny a vadí jim jejich pozitivní diskriminace, tak ty, kdo naopak pozitivní příklady menšin úporně vyžadují.

Ti první, pracovně jim říkejme „milovníci stereotypů“, klady postav Franty (Rom) a Dáši (transsexuál) možná pod záplavou vulgarit ani nezaznamenali. A ti druzí si stereotypy o menšinách, počáteční okázalé buranství a vulgarity hlavně Luďka a Edy omluvili právě vyšším cílem společného sbratření, ke kterému seriál pomalu dospěje.

Každá ze skupin seriál „četla“ trochu jinak. Zatímco ti první vnímali rasisticky-„lidové“ hlášky (Luďa a Eda před „zmoudřením“) jako osvobozující pramen politické nekorektnosti a komentovali to ve stylu „Ty vole, tady si fakt neberou servítky!“, ti druzí to brali jako doklad omezenosti těchto postav a naopak důkaz toho, jak inteligentně si seriál dělá legraci z rasismu, sexuálních stereotypů atd.

Onu „první rovinu“ nejspíš uvítali hlavně nižší sociální vrstvy nebo teenageři. To jsou třeba situace, kdy Dáša musí ukazovat, že je opravdu přeoperovaná na ženu. Nebo moment, kdy Frantovi dávají klíče od příbytku mrtvého Čočkina s rýpnutím, že dostávat se do cizího bytu pomocí klíčů pro něj bude nová zkušenost.

Kdyby takové situace nevyvážily celkově kladné vyznění postav a kdyby seriál neskončil happy endem v podobě sbratření všech „slušných loserů“ na Čočkinově pohřbu, tak by se jistě Most! stal terčem liberálního tisku za to, že nás utvrzuje ve stereotypech. Takhle se ale z těchto pozic stal neprůstřelný. To s sebou přineslo kladné recenze v liberálních médiích a cyklus „osvětových“ rozhovorů o Romech či transsexuálech, zdůvodněných nutností „otvírání tabu a diskuse o kontroverzních tématech“.

Lidově tuto dvojznačnost sdělil jeden z diváků: „Tenhle seriál to udělal geniálně. Natáhl všechny diváky na černou komedii na první pohled bez hlubšího významu a teď i ti, co nadávají na agitku, to dokoukají, protože je začalo zajímat, jak to dopadne.“ Luďan a Eda jsou scénářem doslova donuceni projít zpochybněním svého stereotypního myšlení a ke konci tak vytvoří kontrast vůči skutečným záporným figurám: buranským skinheadům (jejich zaprděnost je bůhvíproč podbarvena dechovkou) a maloměšťácké Iloně.

Je zvláštní, že liberálům tady nejspíš nevadila přehršle vulgarit, přitom jsou to často lidi, kteří za vulgarity kritizují třeba prezidenta. A také je na první pohled divné, že milovníkům menšin nevadí negativní vykreslení jiných menšin: 1) katolické (bledý přízrak faráře-nefaráře alkoholika) a 2) německé (partner Ilony, zřejmě movitý „mouchysněztesimě“ Němec, milující kýčovité trpaslíky). Vysvětlení? Zřejmě jsou to menšiny, které dříve „netrpěly“, ale „dominovaly“, a proto pozitivní diskriminaci nepotřebují.

Seriál tak vytvořil široký most mezi čtenáři Blesku, kteří za svůj srab obviňují celou společnost a okouzlí je figury vláčené životem, a diváky ČT 2, kteří seriál glosují s blazeovanou nadsázkou nebo v něm hledají autentické umění či závažnější poselství – viz titulek recenze v Respektu: „Most jako stav mysli. Přelomový seriál, ve kterém je Rom v podstatě jediná normální postava“.

A Česká televize povolala k obrazovkám obě tyto skupiny, a v tom je celý kalkul seriálu. O tom, že existují dobří transsexuálové a pracovití slušní Romové se dá natočit dobrý film, ale to by asi nepřišli ti první. K tomuhle kabinetu kuriozit přijít zkrátka museli. Původně se dokonce seriál měl jmenovat Kladivo na transky, jak prozradil kreativní producent České televize Michal Reitler. Uvedl, že tento název lépe „sedl“ k dílu, které „bude na hraně a bude hodně subjektivizovat určité stereotypy a překračovat způsob komunikace“. Podle něj by použití termínu „transka“ celou věc napřímilo.

Cílem tvůrců tedy buď bylo „agitku“ zabalit do lidovější zábavy a vulgarit, maskovat jí panoptikem neuvěřitelných postav a odtabuizováním extrémů. Anebo možná ani o žádnou agitku nešlo, ale ČT si prostě spočítala, že takto seriál bude mít vysokou sledovanost a vyvolá co největší diskusi, která následně sledovanost dál podpoří. Druhá varianta by vlastně byla pozitivní. Živí totiž naději, že možná řada umělců na levicový liberalismus či na neomarxismus ani nevěří, ale spočítala si, že jejich díla se budou lépe prodávat, když je tímto myšlenkovým proudem „šmrncnou“.

Jan Mazanec

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!