Pokud jde o to, kdo poškodil NordStream II. a kdo neustále komplikuje situaci s jeho předchůdcem NordStreamem I., případně teď s Družbou, nápovědu by mohlo poskytnout ruské chování ke kazašskému ropovodu, které se tu pokusím stručně shrnout.
Kazachstán je super zajímavá země. Je-li někdo potenciální vítěz multipolárního světa, tak je to Kazachstán. Obrovská země bohatá na suroviny, obklopená Čínou, Ruskem, Tureckem. Nejbohatší stát ve střední Asii, jedna z několika zemí na světě, která má obchodní přebytek s Čínou.
Neposlušná loutka
Kazachstán si vždy zakládal na tom, že dělá politiku mnoha azimutů, že má přátelské vztahy s kýmkoliv, kdo se právě namane, že působí jako mediátor vztahů mezi národy. Kazachstán do nikoho nerýpe, Kazachstán se ke všem chová uctivě a hledí si své obchodní bilance. Cílem je, aby každý potřeboval Kazachstán, zatímco Kazachstán nebude na nikom závislý.
Tohle byla strategie Nazarbajeva, který zemi vládl autoritářsky skoro 30 let. K Putinovi se choval sem tam až jízlivě, rozhodně si od něj nenechal poroučet. Po roce 2014 se nepostavil na stranu Ruska, ale nabízel Kazachstán jako mediátora mezi Ruskem a Ukrajinou.
Samozřejmě se vážně zabýval otázkou, co bude dál, až on sám nebude. Nejdříve se poněkud úsměvně obracel na vědce, zda by mu nedokázali vyrobit nějaký kámen mudrců, to očividně selhalo, a ve své rodině žádného vhodného kandidáta nenašel, protože jej choť obdařila výhradně dcerami, z nichž jen jedna byla politicky aktivní, ale tu pro změnu provázela dost špatná pověst.
Nakonec si vybral současného prezidenta Tokajeva, neslaného nemastného diplomata, působícího za časů Sovětského svazu mj. v Číně, jinak loajalistu, jak už to u diplomatů bývá, někdejšího premiéra i ministra zahraničí, ovšem takového toho úřednického charakteru.
Ještě před odchodem si schválil výsadní postavení a titul Otce národa, pojmenoval po sobě hlavní město a podobně. Tokajev měl být pouze jeho loutkou, sám nemohl rozhodovat ani o premiérovi, Nazarbajev si ponechal hlavní slovo ve všech důležitých oblastech řízení státu, jako pojistky všude dosadil své lidi včetně nepodařené dcerky, ekonomiku pro změnu ovládala jeho klika. Ta společnost je klanová a za Tokajevem žádný mocný klan nestál.
Dnes už víme, že se Nazarbajev strašně přepočítal. Tokajev se ukázal jako nesmírně šikovný, mocensky obratný politik. Předjednal si podporu Moskvy a loňských nepokojů využil (pokud nezabrousíme do světa konspiračních teorií tvrdících, že si je sám/s pomocí Moskvy zorganizoval) k tomu, aby odstavil Nazarbajevovu kliku a stal se skutečným vládcem země.
Pomoc Moskvy mu zajistila loajalitu silových složek, pod záminkou nezbytných reforem odstavoval Nazarbajevovy kontrolky jednu po druhé, postupně začal soudní systém pracovat proti Nazarbajevovým ekonomickým klikám, zbavovat je „nelegálně nabytého“ majetku atd.
Překvapená Moskva
Motivace Putina k pomoci Tokajevovi byla logická – Moskva nikdy nebyla spokojená s úskočným Nazarbajevem a od Tokajeva si slibovala, že když mu pomohou, bude jim zavázán a bude to Lukašenko se šikmýma očima. Ale i oni se přepočítali. Tokajev je nejenže po potlačení nepokojů okamžitě vypakoval domů, ale při první (zato markantní) chybě Moskvy, kterou byla invaze, dal jasně najevo, že pro Moskvu bude rád partnerem, ale nikoliv vazalem.
Jasně nakreslil čáru, za kterou Moskva nemůže. Dal najevo, že Kazachstán je samostatná entita, vážená a obletovaná nevěsta, ne nějaká štětka, do níž si Putin otře pinďoura, kdykoliv se mu zachce. Do Kazachstánu vyrazil čínský prezident na svou první návštěvu po dvouleté covidové odmlce. Důrazněji to Putinovi sdělit nemohli. Z Kazachstánu se stal hub pro setkávání, kam Putin jezdí jako návštěva jednat s Erdoganem a dalšími středoasijskými lídry.
A Kazachstán také Rusko nepodpořil v jeho invazi na Ukrajinu. Kazachstán zároveň Rusko nikterak nesankcionoval, Kazachstán přijal nejméně 100-200 tisíc ruských migrantů, převážně mužů, některé i s velmi rozcapeným chováním, Kazachstán jistě pomáhá obcházet některé západní sankce, zejména ty spotřebitelské, a těží z toho, stejně jako všechny země v této oblasti. Kazachstán nedal od Putina ruce pryč, Kazachstán chtěl jenom rovný vztah dvou partnerů.
Rusko si naopak představovalo, že Kazachstán bude jeho vazalem, volně využitelným i k takovým prasárnám, jako je současná invaze. Prostě model Lukašenko. A když se to nestalo, všechny kremelské hnojomety spustily příšerný ryk, že Kazaši jsou nevděční a ať si dávají pozor.
Solovjov, Simonjanová, Keosayan, Skabejevová, komentátoři v Komsomolce a další idoly pozdního imperialismu. Ale ti o ničem nerozhodují, to jsou jen hlásné trouby.
Co se dělo (doslova) pod povrchem? To byste nevěřili, taková náhoda…
Jde přece o ekologii!
Kazašský vývoz ropy představuje více než 1 % světových dodávek, tedy zhruba 1,4 milionu barelů denně. Již 20 let se přepravují ropovodem CPC do ruského černomořského přístavu Novorossijsk, který zajišťuje přístup na světový trh. Ruské státní firmy jsou v ropovodu většinovým akcionářem, Kazachstán drží asi dvacet procent, zbytek ostatní investoři.
Po letech bezproblémového fungování již v dubnu zařízení na nakládku ropy v Novorossijsku údajně vyřadila z provozu bouře! Jaké neštěstí.
O měsíc později musel být ropovod zastaven znovu poté, co ruské úřady uvedly, že v oblasti byla objevena protiletadlová munice z období druhé světové války.
No a vrchol přišel v červenci, kdy soud potrestal společnost CPC nejen pokutou (naprosto směšnou – ve výši 200 tisíc rublů), ale především měsíčním zmražením činnosti. Ano, okamžitým zastavením ropovodu. Na měsíc. Údajně ekologické důvody. Ano, enviroment!
Na tom Rusům vždycky hodně záleželo, zvlášť v Kazachstánu…
Rusko ale veškeré politické důvody popírá.
Koukal z toho giga průser, protože „[CPC] je podnik s nepřetržitým cyklem. Okamžité pozastavení jeho činnosti by mohlo mít nevratné důsledky pro výrobní proces a způsobit nepříznivé a nekontrolovatelné procesy v zařízení. To by mohlo zahrnovat jeho zničení, protože technické nároky na přepravu ropy neumožňují okamžité a simultánní zastavení výrobních činností.“
Zoufalí Kazaši začali hledat alternativní cesty přes Turecko a Ázerbajdžán, dokonce poprosili o pomoc Američany.
To asi Rusy trochu vystrašilo (ačkoliv tyto alternativy pokryjí jen malý objem dodávek), a tak soud vyšší instance toto rozhodnutí před pár dny zrušil a ponechal pouze pokutu.
Stačí nebýt vazalem
Long story short: Trochu moc náhod najednou, ne? Chápu, že na NordStreamy nebo na Družbu by mohl mít spadeno i někdo jiný než Rusové. Ale kdo má spadeno na kazašskou rouru?
A opakuju, že Kazachstán Rusko nesankcionuje ani nekritizuje. Stačí, že není vazalem.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme