Ministr životního prostředí nechápe přečerpávací elektrárny

Kdo nechápe roli přečerpávacích elektráren, neměl by mluvit do toho, jak si Česko poradí s nadcházejícím nedostatkem elektřiny.

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) chce přebudovat českou energetiku. Jenže jí nerozumí. Na otázku iDnes,cz, zda nám nebude chybět v elektroenergetice výkon, když odstavíme uhlí v roce 2033 (jak ministr chce), protože uhelnou elektrárnu je možné rychle relativně zapnout, když nesvítí slunce, nebo nefouká vítr, totiž odpověděl takto:

„To tak úplně není. Uhelná elektrárna není špičkový zdroj, který by byl provozován pouze v době největší poptávky po elektřině. To jsou dnes plynové nebo přečerpávací elektrárny. Ministerstvo životního prostředí je připraveno z Modernizačního fondu investičně podpořit vznik další přečerpávací elektrárny. Ale nebude to tak, že bychom zase, jako v případě elektrárny Dlouhé stráně, uřízli kopec a vydlabali ho. Máme zpracované analýzy stávajících vodních zdrojů a přehrad, na kterých může vyrůst přečerpávací elektrárna. Vidíme v tom velký potenciál.“ (celý rozhovor zde).

Projevil tím zásadní nepochopení toho, k čemu otázka mířila, což je zajištění dostatku elektřiny. Z toho navíc vyplývá, že nechápe ani to, k čemu přečerpávací elektrárny (jež opravdu rychle nabíhají) slouží. Bohužel v tomto nepochopení není zdaleka sám.

Funkce přečerpávací elektrárny nespočívá v systémové náhradě jakéhokoli jiného zdroje, jak to z odpovědi ministra vypadá. Tyto elektrárny jsou určené k vyrovnání krátkodobých výpadků, k ničemu jinému. Je to patrné již z jejich principu: Ve chvíli dostatku energie se do přehrady načerpá voda z blízkého toku. V případě nějakého zakolísání dodávky, či krátkodobého výpadku se samospádem voda z přehrady pustí na turbíny. Což trvá jen tak dlouho, dokud je v nádrži dost vody.

Již z toho je zřejmé, že žádná jednotlivá přečerpávací elektrárna nemůže sloužit jako náhrada nějakého stabilního zdroje, ať již uhelného, či jiného. „Dle našich modelů by ani ztrojnásobení kapacity přečerpávacích elektráren v Česku nezajistilo pokrytí deficitu na déle než desítky minut, nikoli však na hodiny, nebo dokonce na dny v zimním období,“ upozorňuje ředitel energetické konzultační firmy Invicta Bohemica Jan Vondráš.

A to dokonce ani v případě, že by se na přečerpávací elektrárny přebudovala většina vltavské vodní kaskády.

Jaroslav Čížek z think-tanku Realistická energetika a ekologie upozorňuje:

„Kdybychom z Vltavské vodní kaskády nakrásně udělali gigantickou vodní přečerpávací elektrárnu a na podzim nechali nádrže Vrané, Štěchovice, Slapy a Kamýk úplně prázdné a celých 300 milionů krychlových metrů vody zadržovali v retenčním prostoru Orlíku, vůbec nic by to nevyřešilo. Celkový instalovaný výkon v nich totiž činí necelých 600 megawatt, což je pouhých asi pět procent výkonu, který bychom potřebovali k přežití v zimních měsících. Celkové množství energie, které bychom v tomto přečerpávacím gigantu měli k dispozici, by odpovídalo asi tak jedné třetině naší průměrné denní spotřeby. I kdybychom našli prostor pro dalších deset takových veleděl, zimu bychom bez úhony nepřežili. Jediným výsledkem by opět byla nepředstavitelná devastace životního prostředí.

Vltavská vodní kaskáda (převzato z: https://www.stavbaroku.cz/)

Mimochodem, jestli mají pravdu klimatisté, kteří tvrdí, že vody bude málo, jaký má smysl stavět nové přečerpávací elektrárny? Zabýval se tím vůbec někdo z úředníků ministerstva životního prostředí? Jestli ne, měl by takovou studii ministr Petr Hladík zadat. Protože předpoklady ceny za novou přečerpávací elektrárnu v tuzemsku se již před 10lety pohybovaly v rozmezí 20 až 30 miliard korun, podle lokality (vytipováno šest lokalit, zde). Zde se nabízí porovnání s cenou za nové plynové bloky, které v Česku budou muset vzniknout.

Samotné náklady na jeden zhruba 600 megawattový blok se pohybují kolem 10 až 15 miliard českých korun. Plus je potřeba připočíst náklady na připojení k plynárenské infrastruktuře, a to se samozřejmě bude lišit lokalitu od lokality,“ popsala v rozhovoru pro iUHLI.cz v roce 2019 tehdejší šéfová Českého plynárenského svazu Lenka Kovačovská (zde).

Cenové odhady k možným novým přečerpávacím elektrárnám s podobným instalovaným výkonem vypadaly přitom před 10lety takto

  • Krušnohorská Červená jáma (674 MW) – 23,5 miliardy korun
  • Přehrada Smědavský vrch v Jizerských horách (620 MW) – 21 miliard
  • Velká Morava v Jeseníkách (536 MW) za 18,5 miliardy korun

Ceny stavebních materiálů a prací se od té doby nesnížily, ba naopak. A protože přečerpávací elektrárny k řešení dlouhodobého nedostatku elektřiny od roku 2025 vhodné nejsou, je otázka, kolik jich ve skutečnosti je potřeba. Pokud by měly sloužit k akumulaci elektřiny z OZE (tedy být skutečně nějakou, byť dočasnou, systémovou náhradou stabilního zdroje), o čem se také někdy mluví, tak je zase potřeba mít jistotu, že bude dost vody.

V každém případě, jestli v Česku kvůli tlaku zelené fronty skončí v roce 2033 uhlí, přečerpávací elektrárny jej nahradit nedokážou. Na to jsou potřeba řiditelné zdroje, které zvládnou dodávat elektřinu kdykoli.

 

Převzato z iUhli.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!