Snahy o věcnou diskuzi o energetice stále komplikují vystoupení přívrženců zelené lobby, které média prezentují jako odborníky. Jenže skuteční odborníci by neprosazovali nefunkční řešení.
Nemusíte se příliš namáhat, abyste v médiích našli každý měsíc několik článků, ve kterých různí lidé vysvětlují, že bez fotovoltaiky nebo větrných elektráren se v budoucnu neobejdeme. Ti chytřejší připouštějí, že to samo o sobě nebude v nejbližší době stačit a proto připomínají i nutnost akumulace elektřiny. Ti upřímnější také mluví o „pružné spotřebě“ či používají jiné eufemismy pro direktivní omezování dodávek elektřiny. Ti ostatní si obvykle vystačí s tvrzením, že to tak musí být, protože to tak musí být a že to bude stačit. Na erudici autora článku nebo na zaměření daného titulu pak záleží, kterému z typů zelených odborníků dávají nejvíc prostoru.
Bohužel, autoři článků u těchto lidí, které považují za odborníky, ignorují jejich motivaci
Ta se je obvykle spojena s tím, pod hlavičkou jaké organizace vystupují.
- Nejobvyklejší jsou přitom profesní sdružení subjektů, zaměřených na obnovitelné zdroje (OZE), primárně fotovoltaiku a vítr.
- Druhou hojně citovanou skupinou jsou členové nejrůznějších neziskových organizací, jež mají za cíl podporu stejných zdrojů.
- Ve třetí skupině jsou pak organizace, jejich názvy neevokují spojení se zelenou ideologií, ale výstupy jejich činnosti ji více méně bez výhrad podporují. Příkladem této skupiny může být Asociace pro mezinárodní otázky, o jejíž činnosti v oblasti energetiky jsme informovali v květnu a červu (zde a zde). Nejvýraznějším příkladem této skupiny pak jsou europoslanci Luděk Niedermayer (TOP09) a Mikuláš Peksa (Piráti), jejichž přístup lze směle srovnat jezuity při rekatolizaci Českých zemí po Bílé hoře.
Ovlivňování politiků a médií a tím i veřejných nálad a preferencí k životu patří. Protože jednotlivé zájmové skupiny – a že jich je – se snaží ty, kteří rozhodují, přesvědčit o tom, čím se zabývají. Někdy jde o chov králíků, jindy plynofikaci či obchvat, nebo o sexuální menšiny či nelegální migraci. Tak se to prostě děje. A je to pochopitelné.
Problém nastává v případě, že lobbující přestanou ignorovat nezvratná fakta
Což je bohužel to, co se děje v případě OZE. Tato zkratka se totiž sice obecně vysvětluje jako Obnovitelné Zdroje Energie, leč pravdivý výklad by byl Občasné Zdroje Energie. V tomto zřejmém rozporu je zakopán pes debat o směřování energetiky. Protože s unijním bohatě dotovaným plánem Green Deal, nebo bez něj, tyhle zdroje nám nedokážou zajistit dostatek elektřiny. A to ani v případě, že investujeme biliónové částky do akumulace elektřiny, nebo zelené výroby vodíku. Tyhle zdroje mohou být ze své podstaty jen doplňkem energetického mixu, jež stojí na permanentních zdrojích energie. Jenže pokud tohle politici a jejich voliči pochopí, nebude byznys s OZE ani zdaleka výnosný, jako je nyní. Což ovšem nakonec bude ku prospěchu všech. Ze státních rozpočtů přestanou mizet stamiliardové a biliónové částky na dotace pro OZE pro lepší život na čistší planetě se budou hledat efektivnější cesty. Ty už by navíc nemusely být spojené s fatální závislostí na nevypočitatelné Číně, jež se svými ambicemi globálního hegemona tají čím dál méně.
Média sama sebe považují za toho, kdo hlídá, aby se ve společnosti neděly špatnosti. Dokážou věnovat velké úsilí tomu, aby odhalila nepravosti politiků či byznysmenů. A chvála bohu za to, že se jim to daří. V zájmu nás všech je to, aby konečně začala odhalovat nepravosti v tvrzení zelených lobbistů. Je to daleko jednodušší, než odhalovat jakoukoli jinou kauzu. Ani na to není potřeba nasadit investigativní novinářská esa. V podstatě stačí se ptát na to, odkud se vezme elektřina, když je velká oblačnost a bezvětří. Což je stav typický pro zimní měsíce. Pro zjednodušení dodejme, že při dalším plnění cílů Green Dealu to z dovozu určitě nebude.