Posledních 12 hodin jsem strávil rozhovory s Izraelci, kteří se zúčastnili hudebního festivalu Supernova. Jejich výpovědi jsou, jak si asi dovedete představit, velmi emotivní. Nejméně jeden se uprostřed rozhovoru zhroutil a nebyl schopen pokračovat ve vzpomínkách.
Útok na festival u Re’imu začal kolem sedmé hodiny ranní. Party v té době vrcholila, což znamenalo, že většina lidí už byla pod vlivem alkoholu. Účastníci večírku nejprve uslyšeli hlasitý výbuch, který považovali za další sporadický raketový útok na jižní Izrael. Pak ale výbuchy zesílily, neustávaly a trvaly asi pět minut. Hudba přestala hrát a policie chránící 4 000 nebo 5 000 raverů začala všechny tlačit k odchodu.
To už se však v pickupech blížili teroristé z Hamásu. Začala střelba.
Na místě řádění bylo dosud nalezeno 260 těl. Mnoho mladých mužů a žen se rozběhlo po rovinaté pláni západní Negevské pouště. Teroristé je v autech doslova lovili. Ti, kteří přežili, byli zajati, svázáni a uneseni.
„Viděl jsem video, na kterém byl nějaký muž držen skupinou arabských dětí. Je jim tak šestnáct, sedmnáct let. Na jednu stranu jsou to děti, ale zároveň jsou to už mladí muži, drží toho muže, kterému nezbývá nic než sledovat, jak jeho přítelkyni nakládají na motorku a odváží pryč. Bůh ví, co zažije… Ženy byly znásilněny přímo na místě, kde se konala party, vedle těl svých přátel, mrtvých těl.
Několik z těchto obětí znásilnění bylo zřejmě později popraveno. Další byly odvezeny do Gazy. Na fotografiích zveřejněných na internetu můžete vidět několik z nich, jak je vláčí ulicemi města a mezi nohama jim teče krev.
Jeden z přeživších, který se později vrátil na místo, aby vyhledal své přátele, mluvil zlomeným hlasem o tom, co viděl. O tělech, převážně mladých žen, která ležela studená a zohavená. O spoře oděných tělech, z nichž mnohá vypadala, že byla zastřelena z bezprostřední blízkosti. O autech proděravěných kulkami nebo vyhozených granáty do vzduchu.
Někteří utekli do nedalekého vádí a hledali úkryt mezi keři
„Měl jsem pocit, že nám střílejí přímo nad hlavou. Skočil jsem do křoví… Měl jsem pocit, že se střílí všude kolem nás. Pochopil jsem, že tam zůstaneme nejméně několik hodin. Neměl jsem u sebe vůbec nic. A říkal jsem si, že jediné, co chci, je zbraň. Chci něco, co nás ochrání.“
Nakonec se s přáteli, z nichž někteří byli bosí, rozhodli riskovat a pokusit se dostat do bezpečí, přičemž šli dostatečně blízko silnice, aby ji viděli, ale ne tak blízko, aby někdo viděl je.
„Řekl jsem, že jestli uvidíme třeba armádní nebo policejní auta, půjdeme na silnici. Jinak se však budeme držet dál. Když jsme viděli policejní a armádní auta, věděli jsme, že jsme v bezpečí.“
Když později hrůzný útok konečně skončil a vojákům se podařilo útočníky zneškodnit, prohledali jejich nákladní vozidla a našli v nich pancéřovky RPG, špičková komunikační zařízení, AK-47 a další zbraně převážně sovětské výroby spolu s mnoha výtisky Koránu.
Převzato z tabletmag.com
Překlad: Redakce KN
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!