Křesťanský Orbán, křesťanské Maďarsko?

7-10_orban-viktor

Americký novinář a spisovatel Rod Dreher popsal své dojmy ze setkání s Viktorem Orbánem. Drehera překvapila Orbánova osobnost, angličtina i mentální zdatnost. Nebudu s jeho článkem polemizovat, spíše se na něj pokusím navázat delším zamyšlením nad ním samotným i stavem náboženského života v Maďarsku.

Orbán je v osobním styku skutečně milý člověk. O každého projevuje živý zájem, chová se vřele a přátelsky ke všem. Dobré vztahy s ním mají i ti politici, kteří na něj před novináři hromží. Asi nejlepším příkladem takového „přepínače“ je Donald Tusk, ale i Orbánovy relace s kancléřkou Merkelovou byly vždy mnohem lepší, než by čtenář (nejen) českých médií řekl.

Je také sečtělý a má něco, čemu se říká intelektuální zvídavost. Nejenže se v Budapešti snaží vytvořit zázemí pro veškeré konzervativní intelektuály (čehož je Dreher příkladem), sám si prakticky každého významnějšího myslitele zve do své kanceláře na Budínském hradě na společné popovídání – zde se ani nelimituje na konzervativce, takto jej navštívili třeba i jeho kritik Bernard Henri-Lévy nebo Yuval Noah Harari, kterého obdivuje.

Není rovněž divu, že tím byl Dreher překvapený. V úporné snaze nepřiznat ideologickému protivníkovi ani ta nejmenší pozitiva, je Orbán líčen (výhradně svými oponenty) jako surový diktátor. Jenže velká část Orbánova úspěchu leží právě v jeho takřka dokonalém porozumění maďarské společnosti. Orbánova politika je buldozerní, politik Orbán nikoliv.

Společnost Orbána zajímala vždy. Vystudoval práva, ale nikdy ho to nebavilo, chtěl se věnovat sociálním vědám. Během vysokoškolských studií patřil do kolegia Istvána Bibóa, kde se vedle práv studovala sociologie a politická filozofie. Potkal tam spolužáky, s nimiž v roce 1988 zakládal Fidesz a dnes společně vládnou Maďarsku (namátkou dnešní prezident János Áder, předseda parlamentu László Kövér, mnozí významní poslanci či soudci).

V roce 1989 získal stipendium Sorosovy nadace na studium v Oxfordu. Na Pembroke College studoval dějiny klasického liberalismu. Významový posun slova liberál způsobil, že nemnoho zbývajících liberálů dnes trvá na pojmu klasický liberál, případně libertarián. Z tohoto hlediska byl Fidesz na počátku libertariánskou stranou.

Parvenu a potížista

K náboženství se Orbán ještě zkraje 90. let stavěl inherentně nepřátelsky. Pocházel z nábožensky lhostejné rodiny, k bojovnému antiklerikalismu ho poháněl celoživotní odpor k autoritám. Narodil se náctileté matce, rodiče se brali kvůli těhotenství a po celé dětství Viktora a jeho o dva roky mladšího bratra Győza (třetí bratr Áron je o 14 let mladší) studovali. Malý Viktor byl jako dítě mimořádně neposlušný a hyperaktivní, podle vlastních slov „nesnášel dospělé a oni nesnášeli jeho“. Cholerický otec jej tvrdě trestal, on na to reagoval vzpurně, zkoušel se s otcem prát a utíkal z domu.

Byl bystrý, ale i kvůli kázeňským problémům vystřídal několik škol. Matka se jako sociální pracovnice věnovala hlavně zanedbaným romským dětem a Viktora mezi ně brávala. Dobrý vztah měl se svým dědečkem Mihálym, těžce nesl, když se od něj s rodiči v jeho deseti letech odstěhovali. Mezi dětmi byl oblíbený, vůdčí typ. V dokumentu Čím budeš, až budeš velký? (1988) Orbán označuje svého otce za násilníka a jeho snem je učit politologii.

Rodina žila ve vesnici Felcsút v chudobě, Viktor a jeho bratr chodili na pole sedláků sbírat klásky. Tekoucí vodu měli, až když se v jeho čtrnácti letech přestěhovali do Székesfehérváru. Viktor zde nastoupil na gymnázium do třídy anglického jazyka.

Také se odstěhoval od rodičů na internát, kde měl ale opět problémy s dodržováním řádu, byl několikrát vyloučen. Volná odpoledne trávil hraním fotbalu za mládež tehdy prvoligového MÁV Előre. Orbán vzpomíná, že veškerý čas věnoval „holkám a fotbalu“, jeho spolužáci si to ale pamatují jinak: už tehdy hodně četl, a to i „těžké“ autory.

Rok vojenské služby v něm vybudil nenávist vůči celému systému, kvůli rvačkám a útěkům býval často ve vězení. Na vojně se seznámil s budoucím spolužákem a spoluzakladatelem Fideszu (později vůdcem liberálního křídla, které se v roce 1993 odtrhlo) Gáborem Fodorem. Fodor byl intelektuál a Orbán ho obdivoval a snažil se mu vyrovnat. Stejný vztah měl i se svým přítelem z gymnázia Lajosem Simicskou (studoval v matematické třídě).

Parta, z níž se rychle stala Orbánova parta, do té doby poklidné kolegium při právnické fakultě Univerzity Loránda Eötvöse zválcovala, k nelibosti profesorů i části starších členů. Ačkoliv jeho potíže na vojně nebyly politického rázu, nastupoval na práva jako přesvědčený antikomunista, což hned stvrdil tím, že odmítl vstát při minutě ticha za Leonida Brežněva. Maďarsko bylo nejveselejší barák východního bloku, takže z toho byl jen křik, stejně jako z nekonečných nočních večírků a ničení socialistického majetku ve vlastnictví kolegia.

V kolegiu vzniklo mnoho vztahů, Orbán se tu seznámil se svou budoucí chotí Anikó Lévai, která z něj podle přátel „udělala člověka“ a „ohromně ho zcivilizovala“. Podle jednoho z mnoha Orbánových nevraživých životopisců Pétera Kendeho to bylo až poté, co málem zabil jejího tehdejšího přítele. V roce 1986 uzavřeli civilní sňatek.

Křesťan Orbán

V Československu (nemluvě o Polsku) bývalo náboženství pro disidenty lákavou komponentou jejich disidentství, zakázaným ovocem. V Maďarsku ale nikoliv. Po odstranění antikomunistického kardinála Mindszentyho, na němž se podílel Vatikán s papežem Pavlem VI., církev ovládli prospěcháři a spolupracovníci státní bezpečnosti. Nejinak tomu bylo u maďarské reformované církve, v níž byl Orbán jako nemluvně pokřtěn.

Z počátků Orbánovy politické kariéry najdeme i radikální, výsměšné odsudky náboženství a církve, jakož i další, z nichž konzervativcům vstávají hrůzou vlasy na hlavě. K problematice potratů se v roce 1990 dopustil pozoruhodného výroku, že ti, kteří se snaží [legislativními prostředky] snížit počet potratů z 90 tisíc na 2-3 tisíce, „nejsou lidé, nýbrž zrůdy“.

V té době ale začínal pozvolný proces obrody. Vliv na to měli dva lidé. Liberální metodistický pastor (dnes nepřítel) Gábor Iványi, s nímž se kamarádila Anikó, a první demokratický premiér, národní konzervativec József Antall.

Definitivní posun pro Fidesz znamenal už zmíněný odchod Fodorova křídla k nové hlavní liberální síle Maďarska. Svaz svobodných demokratů byla strana, kterou by volil Tomáš Halík, kdyby se narodil Maďarem. Po volbách 1994 vstoupila do koalice s postkomunisty. Tady stojí za to zmínit, že k dekomunizaci v Maďarsku fakticky nedošlo.

Pozdní kádárismus už představoval svého druhu levicově-liberální systém a své pozice po pádu režimu nepustil, pouze fúzoval s někdejší opozicí. Orbán a spol. byli zpočátku sympatickými tvářemi lepších časů. Po roce 1994 už nebyli víc potřeba a bylo jim to dáváno najevo. Situaci pravice na mediálním trhu tehdy Orbán sumíroval výrokem o holém zadku.

Souběžně s politickými změnami probíhal jeho osobní přerod. Na církevní sňatek se připravoval dlouho a proběhl v tichosti, stejně jako křest dvou nejstarších dětí. Metodista Iványi pokřtil dceru Ráhel (1989) a syna Gáspára (1992). Třetí dceru Sáru (1994) křtil kalvinistický pastor a pozdější ministr Orbánových vlád Zoltán Balog. Nejmladší dvě dcery Róza (2000) a Flóra (2004) byly pokřtěny jako katoličky.

Neveřejná byla o pár let později také konfirmace premiéra Orbána v kalvinistické církvi. Tu vedl Zoltán Balog a tehdy, v průběhu své první vlády (1998-2002), byl Orbán už na druhé straně spektra. Aktu se účastnilo jen deset osob, jimž Orbán sdělil slovníkem evangelikálních hnutí, že se touží „znovuzrodit“ a odvděčit se za to, že ho Bůh doprovázel i tehdy, když o něm neměl ponětí. Krátce na to prohrál volby, po tvrdé antikampani, těsně a nečekaně.

(O náboženském životě rodiny může svědčit i fakt, že syn Gáspár působil jako evangelikální kazatel poté, co s americkou křesťanskou charitou pobýval delší čas v Ugandě. Dcera Sára se zase provdala za syna řeckokatolického faráře.)

Křesťanské Maďarsko

Jednou věcí jsou sentimenty Viktora Orbána, druhou náboženská realita dnešního Maďarska. Maďarsko je standardně sekularizovanou zemí Evropy. Počty lidí, kteří se hlásí k nějaké církvi, sice vypadají na první pohled impozantně, ale kostely jsou poloprázdné. Většina Maďarů je členy církví pouze na papíře. Orbánova vláda se snaží náboženský život podpořit masivním financováním dominantních církví, katolické a maďarské reformované.

Počet církevních škol se od roku 2010 zdvojnásobil a začínají hrát významnou roli ve vzdělávacím systému. V současnosti je navštěvuje na 220 tisíc dětí.

Maďarsko je také zemí s liberální morálkou. Sex je tu legální od 14 let, potraty a registrovaná partnerství i s adopcemi dětí jsou součástí společenského statu quo, který se vláda dosud nepokusila narušit. Chlubí se sice statistikami poklesu počtu potratů, které dává do souvislosti i se svou silnou prorodinnou politikou, téma omezení jejich dostupnosti například po polském vzoru je však tabu i pro menšího koaličního partnera, křesťanskou KDNP.

Problematika sexuálních menšin je další věcí, k níž se Orbán zásadně nevyjadřuje. Když byl dotazován, co je jeho vzkaz k mezinárodnímu dni boje proti homofobii, pochvaloval si toleranci Maďarů a děkoval homosexuální komunitě, že „neohrožuje konsenzus“. Proti „přistěhovalecké homofobii“ se opakovaně vymezoval ve svých projevech. Mezi Orbánovými přáteli jsou někteří prominentní homosexuálové jako britský konzervativní autor Douglas Murray nebo zesnulý spin doktor Arthur Finkelstein s partnerem.

Pro katolíky může být nepříjemným překvapením novinka, že maďarská vláda zastřešuje reprodukční kliniky, protože je považuje za „národní strategický zájem“ (čímž se vyhnou kontrole z antimonopolního úřadu). Podle Katalin Novákové, státní tajemnice pro rodinné záležitosti, je cílem dopomoci všem párům k vytouženému dítěti.

Orbán má velmi málo kritiků mezi představiteli státem uznávaných církví. Nemusí se tedy na rozdíl od například polských nebo slovenských politiků zodpovídat třeba z toho, proč se nesnaží změnit potratový zákon. Opět tu vystupuje paradox, že mezi nejhlasitější zastánce jeho politiky patří třeba katolický biskup László Kiss-Rigó, který je měřítky katolického konzervativce liberální, občas bývá viděn v kravatě a celibát by zrušil.

Specifickým případem je Chabad, židovská ortodoxní komunita, pro niž má Orbán velkou slabost a všestranně ji podporuje, ať už jde o synagogy, školy nebo třeba husí jatka. Rabín Slomó Köves často vystupuje v televizi a EMIH, jak se jmenuje zastřešující organizace aktivit Chabadu v Maďarsku, už získala speciální status, který ale v jejich případě pouze stvrdil to, co je dávno praktikováno. Chabad dostává financování na školy a má rabína v armádě.

Naopak evangelické bratrstvo Maďarska pastora Iványie bylo ze seznamu státem uznávaných církví společně s několika dalšími před lety vyškrtnuto. Působí legálně, ale bez státní podpory. Iványi by o ni podle svých slov stejně nestál.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

 

 

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.