Dovolím si předpokládat, že dnes není třeba odpovídat na otázku „co je kurzarbeit“. Vezměme za bernou minci, že současné ad hoc programy (ty různé „kovidy“ či „anti-kovidy“…) budou muset být relativně brzy ukončeny a pokud nebudou nahrazeny právě kurzarbeitem, ocitne se značné množství lidí v relativně složité životní situaci. Jejich pracovní místa totiž přestanou být pro jejich zaměstnavatele rentabilní. V důsledku toho hrozí run na úřady práce.
Nedokážu do detailu posoudit, zda kurzarbeit skutečně hrozící situaci řeší, potažmo zda je řešením ideálním. Optimální řešení by mělo v jakési záchranné síti zachytit ty, jejichž potíže jsou způsobeny skutečně a více-méně výhradně aktuálními podmínkami plnými nejrůznějších omezení, která se samozřejmě řetězí, kumulují a vůbec generují nejrůznější synergické efekty v tom špatném a ještě horším smyslu. Na druhé straně by takové optimální řešení však nemělo udržovat při životě pracovní místa či rovnou firmy, pro něž jsou dnes platná omezení pouhým alibi a které by tak jako tak na trhu neobstály – čili, optimální řešení by nemělo být zdrojem umělé zaměstnanosti.
Připusťme, že kurzarbeit je řešením, které se tomu optimu nějak rozumně blíží. Ostatně je vyzkoušený, dokonce v sousedních zemích, které jsou našim tradicím dost blízké, což posiluje předpoklad, že to prostě bude fungovat. Co je ale nepochybné, že je takto kurzarbeit vládními špičkami chápán a široce prezentován. Předpokládá se prostě, že jeho zavední bude mít velmi rychlý a značně pozitivní dopad na široké vrstvy obyvatel. Logicky se dále očekává, že s tím bude spojena pozitivní publicita, potažmo kladné politické body vůbec.
A, obávám se, v tom je zakopán pes. Vzpomeňme na seriál Jistě pane premiére!, konkrétně díl Muž přes palubu. V něm, připomeňme, premiér blokuje návrh ministra vlastní vlády. O návrhu je přesvědčen, že je výborný. O ministrovi se však domnívá, že je jeho vážným politickým konkurentem. Nebudu zatěžovat detaily – kdo viděl, ví, kdo neviděl, ať se podívá (nelze nedoporučit!). Výsledkem je, že premiér nejprve přinutí dotyčného ministra k resignaci a poté se sám chopí onoho návrhu, aby jej začal prosazovat a politický kapitál, který v něm, jak se zdá, spočívá, získal sám pro sebe.
Předkládám tedy k úvaze paralelu s tahanicemi kolem kurzarbeitu. Paralelu přímou a nekomplikovanou. Vidím to tak, že lidé, pro které je zavedení kurzarbeitu existenční otázkou, resp. česká ekonomika, pro kterou není perspektiva hromadných krachů firem a skokově zásadně zvýšené nezaměstnanosti v jednom extrému nebo udržování umělé zaměstnanosti v extrému druhém ničím lákavým… tedy že ti všechni, lidé, firmy, ekonomika, jsou rukojmím v bezohledné mocenské rvačce mezi ministryní Maláčovou a premiérem Babišem.
Autor je předsedou Konzervativní strany.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!