Krajské volby aneb Kam s tím stanem I.?

Povolební analýzy víceméně unisono hovoří o nutnosti spojování opozičních sil. Přirozenými spojenci by přitom měli být (a už byly) TOP 09 a STAN. Praxe je ovšem výrazně odlišná.  Hnutí STAN má přitom pro případné spojování velmi luxusní pozici – nachází se ve středu politického spektra, je ideologicky nevyhraněné a navíc si cíleně pěstuje image „nového a neposkvrněného“ subjektu v kontrastu s „tradičními“ stranami, což jej činí zajímavějším dokonce i pro Piráty.  

Současná situace mezi TOP 09 a STAN je výsledkem určitého vývoje. V roce 2016 proběhly krajské volby, první od momentu, kdy se oba subjekty rozhodly samostatně budovat svou značku. Kandidovaly tedy proti sobě v jedenácti ze třinácti krajů (kromě Karlovarského a Jihočeského). Výsledek? Pro někoho, zejména s lokálním či osobním pohledem, možná relativní úspěch. Ale při celkovém pohledu je nápadné velké množství propadlých hlasů. Z těchto 22 oddělených voleb v devíti případech nebyla překonána hranice 5 % a v dalších pěti byla překonána pouze těsně, tj. v rozmezí 5-7 %. Nejvýraznějšími pomníky tohoto „taktického mistrovství“ se staly kraje Moravskoslezský (STAN s 4,29 %, TOP 09 s 3,43 %) a Ústecký (STAN s 4,04 %, TOP 09 s 3,91 %).

S odřenýma ušima

V přepočtu na mandáty to není lepší. Konkrétně v těchto jedenácti „značku budujících“ krajích oba subjekty získaly 80 mandátů. I pokud pouze sečteme jejich volební výsledky v těchto krajích a necháme stranou možnost získání dalších voličů obávajících se volit malé subjekty, lze přibližně odhadnout počet mandátů získaný v takovém případě díky srovnáním s počty mandátů stran, které v daných volbách měly výsledek blízký tomuto součtu.  I při konzervativním a pesimistickém postupu v takovém případě společný výsledek dává 101 mandátů. Tedy počet mandátů získaných společným postupem mohl být o čtvrtinu vyšší. Nestalo se tak, protože zjevně triumfoval přístup „raději budu mít málo, hlavně aby soused neměl víc.“

Další důrazný příklad pro zastánce „samostatných a silných“ subjektů přišel v parlamentních volbách v roce 2017. Tento příklad má navíc daleko větší hodnotu, jelikož oproti krajským volbám znatelně větší účast umožnila lépe ukázat reálný poměr sil. Výsledek? STAN 5,18 % a TOP 09 5,31 % (přechozí společný výsledek 11,99 %). Tyto výsledky (v součtu 10,49 %) vedly ke zisku 6 a 7 mandátů, což vynikne například ve srovnání s SPD – 10,64 % a 22 mandátů. 

Tato situace výstižně demonstrovala obsah klasického českého idiomu „s odřenýma ušima“. Během povolebního večera společně slavící členové vedení STAN a TOP 09 si to s viditelnou úlevou uvědomovali a vyjadřovali se ve smyslu „Voliči nás teď jasně varovali, tohle se už nesmí opakovat.“ a přidávali vize budoucí spolupráce.

Když odezněla povolební euforie, přišel čas uvést tyto deklarace do praxe v dalších volbách. Na podzim 2018 to byly volby komunální. Hlavní cenu v nich představovala Praha, což si očividně uvědomoval i Andrej Babiš, jenž zde nasadil opulentní „sousedské večeře“ a „Petra, který Prahu fakt nakopne“. Zároveň je Praha místem, kde má TOP 09 stále relativně silnou pozici (byť ne tolik jako dříve) a je tam znatelně silnější než STAN (v 2017 to bylo 12,64 % oproti 5,05 %). Přesto zde TOP 09 nepřišla s pokusem o „TOP 09 s podporou Starostů“. Sobecké budování značky se nekonalo a TOP 09, STAN a KDU-ČSL šly do voleb na společné kandidátní listině Spojené síly pro Prahu a získaly rovnocenný výsledek s hlavními opozičními stranami i s celostátně dominujícím ANO. 

Evropské volby 2019

Následovaly volby do Evropského parlamentu na jaře 2019, do nichž STAN a TOP 09 šly opět společně v rovnocenných pozicích jako Spojenci pro Evropu. Celostátní výsledek 11,65 % byl sice slabší než 15,95 % v předchozích evropských volbách, ale vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo pouze o jednorázové, narychlo vytvořené spojenectví, které stěží mohlo nadchnout nekmenové voliče, tak zdaleka tento výsledek nebyl katastrofou. Vzhledem k volbám v jednom celostátním obvodu je obtížné posoudit, který ze spojenců hrál významnější roli, nicméně s ohledem na počty preferenčních hlasů pro úspěšné kandidáty lze reálně předpokládat, že TOP 09 nebyla v těchto volbách slabším partnerem.

Další na řadě je kombinace krajských a senátních voleb v říjnu 2020. Již v roce 2019 se rozběhla vyjednávání o budoucí spolupráci. Oproti předchozím případům se však lišila tím, že v krajských volbách se v pozici silnějšího partnera nachází STAN. A začaly problémy.

Co bylo pak

Zatímco v obecních volbách roku 2018 a v evropských volbách v 2019 STAN a TOP 09 relativně úspěšně a nekonfliktně spolupracovaly jako Spojené síly/Spojenci, s vyhlídkou na krajské volby 2020 se začala atmosféra zhoršovat a ze strany STAN začaly být v různých formách prezentované následující teze, a to jak z krajské úrovně, tak z celostátního vedení:

– „společnou kandidátní listinu s TOP 09 nechceme, protože pro nás není výhodná; TOP 09 mimo Prahu fakticky neexistuje, zatímco my jsme silní, my jsme na vzestupu a máme velký voličský potenciál“

– „spolupráci s TOP 09 nechtějí naši voliči, kdybychom kandidovali s TOP 09, tak bychom více voličů ztratili, než získali, zejména TOP 09 vadí venkovským voličům, a voliči TOP 09 stejně mají blíže k ODS nebo k Pirátům než k nám“

– „TOP 09 se k nám v minulosti chovala ošklivě a navíc mají Kalouska“

Střet s realitou však pro tyto teze není úplně příznivý, zejména v prvním případě, kdy je možné snadno srovnat výsledky předchozích voleb. V krajských volbách 2016, odehrávajících se mimo Prahu, byl STAN  podle očekávání silnější než TOP 09. Nicméně z 11 krajů, kde oba subjekty kandidovaly proti sobě byl STAN v 7 krajích silnější o méně než 2 procenta a z toho ve 4 krajích činil rozdíl méně než 1 procento. Konkrétně se jednalo o tyto rozdíly ve prospěch STAN: Plzeňský 1,06; Ústecký 0,15; Královéhradecký 1,24; Pardubický 0,99; Vysočina 1,88; Jihomoravský -0,88 (tj. silnější TOP 09) ; Moravskoslezský 0,86. Preference se od roku 2016 jistě poněkud změnily. Je možné optimisticky předpokládat dílčí posílení STAN, které v roce 2016 ještě nebylo v Poslanecké sněmovně. Nicméně na základě aktuálních průzkumů nelze toto posílení považovat za tak dramatické a opodstatňující úvahy o výrazném nepoměru.

Co se počítá

Ovšem vzhledem k deklarované snaze ukončit dominanci ANO na celostátní úrovni, jsou rozhodujícím cílem volby do Poslanecké sněmovny, takže relevantnější pro posuzování vzájemného poměru sil jsou výsledky z roku 2017. Tehdy STAN kandidoval proti TOP 09 v třinácti mimopražských krajích, z toho dokonce v jedenácti byl rozdíl sil menší než 2 %, z toho v osmi byl rozdíl menší než 1 % a ve čtyřech krajích byla TOP 09 dokonce mírně silnější než STAN. Konkrétně měla TOP 09 výrazně nadprůměrný výsledek v Praze (12,64 %) a STAN v Libereckém kraji (12,82 %), zatímco oba subjekty měly lehce nadprůměrné výsledky ve Středočeském kraji (STAN 8,07 %, TOP 09 6,33 %), přičemž stojí za připomenutí, že v Praze jde o výrazně více poslaneckých mandátů než v Libereckém kraji (v roce 2017 konkrétně dvacet čtyři proti osmi mandátům).

Úvahy o tom, že některý z výše uvedených subjektů je v rámci celé ČR dominantním partnerem a že tedy druhý by se měl více přizpůsobit nejsou opodstatněné. Každý má některé své silné regiony, avšak existuje značná část území, kde jsou oba subjekty shodně marginální. Nezbytnost spolupráce je tedy zjevná, ale ta vyžaduje určitou míru oboustranné důvěry a velkorysosti, namísto pokusů o žárlivé vymezování svých regionálních sfér vlivu.

Překážkou jsou však výše citovaná vyjádření tvořící druhou tezi STAN, v níž se představitelé vedení odvolávají na blíže nespecifikované, interní průzkumy mezi voliči a členskou základnou, čemuž se z logiky věci těžko oponuje konkrétními čísly. Nicméně k těmto tvrzením je vhodné doplnit alespoň následující skutečnosti: 

Rozhodnutí mezi STAN a TOP 09, kdo z nich je více liberální a kdo více konzervativní, to je, slovy klasika, „takový politologický oříšek“. Stejně tak je obtížné bez hlubší přípravy vyjmenovat jejich výrazné programové rozdíly. Jistě nějaké existují, ovšem lze reálně předpokládat, že pro „obyčejného“ většinového voliče, který není členem a nemá osobní vazby na žádného z kandidátů, jsou ty rozdíly zcela marginální. Pokud jde o zmiňované venkovské voliče, kteří zpravidla bývají konzervativnější než voliči z měst, je zvláštní, že by je odradila spolupráce s TOP 09, ale nevadila by jim spolupráce s očividně liberálnějšími Piráty, které podle svých vyjádření z léta 2020 STAN považuje za nejvhodnějšího partnera pro parlamentní volby.

Ideová čistota a realita

Přirozeně se lze obávat, že určitá množina voličů, kteří jsou názorově vysoce vyhranění a zároveň necítí loajalitu k volené straně, může být spojenectvím s dalším subjektem odrazena od hlasování pro danou stranu. Ovšem je otázka, zda tento typ radikálních voličů nebude odrazen i pouhou deklarací povolební spolupráce s tímto dalším subjektem či pouhou přítomností jeho kandidátů na kandidátce „jejich“ strany. Druhou otázkou je, zda takto vyhraněná polarita je pravděpodobnější mezi voliči STAN vůči TOP 09 než vůči jiným variantám v rámci širokého záběru STAN, jako jsou spojenectví s ODS, KDU-ČSL, Piráty, Soukromníky a Stranou zelených. Třetí a nejdůležitější otázkou je, zda takto názorově vyhraněných a konfliktních voličů je více nebo méně než těch „amatérských“ voličů, kteří se méně starají o ideologickou čistotu a více o to, aby jejich hlasy nepropadly, což by mohlo být i odpovědí na deklarovanou obavu STAN z „útěku“ voličů k ODS a Pirátům.

(pokračování příště)

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!