Alexej Navalnyj dokázal, ať už jako blogger či později v čele Fondu, poštvat proti sobě snad každého z čelných ruských představitelů, včetně prezidenta Vladimira Putina, šéfa Rosněfti Igora Sečina, šéfa Ruské gardy (Rosgvadija) Viktora Zolotova a mnoha dalších. Ostatně, zpráva o jeho možné otravě vyvolala vlnu spekulací, kdo z dlouhé řady jmen by za ní mohl stát. Většina ohlasů celkem pochopitelně ukazovala na Kreml, který už řadu nepohodlných kritiků nevybíravě odstranil, a pro ilustraci dodejme, že z „alternativních“ serverů se pak daly vyčíst divoké spekulace o tom, že Navalnyj vše zorganizoval sám, popřípadě že za celou akcí stála CIA (v klidu je možné doplnit i jinou zahraniční tajnou službu).
Podobné diskuze neustanou. Jak velí zkušenost z minulých afér spojených s ruskou realitou, nikdy neexistuje důkaz, který by přesvědčil všechny. Dohady téměř jistě budou pokračovat i po libovolném definitivním verdiktu ze strany lékařů.
Alexej Navalnyj má v současné ruské opozici naprosto zásadní postavení. Nejde o volební preference či jeho oblibu u široké veřejnosti. Ani jedno není nijak gigantické, ostatně politika státních televizních kanálů je o něm pokud možno vůbec nemluvit a také Vladimir Putin jméno svého hlavního protivníka důsledně nevyslovuje. Navalného síla spočívá ve schopnosti volit taktiku, která v daný okamžik oficiálním místům nejvíc ublíží a nejefektivněji podkope jejich pozici. Vše je součástí širší strategie, které se Kreml, respektive celý systém s tímto označením, v současné době jen těžko a často velmi neobratně brání.
Navalného úsilí z dlouhodobého hlediska směřuje k postupné erozi ruského mocenského systému a není až tak zaměřené na momentální zisky. Spíše než přímo na Putina útočí na jeho okolí tak, aby ukázal, že ani změna na čele nestačí, protože špatný je celý systém. Byl to třeba případ bývalého premiéra Medveděva, kdy Navalnyj ukázal, jak si politik – oficiálně deklarující minimální majetek – užívá prostřednictvím nadací zřízených miliardářem Ališerem Usmanovem jachty a nemovitosti v hodnotě miliard rublů. Medveděv byl ideálním terčem, protože byl považovaný za toho z „čistých“ v ruské vládnoucí třídě. Další případy třeba s již zmiňovaným Viktorem Zolotovem, šéfem FSB Alexandrem Bortnikovem či Igorem Sečinem, podle všeho druhým nejmocnějším mužem v zemi, jen doplňují obrázek, podle kterého se každý z prominentů podílí na systému a každý z něj také svým způsobem tyje.
Podobně naleptávající funkci má i Navalného koncepce chytrého hlasování. Nejkřiklavější kampaň sice proběhla před regionálními volbami do moskevské městské dumy v září 2019, nicméně efekt se ukazuje až nyní při protestech v Chabarovském kraji. Velmi stručně lze říci, že taktika spočívá na volbě jakéhokoli jiného kandidáta než kandidáta Jednotného Ruska, přičemž může jít i o kandidáta z řad tzv. systémové opozice. Ta je zpravidla loajální Kremlu, nicméně Navalnyj a spol. vybírali lidi, kteří mají silnou pozici v daném regionu, a tedy i velkou možnost oficiálnímu kandidátovi znepříjemnit život a případně jej porazit.
Alexej Navalnyj je tak nepohodlný prakticky pro kohokoliv, kdo nějakým způsobem patří k ruskému establishmentu, od nejvyšších pater přes místní politiku až po byznys. Pokud se potvrdí jeho otrava, bude seznam možných objednavatelů pomalu stejně dlouhý jako seznam jeho příznivců. A pokud nepotvrdí, lze to samé říci i o seznamu lidí, kteří budou mít škodolibou radost.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!