Komu se dá ještě věřit?

I na Facebooku Konzervativních novin jsme krátce sdíleli článek týdeníku Echo o tom, že Norsko kriminalizovalo užívání tzv. nenávistných projevů (Hate Speech) i v soukromí. Docela šokující, že…? Ukázalo se ale, že jde o klasickou kachnu nebo – jak se dnes říká. Fake News. Echo je v tom přitom celkem nevinně, převzalo totiž zprávu od Reuters  – tedy od té snad nejrespektovanější tiskové kanceláře na světě.

Komu pak může člověk věřit, že… Když článek do světa vypustil (a teprve po několika dnech opravil) Reuters, agentura s miliardovým rozpočtem, jedna z mála, která si dosud může dovolit udržovat místní zpravodaje i v Mogadišu. A je vylhaný z větší části. Nejde jen o obvyklé překrucování, chybné interpretace událostí, neporozumění původnímu významu textu. Tentokrát jde opravdu o lež.

Norsko není Skotsko

Změna, k níž došlo v Norsku ohledně novelizace trestního zákoníku, nahradila v odstavci c) pojem „homosexuální orientace“, který je tam již od 80. let minulého století, slovy „sexuální orientace a genderové identity“. Jinak zákon zůstává v původním znění, které se nám nemusí líbit, stejně jako víme, že „ochrana genderové identity“ v některých západních zemích znamená trestní postihy za „misgenderování“ na Twitteru.

Ne že by tu tendence ke kriminalizaci Hate Speach i v soukromí nebyla. Takový návrh zákona se totiž opravdu objevil, a to ve známé výspě podobných restrikcí, ve Velké Británii. Konkrétně ve Skotsku. Bylo to široce medializováno, najdete k tomu spoustu článků, kritizoval to kdekdo od komiků přes ateistické organizace a náboženské představitele po některé odvážnější policejní pohlaváry. A ano, opravdu šlo i o projevy v domácnosti. Ano, nemusel tam být ani záměr někoho urazit. Fakt, že to není v Norsku, tudíž žádné nebezpečí z této strany nehrozí, trochu připomíná letité handrkování o tu na milimetr přesnou definici no-go zóny. Tohle je ale samostatné téma.

Ale jak došlo k záměně Skotska za Norsko? Pokus o vytrasování vypadá následovně:

1) V jistém americkém médiu, které se zabývá LGBT+ tématy, chtěli napsat o té norské změně. Většina těchto médií typu Pink News má sice duhový zápal v očích, ale na nějaké ověřování si moc nepotrpí. Svého času vypustili například lež o tom, že izraelský ultraortodoxní ministr zdravotnictví Licman tvrdil, že koronavirus je trest za homosexualitu, načež jím sám onemocněl.  (V Licmanových kruzích se opravdu takto smýšlí a jiní dva významní rabíni se tak vyjádřili, ale Licman nikoliv. A vůbec není těžké to ověřit, protože Izrael má mnoho anglicky psaných médií a ve všech se psalo i o těch rabínech, tak by se těžko nenapsalo o ministrovi zdravotnictví. Ale na co ověřovat? Licman je stařičký ultraortodoxní rabín s plnovousem a v oblečku z Polska 19. století, názory má pochopitelně konzervativní, takže to říct klidně mohl a že neřekl…  Zprávu převzala různá světová média, u nás například Lidovky.)

2) No ale zpátky k Norsku. Redaktoři toho anglického plátku narazili zřejmě na jeden norský konzervativní web, relativně okrajový, který se zabývá omezováním svobody slov ve prospěch postmoderních ideologií. Tam si patrně s automatickým překladačem přečetli o tom skotském zákoně, tlačil je čas, spatlali to dohromady, skotskou novelu a citace k norské.

3) Redaktoři Reuters, pověřeni informovat co nejvíce a nejčastěji o minoritních otázkách, dorazili na jejich web, normálně vděčný zdroj takových zpráv, a zprávu bez hlubšího zkoumání překlopili do svého článku.

Ideologické brýle a šlendrián

Ilustruje to dva problémy.  Jeden problém je ideologický, tj. jakého názorového zaměření jsou z naprosté většiny lidé pracující v médiích, od toho se odvíjejí i zdroje, z nichž čerpají v zahraničí, aniž by se třeba pozastavili nad tím (pokud to vůbec vědí), že se jedná o média, která například otevřeně provozují politický aktivismus. A pokud čerpají a citují výhradně z nich, tak přinášejí jen velmi malý výsek různě pokroucené reality. Ono by stačilo představit si to naopak: že by citovali jen z Breitbartu nebo třeba polskou TVP. Ale to si většina z nich představit nedokáže, protože mají pocit, že jsou držiteli té jediné naprosté pravdy. A to se ještě bavíme o anglosaském světě a například o Polsku, kde ještě sem tam existuje nějaký místní zpravodaj. Pak jsou totiž země, kde ani velká média žádné zpravodaje nemají, jejich jazykem takřka nikdo nemluví a spoléhá se výhradně na světové zpravodajské agentury. Jako Reuters.

Druhý problém je zkrátka diletantismus. Nejde ani o ideologické nasvěcování reality, jen o prosté fušerství a lenost. Stačí si vzpomenout na všechny nesmysly o Maďarsku, způsobené právě fušerstvím. Vzpomínáte třeba na neustále opakované (a zcela mylné) zprávy o covidovém zákoně, který přinese suspendaci parlamentu? Celá mediální scéna totiž unisono čerpala informace o covidovém zákoně z anglických tvítů (!) asi tří maďarských novinářů. (Mimochodem, tu právní úpravu jako na jaře minulý týden parlament schválil i hlasy celé opozice. Ano, i s dekrety).

Nejen Polsko a Maďarsko

A to není všechno – pohádku se sexuálními menšinami fakt nespálil žádný (v článku bezejmenný) představitel vlády, ale poslankyně z krajně pravicové strany Naše vlast, polská vláda neruší gymnázia, ale tamní samostatné druhé stupně základky, které se bohužel jmenují gimnazjum. A netýká se to jen Polska a Maďarska. „Amerika popraví první ženu po 75 letech“, hlásal velký titulek na druhém nejčtenějším zpravodajském webu. A ani v textu se nikdo nerozpakoval zmínit, že jde o první federální popravu ženy po 75 letech. Že je cokoliv jiného nesmysl, ví každý, kdo sleduje byť jen letmo zpravodajství. Opět – dvě kliknutí na Wikipedii a zobrazí se seznam 16 žen popravených v USA po roce 1976. Z dalšího pána na holení udělali rovnou vraha dvou mladých ministrantů, ačkoliv se jednalo o two youth ministers, manželský pár protestantských kazatelů ve středním věku, kteří se starali o problematickou mládež. A tak bychom mohli pokračovat vlastně do aleluja.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!