Knižní postřehy Alexandra Tomského

Pozemske_mocnosti_prebal

Burleigh poutavě popisuje, jak v kotli pozemských ideologií ve století stále ještě křesťanském dozrávaly často komické plány, z nichž se později zrodila dvojčata nacionálního a internacionálního socialismu.

Ve velkolepém panoramatickém záběru onoho dlouhého a divokého evropského století od Velké francouzské revoluce (1789) do pruského masakru civilistů ve Flandrech (1914) líčí významný anglický historik politický zápas křesťanských církví s emancipačním, liberálním národním státem na pozadí humanistických kultů, vypjatého nacionalismu, Robespierrova jakobínského deismu, velké bytosti lidstva Augusta Comteho, saint-simonovského a marxistického beztřídního ráje budoucnosti – s jejich zatím komickou, protože s výjimkou jakobínů ještě předtotalitní občanskou liturgií a sekularizovanými rituály odvozenými z křesťanství.

Pojem „politického náboženství” objevil Burleigh v díle filosofa Erica Voegelina, který už ve třicátých letech postřehl moc absolutního zla v humanistických ideologiích. „Existuje zlo, jež není nějakým méněcenným způsobem bytí, negativním nedostatkem dobra, ale reálnou silou bytostně jiné moci. A protože je vyšším zlem nejen ve smyslu morálním, může se mu postavit na odpor pouze stejně mocná síla dobra. Proti ďábelské síle nelze bojovat jen mravností a lidskostí.”  Voegelin svým pojetím světského kultu mimochodem inspiroval i českého filosofa „Kritiky totalitarismu” Rio Presnera.

Z takového úhlu popisuje historik postupnou sekularizaci Evropy a diskuse o racionálním náboženství zbaveném mytologie. Klíčem k porozumění evropskému vývoji mu je rozumářská utopická víra v dokonalé společenské uspořádání, jež zatratila vědomí transcendence a tím i víru v posmrtnou spásu a stává se vražedným plánem na totální přestavbu tohoto světa – předznamenaným už jakobínskou genocidou ve Vendeé. Paradoxně měla svůj původ v racionalismu osvícenství, oslavě člověka a rozumu. A ačkoli odmítala náboženství, politické kulty religiózní impulz přejímaly a nabízely kolektivní spásu. Burleigh poutavě popisuje, jak v kotli pozemských ideologií ve století stále ještě křesťanském dozrávaly často komické plány, z nichž se později zrodila dvojčata nacionálního a internacionálního socialismu.

Ze zpětného pohledu poučeného totalitarismem je historie devatenáctého století v podání anglického historika příběh opravdu fascinující. V tehdejší německé říši nacházíme všechny představy Hitlera o výboji na východ a potřebě životního prostoru (Drang nach Osten), o panské rase, židovské podrase a hegeliánské zbožštění státu (Pruska). Dochází k sekularizaci Lutheranismu a k idolatrii kultury. Revoluční teror Francie předjímá Leninovu představu avantgardy a sociálního inženýrství na přestavbu společnosti. Rousseauovo osvobozené lidstvo a jeho občanské kulty mluví o poznané nutnosti, rovnostářství končí v nesvobodě. Možná bychom se měli zamyslet i nad dnešním budovatelským plánem nového multikulturního lidstva Evropy a světa bez hranic.

Velkým neštěstím Evropy byl výboj Napoleonova francouzského nacionalismu, který vyprovokoval obranu církve a vlasti, ale i reakční spojenectví trůnu a oltáře a mezinárodní spojenectví Svaté aliance imperátorů Pruska, Ruska a Rakouska, které pozdrželo klidný vývoj  demokratizaci (jako v případě Anglie) a vyvolalo světovou válku. Paradoxně rozpad impérií, včetně osmanské říše, způsobila ještě větší pozdější rozvrat Evropy.

Autorovy často trpké portréty lidské posedlosti, naivity a blouznění ukazují, jak člověk bez rozumného náboženství odpovídá Chestertonovu bonmotu: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru v Boha, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoli.”

Michael Burleigh: Pozemské mocnosti  (520 stran). Leda 2016

(Politická náboženství od Velké francouzské revoluce do I. světové války) 

 

Alexander Tomský, politolog a nakladatel

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.