Kdyby se ti Ukrajinci nebránili… a Západ jim nepomáhal…

Experti Samuel Charap z výzkumného institutu Rand Corporation a Jeremy Shapiro, vědecký ředitel panevropského think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy zveřejnili na stránkách New York Times článek, ve kterém tvrdí, že podpora Ukrajiny ze strany Západu (čímž myslí NATO) vedla k eskalaci války a hrozí, že dojde k další eskalaci za hranicemi Ukrajiny a Rusko a NATO se dostanou do přímého konfliktu. Výcuc z textu přinesl irozhlas.cz. Na to reagovala Ruth Deyermondová, která přednáší na katedře válečných studií na King’s College v Londýně.  

Za prvé, ve vztahu k Ukrajině nedošlo k žádnému rozšíření ruských cílů. Pokud víme, Rusové vtrhli na Ukrajinu se záměrem ovládnout celou Ukrajinu. Pokud je to výchozí cíl, není možné, aby se ruské cíle týkající se Ukrajiny rozšířily.

K vedení války: ano, je opravdu pravděpodobné, že kdyby se ukrajinská společnost a její vláda nebránily ruské invazi a okupaci, Rusko by nepřehodnotilo svůj původní, omezený přístup a nepřešlo na strategii spálené země vyzkoušené v čečenských válkách.

A ano, tato změna byla podle všeho reakcí na ukrajinský odpor, jehož akceschopnost byla závislá na západní vojenské pomoci. Znamená to, že se Západ nějak podílí na eskalaci nebo je za ni zodpovědný? Nikoli.

Je zřejmé, že státy, které se pouze brání invazi v agresivní válce, tuto válku neeskalují, ať už se brání jakkoli dlouho. O Ukrajině nelze rozumně tvrdit, že eskaluje válku prostě tím, že odmítá kapitulovat.

Západní státy poskytující vojenskou pomoc, která Ukrajině umožňuje vzdorovat nezákonné ruské invazi, tedy konflikt neeskalují. Neusnadňují rozšíření ukrajinských cílů – např. proti invazi ani nedodávají prostředky k obnovení ukrajinské kontroly nad Krymem.

A pochopitelně je nepravděpodobné, že by zastavení západní vojenské pomoci zamezilo ukrajinské vlády vést konvenční válku proti ruské invazi a tento konflikt ukončilo. Podle všeho, co jsme dosud viděli, by ukrajinský odpor proti okupaci nejspíš pokračoval

Argumenty, že pomoc Ukrajině = eskalace a že USA a Rusko si to musí začít vyřizovat jako dospělí, vycházejí z předpokladů, že tuhle záležitost si velmoci mají vyřídit mezi sebou ve stylu 19. století. To je, slušně řečeno, neužitečné.

Pokud jde o myšlenku, že pokračování západní pomoci Ukrajině hrozí eskalací za hranicemi Ukrajiny, kdy Rusko zaútočí přímo na NATO: to se nyní zdá stejně nepravděpodobné jako v únoru, a to ze stejných důvodů.

Ruská vláda zřetelně chápe, co znamená článek 5. Rovněž jasně uvedla, že jakákoli válka mezi Ruskem a USA hrozí eskalací v jadernou válku. Nevidím žádný důkaz, že by ruská politická a vojenská elita měla sebevražedné sklony.

To neznamená, že bychom měli smést ze stolu jakoukoli možnost jaderného konfliktu – předstírat, že žádné riziko neexistuje, když jsou dvě hlavní světové jaderné mocnosti ve vzájemně nepřátelském vztahu, by bylo pošetilé a nebezpečné.

Úmyslný útok Ruska na NATO se však zdá být krajně nepravděpodobný, pokud NATO přímo nezaútočí na Rusko nebo neposkytne Ukrajině prostředky k invazi do Ruska (nebo třeba k opětovnému dobytí Krymu, o němž ruská vláda tvrdí, že je ruským územím).

Co by Putina ovšem mohlo svádět k útoku na člena NATO je vnímání slabosti a nejednotnosti NATO. Upuštění od podpory Ukrajiny by proto mohlo pro vlastní bezpečnost členů NATO znamenat větší riziko než pokračování v poskytování vojenské pomoci.

Opět se však zdá, že přímý vojenský útok na člena NATO je velmi nepravděpodobný.

Článek NYT má pravdu v tom, že se nacházíme v mimořádně nebezpečné situaci – jak jsem již uvedla, myslím, že toto je nejnebezpečnější okamžik pro bezpečnost Evropy a USA přinejmenším od počátku 80. let. Ale to není výsledek aktivity Západu od února 2022.

Je to výslednice katastrofálně špatně řízených vztahů mezi Ruskem a Západem, ruské agrese a ruských koloniálních postojů vůči ostatním bývalým sovětským státům (a samolibého přehlížení Západu těchto postojů a jejich důsledků).

Neexistují rychlé a snadné cesty k bezpečnějšímu světu, jakkoli bychom si přáli návrat prostředí před únorem 2022. V souladu s logikou tohoto článku by USA musely signalizovat ochotu učinit ústupky Rusku jak jménem Ukrajiny, tak jménem NATO.

Podkopalo by to schopnost Ukrajiny bránit se invazi a okupaci a její akceschopnost ve vztahu k vlastní budoucnosti. Posílilo by to dojem ruské vlády, že USA jsou tváří v tvář ruskému odhodlání slabé. Nic z toho nám nepřinese větší bezpečnost.

 

Přeložil Viktor Janiš

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!