Nelekněte se, že vám to nevyjde na počet křesel; dostalo se přes 30 stran či individuálních poslanců, takže třeba Marine Le Pen má poslance, kteří nejsou členy Národního sdružení (RN), ale s ní spolupracují – v tabulce nejsou. Ta je jen pro ilustraci přibližných zisků/ztrát. Druhá tabulka je například od Le Monde a jak vidíte, mírně se od první liší.
Po prezidentských volbách je i tady patrný narůstající nezájem francouzské společnosti o volby (účast 46 procent). Co se lze dozvědět z francouzských médií?
Porážka pro Macrona
Macronovo prezidentské hnutí
1/ nebude mít většinu;
2/ bude se muset posunout více doprava, aby získalo podporu republikánů;
3/ bude čelit velkému počtu poslanců tvrdé levice i pravice;
4/ moc se přesune z exekutivy do parlamentu;
Macronovi se zjevně nepodařilo vybudovat pořádnou stranu. Jeho LREM (Vpřed republiko!) je prázdná skořápka, která nemá žádné aktivisty ani pevné lokální struktury. Je to strana buržoazie, která chce svůj klid a svého člověka u moci, a ideologicky je zcela vyprázdněná. Teď se ale budou muset rozhodnout. Nejenže se budou muset ucházet o podporu republikánů, ale jejich levé křídlo bylo vesměs všude poraženo kandidáty levicové koalice NUPES – levičáci volili opravdové levičáky. Bývalí socialisté, kteří vstoupili do LREM, byli často poraženi.
Několik ministrů bylo poraženo (konkrétně Amelie de Montchalin, Brigitte Bourguignon, Justine Benin). Macron přitom dříve varoval, že každý poražený ministr bude muset odstoupit a opustit vládu… Poměrně těsně byla zvolena premiérka Élisabeth Borneová, ale moc důvodů k radosti nemá. Byla jmenována teprve před několika týdny, podle mnoha politických komentátorů jsou však nyní její dny sečteny.
Strana právě zvoleného prezidenta nezískala absolutní většinu naposledy v roce 1988. Tehdy byl znovuzvoleným prezidentem François Mitterrand a jeho strana Parti socialiste získala 260 křesel, tedy stále více než v současnosti macronisté.
Christian Jacob, šéf republikánů, navíc nebude laciná nevěsta. Říká, že jeho strana chce určitě zůstat v opozici, je velmi kritický k Macronovi a jeho vládnutí.
Úspěch NUPES
Jeanovi-Lucovi Melénchonovi se podařilo plus minus sjednotit levici. Směstnal všechny možné komunisty, socialisty a zelené do jedné volební koalice zvané NUPES. Očekávání byla jen ta nejvyšší, a tak dnešní dobrý výsledek není tak úplně překvapení. Je to dobrý výsledek, z něhož bude prosperovat hlavně Melénchonova strana LFI (Nepoddaná Francie).
Rozložení křesel v této levicové koalici (srovnání s 2017):
LFI (Melénchon): 79 (+62)
EELV (zelená levice): 22 (+22)
PS (socialisti): 25 (-3)
PCF (komunisti): 12 (-4)
Macron si na základě průzkumů vybral NUPES jako největšího protivníka, řada voličů NUPES pak ve druhém kole pro macronisty nehlasovala ani proti Le Penové.
V obvodu se silným migračním pozadím porazila Macronovu exministryni Rachel Keke, rodačka z Pobřeží slonoviny a povoláním uklízečka v hotelu. Známou se stala díky stávce za zvýšení platů a zlepšení pracovních podmínek pokojských.
I když Keke kandidovala za Melénchona, má to úplně stejný vibe jako když trumpovský kamioňák Ed Durr porazil establishmentového demokrata poté, co v kampani utratil asi 200 dolarů výhradně za donuty a papírové letáky…
Melénchon byl s výsledkem zjevně spokojený, také s tím, že dokázal to hemžení udržet dva měsíce; každá strana si teď hodlá jít zase po svých, Komunistické straně Francie (PCF) to asi půjde trochu obtížně, na poslanecký klub potřebuje 15 křesel.
Velký úspěch Le Penové
Zdesetinásobila počet křesel. Kvůli francouzskému volebnímu systému, který preferuje velké, mainstreamové strany se zázemím a/nebo lokální osobnosti (dvoukolový většinový systém; nejblíž je mu u nás volba do Senátu), se stranám rodiny Le Penových historicky v těchto volbách vůbec nedařilo a výsledky neodrážely jejich podporu ve společnosti. Podívejme se na výsledky FN/RN v tomto typu voleb:
1973: 0 křesel
1978: 0
1981: 0
1986: 35 (proporční volební systém)
1988: 0
1993: 0
1997: 1
2002: 0
2007: 0
2012: 2
2017: 8
2022: 88 až 90 (různí se)
Poněvadž NUPES je koalice pouze volební, RN bude druhou největší stranou v parlamentu. To je velký skok a RN je dnes ve Francii určitě nejsilnější strana napravo, takže ji těžko nadále vytlačovat někam na okraj. Zdá se, že kromě stoupající podpory ve společnosti, která se odrazila ve výsledku MLP v prezidentských volbách, má RN už i svoje pevné místo v regionech, populární osobnosti, dostatek aktivistů atd.
Podobně jako u NUPES, je její elektorát mladší, zatímco Macrona volí starší generace a nejvíce
lidé v důchodovém věku (zvláště ženy – nedělám si legraci…).
Je to věc trochu věková, trochu třídní – RN i NUPES mají v něčem podobný voličský profil a přivedou do parlamentu spoustu mladých lidí i lidí z dělnické třídy.
Le Penové se daří i územní expanze. Historicky byli silní na jihovýchodě země, pak se jejich podpora rozšířila na sever a severovýchod a nyní získávají na jihozápadě.
Podle francouzských analytiků mělo navíc RN v těchto volbách mizernou a místy dokonce neexistující kampaň. Sama Le Penová počítala s většinou pro macronisty a průzkumy odhadovaly RN přinejlepším kolem 40 křesel. Jinak se poselství Le Penové v posledních měsících soustředilo hlavně na sociální témata, chudobu, inflaci.
(Le Penová byla taky patrně zklamaná z toho, že nevyhrála prezidentské volby a potřebovala si odpočinout, takže vedení RN kampaň celkově odfláklo. Ale to je pro ně dobrá zpráva, protože se ukázalo, že jejich lokální struktury nějak fungují samy.)
Z tohoto hlediska není nelogické, že voliči NUPES a RN leckde hlasovali pro sebe navzájem, pokud se jejich kandidát ocitl ve druhém kole s nějakým macronistou.
Republikáni už skoro žádné voliče nemají a jen díky volebnímu systému a jeho setrvačnosti se stále drží, ale přesto ti z nich, kteří zůstali, preferují spíš Le Penovou před Melénchonem. V obvodech, kde se střetli ve druhém kole RN a NUPES:
72 % voličů macronistů nešlo volit
16 % volilo kandidáta NUPES
12 % volilo kandidáta RN
58 % voličů republikánů nešlo volit
30 % volilo kandidáta RN
12 % volilo kandidáta NUPES
4) Válka nikoho nezajímá
Kdo tu má rád Putina?
Už je to tak. Le Penová i Melénchon se shodli a podrobili Macrona tvrdé kritice za jeho cestu do Kyjeva, kam dorazil nějaké tři měsíce po triu Fiala, Janša, Morawiecki (+ Kaczynski v příručním zavazadle). Kromě našeho zuřivého telefonisty tu tak máme Le Penovou, o níž je známo, jaké názory v tomto směru zastává, protože se o tom v liberálních médiích hodně píše, pak tu máme Melénchona, o němž se v liberálních médiích moc nepíše, ale chce vystoupit z NATO, jezdí jako čestný host do Moskvy na oslavy Dne vítězství a po prvotním odsouzení invaze je v opakování názoru, že za to vlastně může Západ svým rozšiřováním, poněkud houževnatější než Le Penová.
Mírné off topic. Toto je 13 poslanců Evropského parlamentu, kteří odmítli odsoudit ruskou invazi jako takovou. Nezdrželi se, hlasovali vysloveně proti odsouzení.
Clare Daly / Irsko, levice
Mike Wallace / Irsko, levice
Özlem Demirel / Německo, levice
Martin Schirdewan / Německo, levice
Sandra Pereira / Portugalsko, levice
João Pimenta Lopes / Portugalsko, levice
Miguel Urbán Crespo / Španělsko, levice
Kostas Papadakis / Řecko, levice
Lefteris Nikolaou-Alavanos / Řecko, levice
Tatiana Ždanoka / Ruska z Lotyšska, levice
Francesca Donato / Itálie, krajní pravice
Ioannis Lagos / Řecko, krajní pravice
Marcel De Graff / Nizozemsko, krajní pravice
Všimněte si:
1) Jen jedna poslankyně z bývalého Ostbloku, a to Ruska;
2) 10 „krajních levičáků“ proti 3 „krajním pravičákům“;
Z médií má člověk občas pocit, že je to výhradně problém krajní pravice…
Konec odbočky.
Pokud by někoho napadlo hledat nějakou záchranu u republikánů, tak ti vyznávají teorii sfér vlivu, přičemž existuje Rusko a pak nějaké pochybné státečky v okolí. Vůdce tří republikánských vlád a republikánský kandidát na prezidenta François Fillon je Putinův přítel a teprve nedávno opustil své teplé místečko v Rusku.
Rozdíl mezi těmito kluky a takovým Zemanem je, že lidé jako Schröder, Fillon nebo Berlusconi jsou skuteční Putinovi přátelé, s nimiž jezdí na dovolené a po konci jejich politických kariér jim dohazuje teplá místa v představenstvech velkých energetických společností v Rusku, zatímco Zemana má v šuplíčku „Lidé, kteří také kdesi existují“.
Rozhodují prachy…
Tak či onak, válka nebyla tématem prezidentských voleb a nebyla ani tématem těch parlamentních. To, že Macron jel do Kyjeva, označili Le Penová i Melénchon za útěk od domácích problémů. A ty jsou z jejich pohledu sociální. Podobné je to v Itálii.
Myslí si to voliči, myslí si to politici. Je to prostě daleko.
Co Francouze zajímalo už před prezidentskými volbami v dubnu:
45 % kupní síla
31 % ekonomická situace
26 % francouzské zájmy a hodnoty
25 % migrace
24 % bezpečnost
…
14 % postoj k válce na Ukrajině
(BVA pro Quest France, přelom března a dubna)
Macron je svou opozicí označován za asociálního barbara, přestože stropuje ceny a v Česku by byl nepochybně dávno označen za komunistu. Účty elektřiny pro rodiny a firmy například zafixoval už v lednu. Macronova vláda začala masově kompenzovat zdražování speciálním inflačním příspěvkem: šedesáti procentům společnosti dotuje vyšší účty ze státního rozpočtu. A to je inflace ve Francii proti Česku třikrát nižší.
Pokud alespoň někteří z těch, kteří horovali pro EU vedenou německo-francouzskou osou, někde ve světle událostí zpytují svědomí, bylo by to taky potěšující.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!