Americká politika nám minulý týden nabídla několik zábavných momentů na levém okraji levé strany politického spektra. Kongresmanka požadující bojkot izraelských výrobků používá izraelskou technologii a bojovník za minimální mzdu ji neplatí svým zaměstnancům…
Jednou z hvězd Demokratické strany je kongresmanka Ilhan Omar. Pochopitelně – je žena a navíc příslušnice etnické a náboženské menšiny (muslimka ze Somálska). To je viditelné na první pohled, protože důsledně nosí šátek, skrývající vlasy.
Ilhan patří k levici Demokratů, požadující otevřené hranice a nesnášející americkou zahraniční politiku, ozbrojené síly a především Izrael. Podporuje iniciativu BDS (Boycott, Divestment and Sanctions), požadující bojkot izraelských výrobků. Dokonce zdůraznila, že v minulosti už ekonomický bojkot efektivně fungoval a s citem sobě vlastním přirovnala bojkot Izraele k bojkotu nacistického Německa. Inu, nyní se přišlo na to, že její webová stránka IlhanOmar.com běží na technologii firmy WIX, která sídlí v… Tel Avivu! Mimochodem, druhá muslimská kongresmanka Rashida Talib (palestinského původu) má s webem stejný problém – taky běží na izraelské platformě.
Senátor Bernie Sanders je dlouholetou postavou krajně-levicového křídla Demokratické strany. Za studené války si zajel na svatební cestu do Sovětského svazu, kde si s manželkou nadšeně pochvaloval třeba tamní práci s mládeží („daleko lepší než v naší zemi“), systém veřejné dopravy, optimismus, entuziasmus a otevřenost a nezapomenutelná byla jistě i pitka se sovětskými soudruhy. Sanders se otevřeně označuje za socialistu, vždy podporoval protiamerické režimy (Castrovu Kubu nebo Ortegovu Nikaraguu), v sedmdesátých letech chtěl znárodnit celá průmyslová odvětví a zdanit sty procenty všechny, kdo vydělávají nad milion dolarů ročně. Nyní chce pro změnu likvidovat americký průmysl podporou Green New Deal („Nový zelený úděl“), prosazující totální dekarbonizaci americké ekonomiky a přechod na obnovitelné zdroje a dokonce zákaz exportu ropy, plynu nebo uhlí. To mu samozřejmě stejně nepomůže – je koneckonců muž a běloch a to se v dnešní Demokratické straně nenosí.
Každopádně jedním z taháků Sandersovy kampaně byl boj za minimální mzdu ve výši patnácti dolarů na hodinu. Sanders obviňoval velké korporace (jako obchodní řetězec Walmart – největší zaměstnavatel v USA) coby nemorální, když platí zaměstnancům „hladové mzdy“ a pochodoval se zaměstnanci McDonaldu požadujícími vyšší platy. Správná minimální mzda by měla být patnáct dolarů, dušoval se Sanders (a s ním většina demokratů).
Jenže i Bernie Sanders je zaměstnavatel. V rámci volební kampaně do demokratických primárek pro volby v roce 2020 zaměstnává zatím sto a výhledově mnohem více členů svého volebního štábu. Jenže pak do médií prosákla Sandersova interní komunikace a Washington Post zveřejnil, že od května minulého roku probíhá ostré vyjednávání mezi šéfem jeho kampaně a zaměstnanci, kteří založili odbory (to se dosud nikdy v politice nestalo). „Pokud je tato kampaň založena na boji za minimální mzdu, je jenom fér očekávat, že tomuto závazku dostojí i u svých zaměstnanců“, psali odboráři. Nelíbilo se jim totiž, že mzdy pracovníků v terénu byly reálně na úrovni třinácti (i méně) dolarů za hodinu při šedesátihodinovém (!) pracovním týdnu (volební kampaň je náročná a terénní pracovníci v ní trpí vším, co socialisté vytýkají zaměstnavatelům: jsou málo placení, pracují ve stresu a prakticky stále přesčas).
Medializace případu přinesla své ovoce. Sanders ustoupil a podepsal kolektivní dohodu, kde zaměstnanci svých patnáct dolarů dostali. Šéf jeho kampaně Faiz Shakir (který takovou dohodu od května loňského roku brzdil) to v nádherném názorovém přemetu okomentoval slovy: „Byli jsme a budeme vždy pevně v boji za spravedlivou mzdu, slušné pracovní podmínky a silné odbory – pro nás i pro celou zemi!“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
