Kdo chce moc…

…nemívá nic.

Den před invazí měl Putin:

– Pověst člověka, který Rusko vytáhl z bídy 90. let
– Pověst člověka, který Rusku vrátil Krym
– Pověst geniálního stratéga, „šachisty“
– Armádu s pověstí druhé nejsilnější na světě
– Totálně potlačenou vnitřní opozici
– Reálnou podporu svého národa
– Stát jako osobní majetek
– Naprostou loajalitu ve veřejném prostoru v Rusku
– Možnost odejít, kdykoliv se mu zachce, vybrat si svého nástupce
– Výbornou manévrovací pozici mezi USA a Čínou
– Možnost postupně ukusovat ukrajinské území a rozkládat UA jako stát
– Bělorusko už v podstatě jako federální republiku, Kazachstán na cestě
– Obrovskou (a narůstající) energetickou závislost Evropy
– V zásadě proruské a neustále resetující protějšky v Berlíně a Paříži
– Ve Washingtonu Bidena, o němž si polovina národa myslí, že nebyl legitimně zvolen, jehož administrativě se po stažení z Afghánistánu smál celý svět, a které by nezbývalo, než se ucházet i o ruskou přízeň proti rostoucí Číně
– Multipolární svět, kde může budovat svoje vlastní ekonomicko-vojenské vlivové zóny a spojenectví, různě si hrát a vybírat si partnery podle chuti.

Dneska jsou v podstatě z toho všeho trosky.

No, protože má rád historii, tak jistě ví, že není první. Kdyby Hitler zemřel po Mnichově, odešel by jako „geniální diplomat“. Dokonce i kdyby zemřel po napadení Polska… Napoleon se sice nezapsal do dějin jako masový vrah, protože v té době se to přece jen tak nebralo, ale dožil jako totálně bezmocný člověk ve vyhnanství.

Je to banální, ale kdo chce moc, nemívá nakonec nic.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!