Zahájit jednání o příměří, omezit sankce na Rusko a nedodávat Ukrajincům zbraně. To žádají signatáři iniciativy Mír a spravedlnost, pod kterou se podepsali lidé jako Matěj Stropnický, Jan Kavan, Václav Hořejší nebo Petr Drulák. Jde prý o mír… Můj názor je, že možné scénáře míru (ne už tak spravedlnosti) jsou v zásadě tyto:
1) Výměna vedení v Rusku. Nemusí to být nutně žádný drsný palácový převrat se střelbou. Věc lze řešit i poměrně uhlazeně. Putinovi je 70, pro velkou část Rusů je stále tím, kdo je vyhrabal z trosek devadesátek. Když tedy pominu možnost, že zemře, jsou tu stále možnosti, že a) sám se rozhodne odejít, i protože nebude vědět, jak z toho marasmu ven – dosadí za sebe nějakého Patruševa a sám odjede do svého paláce ve Valdaji, kde bude luštit křížovky, krmit labutě a pečovat o své rozsáhlé potomstvo, b) jeho pozice postupně oslabí natolik, že bude „přiměn“ odejít, tedy defacto odejit, do nějakého sanatoria nebo na hlídanou daču a nahradí ho někdo jiný ze smečky.
Obojí je cesta k míru, alespoň dočasnému. Kromě Chocholouška a Cimbála totiž všichni, včetně nejvyššího ruského velení, vidí, jak moc je to na hovno, jak moc se to nepovedlo. Umím si klidně představit, že i takový Prigožin svým obvyklým slovníkem oznámí, že „ten plán vymyslel nějakej impotentní debil“ a bude se významně dívat směrem Valdaj, případně prohlásí cíle za splněné a stáhne se. Ačkoliv totiž Putin není debil, ten plán invaze jako puče byl opravdu debilní a výsledky jsou rovněž debilní. Tohle může udělat i kdokoliv z Putinova nejbližšího okolí. Jediný člověk, který to udělat nemůže (stáhnout se, aniž k tomu byl bezprostředně donucen), je Putin.
Invaze je jeho dítě, je s ní spojený pupeční šňůrou. Nevýhoda samoděržaví. Řada Stalinových pohůnků pak v klidu pokračovala bez Stalina a kritizovala kult jeho osobnosti.
2) Západ přestane podporovat Ukrajinu. Není nutné, a samozřejmě se nestane, aby to bylo vyřčeno otevřeně. Budou se snižovat dodávky zbraní, případně se budou cíleně opožďovat (zdravíme do Berlína). V zákulisí Američané řeknou, že to už nemají zapotřebí a ať si to Evropa vyřeší taky jednou sama, načež vášnivý telefonista se Scholzem, který o ničem nerozhoduje pravděpodobně ani u sebe doma, začnou vyvíjet tlak na Zelenského. Ten bude v podstatě bezbranný. Rusové vycítí, že teď je ta správná chvíle a obsadí další území. Ukrajina bude donucena se s nimi dohodnout na potvrzení jejich územních zisků a dalších požadavků, oni výměnou za zrušení sankcí taky něco slíbí (a jako obvykle se na to při nejbližší příležitosti vydlábnou).
Je i „light“ verze, že Západ sice postupně přestane Ukrajinu podporovat, ale Polsko a spol. nikoliv. Pak se z toho nejspíš opotřebením obou stran v průběhu let stane konflikt nízké intenzity, který buď zamrzne nebo povede k nějaké dohodě-nedohodě ve stylu Minských dohod.
3) Rusko se dostane do takového klinče, že mu nezbude než přistoupit na ukrajinské podmínky pro započetí jednání. Může se jednat jen o situaci na frontě, kdyby byli prakticky vytlačeni z většiny území, které drží nyní, nebo o perfect storm spojený s ekonomickou či politickou situací v Rusku (méně pravděpodobné). Znalci Číny říkají, že v případě hrozící naprosté katastrofy přijde Rusku na pomoc Čína – ne vojensky, samozřejmě, ale ekonomicky a politicky. Číně vyhovuje Rusko slabší a poddajné (ve vztahu k Číně), ale rozhodně jednotné a předvídatelné. Největší vztek Číňanů na Putina plyne z toho, že jim sliboval, že „bude hotovo za tři dny“.
Místo toho se ti blbci reálně dostali do situace, kdy hrozí posílení Západu, a to Čína nemůže dopustit a musí kromě svých problémů řešit ještě problémy svého retardovaného bratrance.
A protože Čína jediná drží moc přinutit Rusy stáhnout se, je možné, že by v takové situaci intervenovala ve prospěch stažení + jednání + vzala si Rusko pod ochranu tam, kde by se cítilo Západem ohroženo (garance územní celistvosti, ekonomická spolupráce, kulturní spolupráce atd).
V takovém případě Rusko nezíská na Ukrajincích nic, stane se (přinejmenším na nějakou dobu) oficiálním vazalem Číny a bude rádo, že je rádo.
Ukrajina uhájí svou územní celistvost a oslabení Ruska využije k budování odstrašovacích kapacit (spolu se Západem), protože zkušenost je zkušenost.
Snad jen Sergej Šojgu bude šťastný (pokud to přežije), stavět na Sibiři nová města s pagodami a buddhistickými chrámy, to byl vždycky jeho sen. A Girkin mu už nebude říkat „talentovaný míšenec“ a myslet to ironicky, a místo toho mu bude závidět znalost čínštiny i správný poměr očí.
Když se podíváme na onu mírovou iniciativu, je jasné, že její deklarované praktické cíle – upuštění od dodávek zbraní a přehodnocení sankcí – povedou výhradně ke scénáři 2.
Rusko v tuto chvíli potřebuje operační pauzu. Potřebuje vycvičit a doplnit jednotky, zotavit zraněné, zlepšit zásobovací trasy, vyrobit a vyšmelit více zbraní a vybavení, oddechnout si. Potřebují to velitelé i řadoví vojáci, vezměte si, v jakém pekle od února existují. Tuto operační pauzu by Rusko klidně nazvalo příměřím a přísahalo na vlastní matku, že jej bude dodržovat.
Ale jednoho krásného dne bychom se probudili a Rusko by útočilo znovu, ve větší intenzitě, promyšleněji, na nevyzbrojenou Ukrajinu. Nic jiného z ruského chování posledních dvaceti let nevyplývá. Jakýkoliv ústupek, který se Rusku udělal, proti Ukrajincům zneužilo.
1) Ukrajina se vzdala jaderných zbraní výjimkou za garantování územní celistvosti – následoval útok na územní celistvost a vyhrožování jadernými zbraněmi.
2) Ukrajina dovolila, aby v Sevastopolu kotvila ruská flotila. Rusko pak někdy v roce 2010, pokud se nemýlím, požádalo o zvýšení počtu vojáků na flotile výměnou za levnější plyn. Ukrajina opět souhlasila. Následovalo zabrání Krymu využitím vojáků z flotily.
3) Německo a Francie v roce 2008 jasně řekly, že Ukrajina (a Gruzie) do NATO nepůjde. Následně si Rusko podmanilo jejich území.
Rusko do poslední chvíle před 24. únorem lhalo. Putin lhal do očí Macronovi, Orbánovi, Scholzovi, kteří ho v únoru navštívili. Putin nechal naivního Macrona, aby mu sjednával schůzku s Bidenem, zatímco v řádu dnů chystal útok. Večer před uznáním DLR a LLR s Macronem telefonoval a ani se mu o tom nezmínil. Gerasimov se Šojguem přesvědčili britského ministra obrany, že je to celé informační šum. Wallace po schůzce řekl, že jim věří jako profesionálům. Zacharovová posílala všechny, co o invazi hovořili, na psychiatrii. Neuvěřitelná bezostyšnost.
Z jakého důvodu by to neměli udělat znovu? Nemůžu si pomoct, ale je to výzva za ruské vítězství, která by přinesla krátké příměří a spravedlnost vůbec.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme