Ing. Josef Stehlík je sedlák. Hospodaří na rodinném statku ve Zdicích na Berounsku. Kromě toho je předsedou Asociace soukromého zemědělství, které sdružuje na 7 500 soukromých zemědělců, kteří hospodaří na rodinných farmách a snaží se obnovit selský stav po čtyřicetileté decimaci komunistickým režimem. Jak si stojí tváří v tvář mamutím zemědělským koncernům, čím by je mohl stát více podpořit a proč je Toman lepším ministrem než Jurečka?
V čem se liší způsob hospodaření soukromých zemědělců od masového hospodaření?
Protože my kromě toho, že hospodaříme a vyrábíme maso, mléko, pěstujeme řepku nebo cokoliv jiného, tak se snažíme rozumně přistupovat ke krajině kde hospodaříme. Ono se dá předpokládat (většinou…), že tu krajinu automaticky členíme. Nepěstujeme na sto padesáti hektarech to samé. Aniž by to kdokoliv vyžadoval a aniž by to nějací úředníci museli kontrolovat. A taky si uvědomujeme, že musíme lidem ukazovat, jak to na tom či onom statku vypadá, aby lidi naše produkty kupovali.
A kupují?
Ano, my se vlastně spíš potýkáme s problémem, abychom vykryli poptávku, nestíháme vyrábět. Trh na farmářské produkty je stále nenasycený. Já mám třeba dojnice. Pátým rokem prodáváme mléko přímo na farmě v automatu. A stačí nám reklama na facebooku či instagramu.
Reklama na facebooku či instagramu? Kdo by to byl řekl, když si vzpomenu na staré sedláky, co po listopadu obnovovali své statky…
Jasně (smích), ale to dělají moje děti, to je i na mě moc… Ale k i já si vzpomínám na dobu, kde se říkalo, jak to sedláci zvládnou s počítačem… A teď jsme v době, kdy my sami státní správě navrhujeme, aby měli modernější techniku, že bychom potřebovali aplikace do telefonu na řadu věcí a státní správa to prostě nedokáže.
Když se vrátíme na počátek devadesátých let, tak v jakém stavu jste dostali svůj statek?
Já osobně jsem na tom celkem dobře. U nás nehospodařilo JZD přímo na našem statku, takže nebyl zdevastovaný. Ale řada našich členů dostala úplné ruiny a museli odvést třeba sto tatrovek rumu. Ještě, že tehdy se to dalo na vlastním pozemku někam nasypat, dneska by za ekologickou likvidaci zaplatili tolik, že by to nikdy nedali dohromady. A je to pravdu zázrak, co se lidem z toho často podařilo vybudovat. To jsou kolikrát statky, které snesou srovnání s tím, co je v Bavorsku a někdy je i předčí. A to respektují i ta zemědělská družstva.
Jak se vyrovnávali lidé s tím, že se na venkově potkávali sedláci s těmi, kdo je v padesátých letech rozkulačovali?
Ano, to bylo často nepříjemné. V tom mikrosvětě vesnice se odehrávaly opravdu nejrůznější příběhy. Pomohl čas… Pokud bylo někomu v padesátých letech čtyřicet, tak v listopadu mu bylo už třeba osmdesát. Ale je pravda, že jejich děti si často nesli trauma. Kolikrát ti lidí zažili to, že jim sebrali statek, vystěhovali je, označili za kulaky a nepřítele lidu. Hodně pak záleželo na tom, zda se podařilo se domoct spravedlnosti, majetku.. Každopádně by se nemělo zapomenout, že tu byli lidé, kteří takové svinstvo dělali. Že nebyli odjinud, že to byli lidé odsud, stejní jako my, taky Češi, A že někteří by to možná klidně udělali znovu.
Kolik lidí se do toho po listopadu pustilo znovu?
Je nás nějakých třicet tisíc. Ale odmítáme přistoupit na to, ze tak to i zůstane a zbytek koláče si mezi sebou rozdělí velcí hoši v agro byznysu. Pokud daňový poplatník platí společnou zemědělskou politiku, tak má zájem na udržení krajiny, udržení života na venkově, výroby zdravých potravin atd. A ten systém by měl být otevřený, aby noví lidí mohli začínat se zemědělstvím.
Noví lidé?
Ano, máme dnes novou generaci lidí, kteří by chtěli začít hospodařit. Už ne potomky sedláků, ale mladé lidi, idealisty, a i lidi ve středním věku, na vrcholu kariéry, kteří jen už nechtějí někde sedět v kanceláři a raději chtějí třeba chovat slepice. Jako bývalý guvernér České národní banky.
To je ale pro vás výhoda, tihle lidí vám přináší úplně nové know how.
Přesně tam mířím. Tihle lidí mají nové nápady, kontakty, mají prestiž. Ale česká politika není vůbec připravená absorbovat nové zájemce o hospodaření. Jako kdyby to tu bylo rozdělené na věky. Takoví lidí nemají žádnou podporu. To bychom totiž museli přiznat jednu věc – lidé chtějí zakládat nová hospodářství, ale nikdo tu nechce zakládat nová družstva nebo novou zemědělskou akciovku. Tam jde jen o nějaké slučování, přelévaná mezi stávajícími hráči, Ale mezi sedláky noví lidé chtějí.
Ale jak jim pomoci?
Třeba v přístupu k pozemkům. Máme strašně pomalé pozemkové úpravy. Tedy to, že státní pozemkový úřad vyvolává správní řízení v nějakém katastru obce a udělá komplexní pozemkovou úpravu. Zreviduje stav vlastníků, začne pracovat na sloučení pozemků, kde to jde, zpřístupnění, kde to jde, navrhne třeba v krajině protierozní opatření, vytyčí nové cesty k pozemkům. Vyleze z toho kompletně zpracovaný katastr obce. Výsledkem je to, že se vytvářejí nové nájemní smlouvy a tím i prostor pro nové hospodáře. Dříve tu byla spíše snaha pozemky znepřístupňovat.
Další věc je podpora mladých farem. To je v zájmu venkova. Když podpoříte tři stohektarové farmy, tak ty peníze opravdu natečou do venkova. Ale když se to vyplácí holdingové firmě, která má deset tisíc hektarů, tak to zůstane u majitele toho holdingu. A to je fenomén České republiky, to nemůžete házet na Brusel.
A v čem ještě by stát mohl pomoci?
Program rozvoje venkova nastavil v minulo vládě ministr Jurečka tak, že se tam financovaly projekty třeba o sto padesáti milionech. Jenže pokud takový projekt vznikne na katastru třeba dvou obcí, tak to je spíš problém než přínos. To už znamená, že když se něco vyrábí ve velkém něco se ve velkém dopravuje tam, něco pryč, musí se tam dovézt pracovní síly, to je prostě krok, který venkov spíš poškodí. Venkov by mělo saturovat větší množství menších projektů než menší množství drahých projektů.
A tohle udělal Jurečka? Vždycky se tvářil jako sedlák…
Ano, on to zavedl… Přes naši kritiku. A poslední věc, která brzdí rozvoj, je byrokracie. A to se už leccos dokázalo vyřešit. Jenže zkuste si dnes něco postavit v krajině, v obci. To je šílené martyrium, které je kolikrát neřešitelné. Pokud nemáte hodně peněz, času a hodně silnou vůli, tak to vzdáte, A to je jedna z největších brzd pro rozvoj venkova. To, že někde vznikne obrovský developerský projekt za podpory všech možných regionálních politiků, to není přinos. Ale to, že si nemůžu postavit stáj, to mě blokuje, A ti samí úředníci se jezdí kochat krásou bavorského nebo italského venkova a přitom nejsou ochotni nám vyjít vstříc ani i píď.
Ale i u nás už vidíme dobytek na loukách…
To ano, ale musíme to umět rozlišovat. Problém je, že potřebuje prostorové rozšíření dobytka. Nemá smysl koncentrovat tisíc krav na jednom místě. Naše krajina není step, aby tu byla tisícihlavá stáda dobytka. Máme členitou krajinu. A tady se musí postavit ohromná budova, musí tam každý rok dovézt několik desítek kamionů krmiva, odvézt několik desítek kamionů hnoje, odvážet denně mléko, v létě přivážet cisterny s vodou… To je naprostý podnikatelský nesmysl, kterému se ještě dává finanční podpora ze strany státu.
Kdo vám jako sedlákům byl z ministrů zemědělství nejvíce nakloněný?
Asi nejvíc Kubát, který jako první ministr zemědělství pomohl vrátit sedláky do hry. Vytvořil podmínky pro sedláky. Na rozdíl třeba od Slovenska, kde něco takového vůbec neproběhlo. Tam je úplné minimum selských hospodářství.
Co Josef Lux?
Ten nám tedy moc nepomohl… Josef Lux byl v podstatě resuscitátor toho zemědělsko-družstevního hospodaření. Musím říct, že když byli na ministerstvu lid za ODS, tak měli relativně (a to zdůrazňuju) nejvíc pochopení pro malé rodinní farmy. Že se třeba napravily takové ty šílenosti, že se na statku nemohlo prodávat, připravovat maso atd., To udělali oni a naštěstí to nikdo nezrušil.
Aktuální problém je voda. Co voda..? Může za něj způsob hospodaření velkých podniků?
Ten způsob tu situaci ještě zhoršuje. Takže to není jediný problém. Čelíme nebezpečí dlouhodobého sucha, mizení vodních zdrojů pro napájení zvířat atd. Aby se snížil dopad, tak je neoddiskutovatelné, že pomůže členění krajiny. Ta opatření tu jsou, už dlouho se o nich mluví, jsou správná, teď už jen stačí počkat na to masarykovské: „jen aby nám pán bůh tu demokracii z huby do rukou ráčil přeměnit.“ Tedy, aby tu ta opatření ráčila přeměnit. Abychom měli mokřady, remízky, vodní ploch, aby se neodplavovala půda atd. Musí se na tom ale soustavně pracovat a odtok vody z české krajiny maximálně zpomalit. My se tomu intenzivně věnujeme už šest sedm let a děláme osvětu jak veřejnosti, tak k našim členům. V podstatě všechna ta opatření, co se dneska plánují, jsme vymysleli my. Nutno říct, že některé věci prosadil i současný ministr Toman, ačkoliv je z opačného břehu, než jsme my. Třeba omezení monokultur na třicet hektarů. Teď čekáme na zjednodušení zakládání rybníků.
Nebrání se tomu Babiš?
K mému překvapení to nechal projít vládou…
Matyáš Zrno
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!