Zapsal jsem si a svému známému přečetl následující otázky a odpovědi: Jak mam jednat se svou ženou? Chovat se k ní jako ke Svaté matce Boži, aby mohla porodit spasitele světa. Jak mam jednat se svou dcerou? Stát ji po boku, naslouchat ji, ochraňovat ji, učit ji myslet a dat ji najevo, že je naprosto v pořádku, jestli chce byt matkou. Jak mam jednat se svými rodiči? Chovat se tak, aby moje jednaní ospravedlnilo všechno, co si se mnou vytrpěli. Jak mam jednat se svým synem? Vest ho k tomu, aby se stal pravým Synem Božím.
Ctít svou ženu jako Matku Boži znamená vnímat a podporovat posvátný prvek její role matky (ne jen matky vašich dětí, ale matky jako takové). Společnost, která na to zapomene, nepřežije. Hitlerova matka porodila Hitlera a ta Stalinova Stalina. Byl snad jejich vztah nějak vadný? Pravděpodobně ano, vzhledem k tomu, jak důležité je mateřství pro budování důvěry, mimo jiné. Snad těmto ženám nikdo řádně neobjasnil význam jejich povinností a vztahu s dětmi. Snad jejich mateřskou roli dostatečně neocenil manžel, otec nebo společnost. Jak by asi oba synové vypadali, kdyby jejich matky chovali druzí v péči a úctě? Úděl světa koneckonců závisí na každém novorozenci – drobném, křehkém stvoření, které však jednou bude schopno pronášet slova a konat činy potřebné k udržení věčné, křehké rovnováhy mezi chaosem a řádem.
Stát dceři po boku? Neboli ji podporovat ve všem, k čemu se směle odhodlá, zároveň však přitom nezapomínat na to, že je žena. Nespouštět ze zřetele, jak důležité je mít rodinu a děti a že člověk musí odolat pokušení pohlížet na tuto roli skrz prsty, jako na cosi méněcenného ve srovnání s osobními či kariérními úspěchy. Není náhodou, že Svatá matka a Dítě jsou obrazem božím, jak bylo právě řečeno. Společnost, která tuto ikonu přestane ctít, která zapomene na zásadní, transcendentní význam toho vztahu, ta zanikne.
Chovat se tak, aby moje jednání ospravedlnilo všechno, co si se mnou rodiče vytrpěli. Znamená to pamatovat si oběti, které kvůli vám přinesli všichni, kdo se narodili před vámi (nejen vaši rodiče), v průběhu celé strašlivé historie, být vděční za všechen ten pokrok, a pak jednat v souladu s tímto zřetelem a touto vděčností. Lidé přinesli nesmírné oběti, aby vybudovali svět, v němž dnes žijeme. V mnoha případech za něj dokonce položili život, a toho bychom si měli vážit.
Vést syna k tomu, aby se stal pravým Synem Božím? To znamená nabádat ho k tomu, aby v prvé řadě dělal to, co je správné, a v tom mu pomáhat a podporovat jej. Vidím to jako součást myšlenky obětování: ctít a podporovat synův závazek vůči transcendentnímu dobru nade vše ostatní (včetně jeho světského postupu a jeho bezpečí – a snad i jeho života).
S otázkami jsem pokračoval dál. Odpovědi přicházely v rozmezí sekund. Jak mám jednat s cizím člověkem? Pozvat ho do svého domu a jednat s ním jako s bratrem, aby se jím mohl opravdu stát. To znamená nabídnout někomu důvěru, aby jeho nejlepší já využilo příležitosti a oplatilo mi stejnou mincí. Projevit mu posvátnou pohostinnost umožňující mír mezi lidmi, kteří se ještě neznají. Jak mám jednat s hříšnou duší? Upřímně a ostražitě jí podat ruku, ale neklesnout k ní do bahna. To je hezké shrnutí všeho, o čem jsme mluvili ve 3. kapitole (Přátelte se s lidmi, kteří pro vás chtějí to nejlepší). Znamená to, že byste neměli házet perly sviním, ani vydávat neřest za ctnost. Jak mám jednat se světem? Počínat si tak, jako by Bytí bylo cennější než Nebytí. Jednejte tak, aby do vás tragédie existence nezasela hořkost a zkaženost. To je jádro pravidla č. 1 (Narovnej se a vypni hruď): postavte se nejistotě světa čelem, s vírou a odvahou.
Jak mám vzdělávat své bližní? Podělit se s nimi o to, co je podle mne opravdu důležité. To je pravidlo č. 8 (Mluvte pravdu, nebo alespoň nelžete). Usilujte o moudrost, destilujte moudrost do slov a ta pronášejte, jako by na nich záleželo, upřímně a pečlivě. To vše souvisí s další otázkou (a odpovědí): Jak mám jednat s rozděleným lidem? Znovu jej spojit pečlivě volenými, pravdivými slovy. Tato výzva nabyla na důležitosti zvlášť v posledních několika letech. Jeden druhému se vzdalujeme, odcizujeme a sklouzáváme k chaosu. Chceme-li předejít katastrofě, musíme každý nahlas vyslovit pravdu, jak ji vidíme, nikoli argumenty na obranu své ideologie, nikoli intriky na podporu svých ambicí, nýbrž ryzí, strohé skutečnosti naší existence, aby je druzí poznali a zvážili a my všichni nalezli společnou řeč a mohli pokračovat kupředu.
Jak mám sloužit Bohu, svému Otci? Obětovat vše, co je mi drahé, ve jménu neustálého zdokonalování. Nechej mrtvé dřevo shořet, aby ho mohl nahradit nový růst. Tak zní strašlivé ponaučení z příběhu Kaina a Ábela, které jsme si představili v 7. kapitole. Jak mám jednat se lhářem? Nechat ho mluvit, ať se sám usvědčí. Zde je znovu relevantní pravidlo č. 9 (Naslouchejte druhým…), jakož i další pasáž z Nového zákona:
Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. (Matouš 7:16–20)
Úryvek pochází z knihy Jordana Petersona Dvanáct pravidel pro život, kterou vydalo nakladatelství ARGO a koupit si jí můžete třeba zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!