Jordan Peterson o nevěře II.

Možná ani nešlo o sex. Třeba se každý jejich rozhovor nesl v duchu nudné rutiny a vztah už by nedokázalo oživit žádné společné dobrodružství. Možná bylo v každé chvíli každého dne snazší nést ten úpadek než přijmout zodpovědnost za udržení vztahu nad hladinou. Každý živý organismus ostatně umře, když se o něj nepečuje. Život je každodenní namáhavá údržba. Nikdo si nenajde tak dokonalého partnera, že by mohl hodit všechnu starost a práci za hlavu (mimoto kdybyste tak dokonalou osobu přece jen našli, ona by od někoho tak nedokonalého jako vy brzy s hrůzou a po právu utekla). Ve skutečnosti potřebujete – a nakonec si i zasloužíte – někoho přesně tak nedokonalého jako vy sami.

Možná že manžel, který zradil svou ženu, byl otřesně nevyzrálý a sobecký. Možná v něm ta sobeckost převládla. Možná proti ní žena nebojovala dostatečně odhodlaně a udatně. Možná se oba neshodli na výchově svých dětí, a proto jej odsunula na okraj rodiny. A on tomu byl možná v duchu rád, protože se pak alespoň zbavil nepříjemné zodpovědnosti. Dětem možná rostla v srdci nenávist, v důsledku té podzemní bitvy, máminy zatrpklosti a tátova postupného odcizení. Možná byly všechny večeře, které ona jemu vařila – nebo on jí – studené a polykané jen s nechutí. Možná všechen ten zanedbávaný nesoulad probudil v obou zášť, o níž nemluvili, ale kterou si navzájem projevovali. Možná všechny přehlížené problémy začaly rozleptávat neviditelnou síť, která držela manželství pohromadě. Možná se úcta pomalu změnila v pohrdání a ani jeden se tomu neodvážil postavit čelem. Možná se láska nepozorovaně proměnila v nenávist.

Vše, co se vyjasní a vyřkne, najednou dostane viditelnou, srozumitelnou podobu. Možná však ani žena, ani muž nechtěli vidět, nechtěli rozumět. Možná vše záměrně nechávali v mlze. Možná tu mlhu sami vytvářeli. Co žena získala, když se z milenky stala služkou nebo matkou? Ulevilo se jí, když z jejího života zmizel sex? Vymámila od příbuzných či sousedů víc soucitu, když se od ní muž odvrátil? Třeba právě to ji tajně uspokojovalo víc než cokoli jiného, co jí mohlo manželství, i to sebedokonalejší, nabídnout. Co je koneckonců příjemnějšího než sofistikované a dobře natrénované mučednictví? „Je to světice a za muže má takového netvora. Zasloužila by si někoho lepšího.“ Takový mýtus může být vydatným zdrojem rozkoše, třeba podvědomé (bez ohledu na pravdu). Možná žena svého manžela nikdy opravdu nemilovala. Možná nikdy neměla ráda žádného muže. Snad za to mohla její matka – nebo babička. Možná jen imitovala jejich chování, hrála jejich zatrpklost, která se tak mimoděk, implicitně, přenášela z pokolení na pokolení. Možná se mstila otci, nebo bratrovi, nebo společnosti.

A co získal muž, když sex v domácnosti zašel na úbytě? Hrál snad také mučedníka a hořce si stěžoval kamarádům? Vzal to jako vhodnou příležitost, protože se už dávno poohlížel po jiné? Ospravedlňoval si tím zášť, kterou stále cítil vůči ženám za všechna ta odmítnutí, která musel skousnout, než si vzal svou stávající ženu? Čekal snad na záminku, aby mohl s čistým svědomím ztloustnout a zlenivět, protože ho stejně žádná nechtěla? Možná svůj svazek schválně rozvrátili oba společně, aby se pomstili Bohu (nakonec snad jediné bytosti, která by ten nepořádek dokázala uklidit).

Ze všech podobných situací vyplývá jedna strašlivá pravda – všechny záměrně nepochopené a zanedbávané a přehlížené důvody rozpadu manželství se časem nahromadí, spojí síly a budou pak trápit ženu, která zradila svého muže nebo sama sebe, po zbytek života. A totéž platí o jejím muži. Stačí, aby ona (on – oni – my) nedělala nic: nevšímala si, nereagovala, nevěnovala pozornost, nemluvila, nezvažovala, neusilovala o mír, vyhýbala se zodpovědnosti. Stačí, abyste se chaosu nepostavili čelem, abyste jej neproměnili v řád. Stačí čekat, naivně a nevinně, až se chaos vylije z břehu a smete vás.

Proč tedy problémy přehlížíme, když tím nevyhnutelně zamoříme vlastní budoucnost? Protože pod povrchem všech neshod a omylů vždy číhá potenciální příšera. Možná že hádka, do níž se pustíte (nebo nepustíte) se svým partnerem signalizuje začátek konce vašeho vztahu. Možná že váš vztah končí, protože vy se v něm chováte špatně. Je to pravděpodobné, alespoň částečně. Že mám pravdu? K hádce, která je nutná k vyřešení opravdového problému, je tudíž zapotřebí ochota konfrontovat dvě podoby deprimujícího a nebezpečného potenciálu zároveň: chaos (potenciální křehkost vašeho vztahu – kteréhokoli vztahu – samotného života) a Peklo (skutečnost, že vy nebo váš partner jste natolik leniví a záštiplní, že celý vztah schválně potopíte). Není divu, že problémy přehlížíme. Jenže to k ničemu dobrému nevede. Proč jsme tak vágní, když je pak život jako stojatý rybník? Pokud nevíte, kdo jste, můžete se skrýt za pochybnosti. Třeba nejste špatní, bezohlední, bezcenní lidé. Kdo ví? Vy určitě ne. Zvlášť když o tom odmítnete přemýšlet – opět není divu. Jenže když před něčím zavřete oči, ono to nezmizí. Jen vyměníte pravděpodobně konečný seznam vašich reálných vad – konkrétních a jasných – za mnohem delší seznam vágních, potenciálních nedostatků a slabin.

Proč odmítáme něco důkladně prozkoumat, když realitu, kterou poznáme, můžeme pak i ovládat jako profesionálové (nebo alespoň snaživí amatéři)? Inu, co když je opravdu něco shnilého ve státě dánském? Co pak? Není v takovém případě lepší žít v záměrné slepotě a užívat si blažené nevědomosti? Jistěže není, pokud příšera opravdu existuje! Vážně si myslíte, že vám prospěje, když se stáhnete, nepřipravíte se na záplavy chaosu, a poklesnete tak ve vlastních očích? Myslíte si, že je moudré nechat pohromu růst ve stínu, zatímco vy se scvrkáváte a choulíte do sebe a jste čím dál ustrašenější? Není lepší se ozbrojit, naostřit meč, nahlédnout do tmy a popadnout lva za hřívu v jeho doupěti? Možná – pravděpodobně – přijdete k újmě. Život je ostatně utrpení. Ale možná to zranění nebude smrtelné.

Pokud však raději počkáte, až vám takový lev zaklepe na dveře, nedopadnete dobře. To, co si přejete ze všeho nejméně, se zaručeně stane, a navíc ve chvíli, kdy jste na to nejméně připravení. Příšera, s níž se rozhodně nechcete utkat, vás přepadne, když vy jste nejslabší a ona nejsilnější. A přemůže vás.

Úryvek pochází z knihy Jordana Petersona Dvanáct pravidel pro život, kterou vydalo nakladatelství ARGO a koupit si jí můžete třeba zde.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!