V sociálně konstruktivistické teorii jistého typu platí dogma, že na světě by bylo mnohem lépe, kdybychom chlapce socializovali stejně jako dívky. Autoři podobných teorií zaprvé předpokládají, že agrese je naučené chování, pročež stačí, když jej zkrátka nebudeme nikoho učit, a zadruhé (mohu-li citovat), že „chlapce bychom měli socializovat tradičním dívčím způsobem a podporovat u nich společensky pozitivní rysy jako něžnost, citlivost, starostlivost, sklon ke spolupráci a smysl pro estetiku“. Z tohoto pohledu omezíme agresi jedině tehdy, když adolescentní chlapci a mladí muži „přijmou stejné normy chování, jaké jsou tradičně rozvíjeny u dívek“.
Tato myšlenka má tolik děr, že ani nevím, kde začít. Tak zaprvé agrese není jen naučená. Ta je s námi už od začátku. Základem obrany a útočné agrese jsou prastaré biologické „obvody“. Jsou tak fundamentální, že se stále projevují i u takzvaných dekortikovaných koček, jimž byla odebrána největší a evolučně nejmladší část mozku, takzvaný koncový mozek, který tvoří velkou většinu celkové struktury. Z toho vyplývá nejen, že agrese je vrozená, ale že je také výsledkem aktivity mimořádně fundamentálních, nejstarších oblastí mozku. Kdyby byl mozek strom, pak by se agrese (spolu s hladem, žízní a sexuální touhou) nacházela v samotném kmeni. V této souvislosti se dále zdá, že velmi agresivní je už od narození zhruba 5 procent dvouletých chlapců. Berou druhým dětem hračky, kopou, koušou a tlučou. Většina z nich se sice po dosažení čtyř let úspěšně socializuje, ovšem nikoli proto, že je rodiče vedou k holčičímu chování. Spíše se už v raném věku naučí začleňovat agresivitu do sofistikovanějších behaviorálních schémat. Agrese je motorem nutkání vyniknout, nevzdat se, soutěžit a vítězit – aktivně se snažit být lepší, alespoň v jednom směru. Odhodlání a houževnatost jsou obdivuhodné, prosociální znaky. Nicméně agresivní malé děti, kterým se do čtyř let věku nepodaří jejich temperament zkultivovat, jsou odsouzeny k neoblíbenosti, jelikož jejich vrozená soupeřivost je ve společnosti starších dětí značnou přítěží. Tito jedinci pak přicházejí o další a další příležitosti k socializaci, protože vrstevníci se k nim obracejí zády, a oni tak v pubertě a dospělosti tíhnou k asociálnímu a kriminálnímu chování. To však v žádném případě neznamená, že agresivita nemá žádnou funkci či hodnotu. Přinejmenším je nutným předpokladem sebeobrany.
Úryvek pochází z knihy Jordana Petersona Dvanáct pravidel pro život, kterou vydalo nakladatelství ARGO a koupit si jí můžete třeba zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!