Přesvědčení široké veřejnosti o tom, že se tu odehrává nějaká daleko komplikovanější hra a vražda Kennedyho není dílem jednoho osamělého střelce, pravděpodobně nejvíce ovlivnily dva faktory.
Prvním faktorem je motiv. Drtivá většina lidí očekávala, že pokud bude někdo na Kennedyho v Dallasu střílet, bude to někdo s politickým profilem generála Walkera. Segregacionista, člen John Birch Society, roznášející letáky o tom, že Kennedy zaprodává zemi komunistům ,a hltající radikální rozhlasové kazatele.
Neúspěšný komunista
Místo toho jim oficiální verze nabídla neúspěšného komunistu, který si po večerech sepisoval dlouhé statě o marxistické teorii nadhodnoty a vykořisťování a roznášel letáky podporující Fidela Castra. To pro řadu lidí, kteří případ pozorovali z vnějšku, zkrátka na první pohled nešlo vůbec dohromady. Dokonce i šéf policie v Dallasu, když dělal v pátek večer první tiskovou konferenci, tak se spletl a o Oswaldovi mluvil jako o člověku, který roznášel letáky proti-Castrovské opozice a přítomní novináři ho pak museli opravovat.
Pro lidi jako Oliver Stone by bylo daleko snadnější přijmout oficiální verzi, kdyby střelcem byl někdo z John Birch Society. Komunista jim připadal jako chabá loutka nastrčená od J. Edgara Hoovera a FBI.
Naproti tomu vyšetřující orgány si byly už pár hodin po Oswaldově zatčení velmi jisté tím, že mají toho správného člověka a že jediné, co jim zbývá vyšetřit, je jestli jednal sám nebo měl nějaké komplice.
Představte si, že jste vyšetřujícím detektivem. Pár hodin po vraždě jedete vyslechnout Oswaldovu manželku Marinu.
Otázka: „Co jste dělala ve chvíli, kdy jste se dozvěděla, že na prezidenta se střílelo před budovou, ve které pracuje váš manžel?“
Odpověď: „Hrozně jsem se polekala a šla se podívat do garáže, jestli tam je manželova puška.“ (Toto Marina vypověděla jak policii tak později Warrenově komisi).
Lze se detektivům divit, když si po takové odpovědi řeknou, že tady už není prakticky co dál vyšetřovat a jakákoliv porota pošle Oswalda na elektrické křeslo po pár dnech soudního přelíčení?
Oswaldův motiv je ovšem složitější vyjádřit v nějaké zkratce a vyplyne teprve tehdy, když si dáte dohromady jeho životopis.
Chtěl pravděpodobně zasadit ránu systému a zároveň udělat něco, za co si představoval, že ho na Kubě přijmou s otevřenou náručí, zahrnou ho pozorností a penězi, které mu kapitalistický systém upřel. (Na kubánském velvyslanectví v Mexiku údajně vytáhl revolver a sliboval, že jestli mu nedají vízum, tak půjde a někoho zastřelí, aby dokázal, jak přesvědčeným a pravověrným je komunistou). Jestli se mu nepodaří uprchnout, tak se alespoň vysměje systému a bude ho vodit za nos otevřeným lhaním. To, že se mu dostal na mušku zrovna Kennedy, byla zkrátka náhoda. Úplně stejně by byl ochoten střílet na Nixona nebo jakéhokoliv jiného člověka, kterého by vnímal jako dostatečně významný symbol systému.
Neúspěšný majitel nočních klubů
Druhým faktorem bylo zastřelení Oswalda Jackem Rubym v neděli dopoledne, které bylo zaznamenáno v přímém televizním přenosu.
Opět tu nastal stejný rozpor mezi tím, jak věci vypadají na první pohled ze strany veřejnosti a tím, jak věci vypadaly ze strany vyšetřujících orgánů.
Veřejnost učinila ten závěr, který se nabízí na první pohled. Mafie umlčela Oswalda rukou Jacka Rubyho, který vypadal a choval se jako prototyp mafiána z mafiánského filmu.
Vyšetřující orgány velmi brzy poté, co si udělaly základní časovou osu Rubyho pohybu – kde byl, s kým mluvil a jak se dostal na policejní stanici právě ve chvíli, kdy měl být Oswald převezen z centra Dallasu do okresního vězení – učinily závěr, že s největší pravděpodobností o žádnou plánovanou vraždu objednanou mafií nešlo a jít ani nemohlo.
Ovšem úplně stejně jako u Oswalda je to s Rubyho motivem komplikované a dá se to těžko ve zkratce vysvětlovat bez ponoření se do jeho životopisu a popisu jeho předchozího jednání.
Agenti FBI a pracovníci Warrenovy komise vyslechli dohromady několik stovek svědků, kteří Jacka Rubyho znali, z jejich výpovědí dali dohromady detailní Rubyho životopis, který je mimo životopisu Oswalda jednou z příloh závěrečné zprávy Warrenovy komise. Samotný Ruby byl důkladně vyslechnut a potom ještě i na vlastní naléhání byl vyslechnut na detektoru lži.
K těmto výslechům se Warrenova komise ovšem dostala až v létě 1964, protože od začátku měla docela dobré důvody věřit tomu, že z Rubyho nic zásadního nevypadne a maximum úsilí se soustředilo na Oswalda.
Ta důkladnost a množství různých detailů, které se nakupily, přinesly jeden problém. Zpráva Warrenovy komise je 900 stránek, které si málokdo pročte. Velká část širší veřejnosti dostane ty informace přefiltrované skrze různé autory populárních knih o atentátu na Kennedyho. A ti si mohou z té obrovské hromady informací a faktoidů vybírat ty, kterými nakreslí takový obraz, jaký si přejí nakreslit.
Rubyho a den vraždy
Pokud se podíváme na oficiální verzi, tak ta je následující:
V pátek 22. 11. Jack Ruby vstal v půl desáté a kolem jedenácté hodiny dopoledne byl v budově novin Dallas Morning News, aby zde zadal reklamní inzeráty na své dva noční kluby. (Toto dělal pravidelně každý týden). Pozdravil se zde s několika zaměstnanci, se kterými se znal a mluvil s nimi o návštěvě prezidenta a nějakých dietních tabletách, které užíval.
Vešel do kanceláře Dona Campbella, který s ním sepisoval jeho reklamní inzeráty. Ruby si stěžoval na to, jak má nízké tržby a že ho už unavuje dělat ve vlastních podnicích zároveň vyhazovače.
Ruby musel do novin docházet osobně a platit za inzerci v hotovosti, protože v minulosti byly problémy s jeho šeky. Rubymu žádné podnikání, do kterého se pustil, moc nešlo a řadě lidí zůstal dlužen větší peněžní částky.
Campbell odpustil Rubyho asi ve12:25 – pět minut před střelbou na Kennedyho. Budova novin byla pět bloků vzdálená od Daily Plaza. Z několika oken v horních patrech budovy bylo možné dohlédnout na Texaský sklad učebnic, ale Ruby očividně nikdy nešel výš než do druhého patra.
Kolem 12:40 viděl Rubyho další zaměstnanec reklamního oddělení John Newman. Ruby seděl u toho stolu, kde ho Campbell zanechal.
Bylo by nemožné, aby se Ruby během čtvrt hodiny dostal na Daily Plaza a zase zpět. Navíc budova se hemžila zaměstnanci, kteří Rubyho znali a nikdo ho neviděl vycházet dřív, než po atentátu.
Ruby si četl ranní noviny a měl je otevřené na straně 14. Celá strana byla zaplněna inzerátem s nadpisem: „Vítejte pane Kennedy.“ Text inzerátu obviňoval Kennedyho z toho, že je příliš vstřícný vůči komunistům. Podepsána pod inzerátem byla American Fact-finding Commitee, předseda Bernard Weismann.
Ruby byl tímhle velmi rozrušený. Jeho původní jméno bylo Rubinstein a bylo o něm známo, že je háklivý na veřejný obraz židů a jakékoliv projevy antisemitismu. Nejednou kvůli tomu měl konflikty jak během dospívání tak i v pozdějším věku. Nyní měl strach, že ve veřejnosti vznikne dojem, že v Dallasu existuje nějaké proti-Kennedyovské židovské spiknutí (podle jména Weismann). Přitom on měl Kennedyovi velmi rád hlavně kvůli jejich noblesnímu stylu a trápilo ho, že by židé měli být vnímáni jako protivníci Kennedyho.
Už před tím, než šel dopoledne do novin, Ruby kvůli tomuhle inzerátu telefonoval svojí sestře a stěžoval si na něj.
„Kdo je ten Weismann? To za peníze otisknete cokoliv?“ stěžoval si Ruby Newmanovi.
Několik minut poté vběhli dovnitř dva zaměstnanci novin a rozhlásili, že na prezidentovu kolonu se střílelo. Vypukla horečná činnost.
Newman svědčil o tom, že Ruby byl zprávou jako opařený a emocionálně nadmíru rozrušený. Samotný Ruby popsal svůj emocionální stav jako „hysterii“ a že nedokázal uvěřit tomu, co se stalo.
Několik minut poté telefonovalo Newmanovi několik inzerentů, aby zrušili svoje víkendové inzeráty. Důvodem byl Weissmanův proti-Kennedyovský inzerát.
Ruby přímo z budovy novin telefonoval svojí sestře Evě, která se při zprávě o Kennedym rozplakala.
Pak Ruby řekl Newmanovi, aby jeho inzerci taky zrušil, protože dnes večer své kluby neotevře.
Ruby opustil budovu novin asi v půl druhé. Zamířil k Parklandské nemocnici, kam převezli prezidenta Kennedyho. Zde ho potkal Seth Cantor, novinář doprovázející Kennedyho kolonu. Znal se s Rubym z doby, kdy dělal pro Dallas Herald Tribune než se přesunul do Washingtonu.
Cantor svědčil o tom, že Ruby vypadal emocionálně naprosto zničený, a že otevřeně plakal. Mluvil s Cantorem o tom, že kvůli tragédii neotevře teď svoje noční kluby. Cantor mu odpověděl, že to je dobrý nápad.
Ruby později říkal Warrenově komisi a FBI, že si nepamatuje, že by navštívil Parklandskou nemocnici. Není tam zachycen na filmech ani fotografiích. Mimo Cantora ho tam nikdo neviděl, ačkoliv se znal s mnoha policisty i novináři.
Warrenova komise uvěřila Rubymu a řekla, že se Cantor musel zmýlit. Oproti tomu Výbor sněmovny pro vraždy uvěřil Cantorovi.
Podle Warrenovi komise dorazil Ruby do svého klubu Carusel v 13:45 a neměl čas zastavit se v Parklandské nemocnici. Ale komise mylně citovala svědectví barmana Arnolda Armstronga ohledně doby, kdy Ruby dorazil do klubu. Armstrong svědčil, že Ruby dorazil do klubu asi pět minut poté, co bylo v rádiu oznámeno, že prezident je mrtvý. To by znamenalo, že do klubu dorazil asi ve dvě hodiny.
Telefonní záznamy ukázaly, že Ruby volal z klubu do Chicaga své sestře Ilene ve 14:05.
Ruby tedy měl čas, aby se na chviličku zastavil u Parklandské nemocnice. Ale v žádném případě neměl dost času, aby tam zašel dovnitř nebo cokoliv provedl.
Ruby mohl mít důvody později lhát o tom, jestli byl u Parklandské nemocnice nebo nikoliv. Stejně jako mohl mít důvody lhát o tom, kolikrát přes víkend navštívil policejní stanici, kde byl ve vazbě Oswald. V době, kdy o tom svědčil, tak věděl, že výše jeho trestu se bude odvíjet od toho, jestli zastřelil Oswalda v náhlém vzplanutí emocí, nebo jestli šlo o plánovanou úkladnou vraždu. Porota si mohla jeho návštěvy nemocnice a policejní stanice vyhodnotit všelijak.
Barman Armstrong svědčil o tom, že když se Ruby dostal do klubu, tak plakal a byl emocionálně rozrušený i ve svých telefonních hovorech. Ruby se ptal své sestry Ilene, jestli za ní nemá přiletět do Chicaga. Ta řekla, že to nebude nutné a ptala se ho, jak je na tom Eva.
Ruby zůstal v klubu asi hodinu. Všichni, co ho tam potkali, svědčili o tom, že jeho zármutek byl viditelný a upřímný. Jeho emoce mohly být umocněné dietními pilulkami, které užíval a které obsahovaly amfetaminy. Ruby později připouštěl, že tyhle pilulky si bral i jako stimulant.
Ruby telefonoval na všechny strany, aby se ze svého zármutku vypovídal. Zavolal dokonce své ex-partnerce, se kterou se neviděl jedenáct let.
Když v 15:15 opustil klub Carusel, jel přímo ke své sestře Evě. Ale zůstal u ní jen půl hodiny. Pak nakoupil večeři a vrátil se do klubu. Zde řekl zaměstnancům, aby vyvěsili ceduli, že je zavřeno. Pak se znovu vrátil k sestře a zůstal u ní asi dvě hodiny.
Eva vypověděla, že Ruby nakoupil jídlo „skoro pro dvacet lidí.“ Řekl jí, že oba své kluby zavře na tři dny. Byl v obtížné finanční situaci a oba kluby si sotva vydělávaly na svůj provoz, takže jejich uzavření na víkend bylo významným gestem.
Zavolal do novin, aby místo jeho inzerátů vydaly oznámení, že kluby budou přes víkend zavřené.
Další telefonáty měl z bytu Evy. Ti, kteří s ním mluvili, si pamatují, jak byl pořád rozrušený.
Společně s Evou se dívali na televizi a rozebírali každý další detail, který byl o Oswaldovi odvysílán. Ruby prohlásil, že tak špatně se necítil ani na pohřbu vlastních rodičů.
Muž, co všechny zná…
Ačkoliv nebyl nábožensky založený, plánoval navštívit bohoslužbu za Kennedyho. Před tím se ale zastavil na Dallaské policejní stanici.
Tuto návštěvu později před Warrenovou komisí popíral. Ovšem vidělo ho přinejmenším pět svědků – novinářů a policistů, kteří se s ním znali.
Ruby se vmísil mezi novináře obléhající policejní stanici. Postával před místností, ve které Oswalda vyslýchali. Dokonce podle jednoho svědectví se pokusil dostat přímo dovnitř, než ho dva detektivové zastavili.
Po návratu domů asi v osm hodin Jack Ruby znovu telefonoval celé své rozsáhlé rodině a dalším známým.
Ze svého bytu pak se zpožděním dorazil na konec speciální památeční bohoslužby za prezidenta. Otevřeně při ní plakal. Rabín Silverman vypovídal, že Ruby vypadal jako v šoku.
Poté vyrazil zpět na policejní velitelství. Projel kolem několika nočních klubů a barů a všimnul si, že většina má normálně otevřeno.
Na policejní stanici pozdravil několik detektivů, kteří se s ním znali a ti mu pomohli dostat se dovnitř. Detektiv Eberhart, z oddělení vloupání, znal Rubyho a navštěvoval jeho noční klub.
„Ptal jsem se ho, co tady dělá. Odpověděl mi, že je tu jako novinář a že překládá pro noviny. Protože jsem věděl, že mluví Jidiš, tak jsem myslel, že překládá pro nějaké Izraelské noviny.“
Ruby s detektivy mluvil o vraždě a jak je nepochopitelné, že taková nicka jako Oswald mohla zabít prezidenta.
O několik chvil později byl Oswald vyveden z místnosti 317 pro improvizovanou půlnoční tiskovou konferenci. Vedli ho chodbou ve vzdálenosti ani ne půl metru od Rubyho.
Ve své původní výpovědi pro FBI Ruby řekl, že už tehdy měl u sebe svůj revolver. Později výpověď měnil, když mu právník řekl, že nošení zbraně by mohlo být pokládáno za součást plánování vraždy. Ovšem fotografie Rubyho z té noci ukazují vybouleninu na jeho saku.
Během tiskové konference Ruby s poznámkovým blokem a tužkou předstíral, že si něco zapisuje. Po několika minutách, co Oswald odpovídal tisku na otázky, byl Ruby přesvědčený, že Oswald je vinen.
Po konferenci, když Oswalda odvedli, spatřil Ruby okresního žalobce Dallasu Henryho Wadea. Potřásli si spolu rukama. Pak se seznámil ještě s několika přítomnými včetně televizních reportérů. Ruby se Wadea vyptával, jestli si myslí, že je Oswald blázen. Wade odpověděl, že Oswald není blázen a že tu došlo k úkladné vraždě.
Ruby znovu vyjádřil svůj smutek nad vraždou prezidenta a řekl, že je rád, že důkazy jsou podle všeho tak jednoznačné.
Ruby domluvil Wadeovi interview s místní rozhlasovou stanicí KLIF, které se uskutečnilo po telefonu. Pak Ruby novinářům z KLIF dovezl sodovku a sendviče do jejich studia. Přitom jim vyprávěl, jak osobně viděl Oswalda.
Ve 2:00 vysílal hlasatel Knight rádia KLIF zprávu: „díky tipu od místního majitele nočních klubů jsem měl možnost promluvit s okresním žalobcem Wadem. Položil jsem mu otázku, jestli je Oswald příčetný…“
Zaměstnanec rádia Duncan svědčil o tom, jak byl Ruby nadšený z toho, že se stal součástí aktuálního příběhu.
Ve 2:30 se Ruby vydal na cestu k Dallas Times Herald. Před budovou Heraldu Ruby spatřil Harryho Olsona a K. Hellen Olmanovou v automobilu na parkovišti v centru. Připojil se k nim a mluvili spolu skoro celou hodinu. Harry Olson byl policista a K. Olmanová byla striptérka, která pracovala v Rubyho klubu. Olson a Olmanová se o několik měsíců později vzali.
Mluvili spolu o vraždě Kennedyho a policisty Tippita. Ruby neustále mluvil o tom, jak je mu líto paní Kennedyové a jejich dětí. Oswalda popisoval jako malou krysu.
Že k tomuto setkání došlo bylo odhaleno až po Rubyho prvním soudu.
Ruby dorazil do budovy Dallas Times Herald ve čtyři ráno. Občas podnikal takové ranní návštěvy novin aby viděl, jak vyšly jeho reklamní inzeráty pro následující den. Mluvil zde s několika zaměstnanci a ti ho opět popsali jako otřeseného atentátem na Kennedyho. Ale také nadšeného z jeho seznámení se s Henrym Wadem a z toho, že viděl Oswalda. Znovu se vracel k Weismanově inzerátu v Dallas Morning News. Dával najevo přesvědčení, že tu je asi nějaký plán, aby židé zase vypadali špatně.
Rozzuřený Ruby
Ruby opustil kanceláře Heraldu asi ve 4:30 a jel k sobě domů. Po cestě si všiml billboardu, který pozoroval už dříve. Bylo na něm velkým černým písmem napsáno: „Impeach Earl Warren“
Napadlo ho, že mezi tímhle billboardem a Weissmanovým inzerátem může být nějaká souvislost. Když dorazil k sobě do bytu, probudil svého spolubydlícího George Senatora. Přinutil ho vstát, obléct se a zavolat do klubu Carusel, aby tam připravili polaroid s bleskem.
V pět ráno přijeli k billboardu s nápisem „Impeach Earl Warren“ a Ruby mu poručil pořídit několik polaroidových snímků. Když Rubyho zadrželi po zastřelení Oswalda, tak měl u sebe tři fotografie s Warrenovým billboardem.
Na billborardu bylo číslo na PO box. 1754. Ruby si omylem myslel, že je to stejné číslo jako na Weismannově inzerátu. (To bylo 1792).
Ruby řekl: „Nechápu, proč by chtěli impeachnout Ealra Warrena. To musí být práce John Birch Society nebo komunistů.“
Jeli kolem pošty, kde se Ruby vyptával na majitele PO boxů. Poštovní úředníci jim pochopitelně nedokázali nic říct. Marně hledal Weismannovo jméno v telefonním seznamu, což ho jen utvrdilo v tom, že celé je to výmysl, který má vrhnout špatné světlo na židy.
Zastavili se v kavárně, kde byly na pultě noviny Dallas Morning News. A opět v nich byl Weismannův inzerát, což Rubyho znovu rozrušilo. Znovu a znovu si ho četl a říkal něco o tom, že nechápe, proč by někdo takhle urážel prezidenta.
George Senator svědčil, že Ruby byl ve stavu, v jakém ho nikdy před tím neviděl.
Do postele se Ruby dostal někdy kolem šesté ráno.
Další den
V 8:30 ho probudil telefonát Crafforda z klubu Carusel, který mu říkal, že v Caruselu chybí žrádlo pro psy. Ruby se vztekal, že mu Crafford volá tak brzy a budí ho. Crafford pracoval v Caruselu asi šest týdnů, ale tohle divné Rubyho chování pro něj bylo příliš. V jedenáct hodin toho dne si vybral pět dolarů z pokladny v klubu a utekl z Dallasu. Dostával se stopem za svou sestrou do Michiganu.
Tulák Crafford před Warrenovou komisí svědčil o tom, že podobné věci udělal už v minulosti. O svém odchodu řekl jen hlídači garáže vedle klubu.
Ruby si zapnul televizi a sledoval smuteční bohoslužby za Kennedyho v New Yorku.
Jeho zaměstnankyně Marjorie Ritchieová mu v poledne telefonovala, jestli bude klub večer otevřený. Řekl ne a třesoucím se hlasem opět vyprávěl o hrozné vraždě Kennedyho.
Jel do Caruselu a hlídači Tomu Brownovi řekl, aby vzkázal všem zaměstnancům, že klub zůstane přes víkend uzavřený.
Poté zamířil do blízkého baru, kde ho viděl majitel klenotnictví a jeho dlouhodobý známý Frank Belloqio. Podle první výpovědi Belloqia pro FBI učiněné dva týdny po událostech to bylo někdy mezi první a druhou hodinou odpoledne.
Později před Warrenovou komisí Belloqio změnil tuto dobu na čtvrtou odpoledne. Ovšem Rubyho účetní Abraham Kleinman svědčil, že Ruby odešel z baru ve 14:30, protože se tam s ním zrovna míjel.
Časová osa soboty odpoledne ve zprávě Warrenovy komise, pravděpodobně trpí několika chybami.
Belloqio s Rubym v baru debatovali o Kennedyho zavraždění a Belloqio vypovídal, že Ruby byl velmi nekoherentní, když mu ukázal Weismannův inzerát v novinách. Ruby pronesl tirádu o tom, že inzerát je určitě prací radikálních skupin, které se snaží rozdmýchat protižidovské nálady. Weismann je podle něj fiktivní postava a inzerát je nebezpečný, protože židi v Dallasu teď budou určitě obviňováni z účasti na spiknutí k zavraždění Kennedyho. Ukazoval mu také dva polaroidové snímky billboardu „Impeach Earl Warren.“
Poté Ruby šel kolem policejní stanice, kde ho viděl policista D. V. Harkness.
U policejní stanice se shromáždil velký dav, protože se rozkřiklo, že ve 4 hodiny odpoledne proběhne převoz Oswalda. Ovšem kapitán Will Fritz požádal o více času na výslech Oswalda, než ho předají někam jinam, takže nakonec byl převoz Oswalda přesunut až na nedělní dopoledne.
Ruby se vnucuje
Ruby dorazil do svého klubu Carusel a začal odtud volat do rádia KLIF. Mluvil s Kenem Dowem, který v rádiu běžně četl zprávy. Řekl mu, že se dozvěděl o převozu Oswalda a jestli by neměli zájem o nějaké novinky z policejní stanice, protože se přátelí s detektivy a okresním žalobcem.
Dow mu řekl, že rádio ocení každou pomoc, kterou může poskytnout. Jack Ruby to vzal tak, že od teď reprezentuje KLIF jako jejich reportér. Poté zamířil na Daily Plaza, kam lidé nosili květiny. Tam narazil na dalšího známého. Wese Weise z rádia KLRD. Mluvili spolu o atentátu.
Poté Ruby vyrazil k policejní stanici a pravděpodobně se znovu dostal až do třetího podlaží v očekávání Oswaldova převozu, ke kterému nedošlo. Ruby později popíral, že by na policejní stanici byl v sobotu. Warrenova komise řekla, že ohledně toho nedospěla k žádnému pevnému závěru. Přesto o jeho přítomnosti je několik hodnověrných svědeckých výpovědí.
Ruby bez pozvání obcházel vysílací vozy televizních stanic a prohlížel si jejich monitory, na kterých byl přenos z kamer ve třetím podlaží policejní stanice. Novinářům nabízel, že se zná osobně s okresním žalobcem Wadem a několika detektivy a může jim zařídit rozhovor.
Později ho viděli na svých monitorech, jak obchází policejní stanici a jde do prostorů Wadeovi kanceláře, kam novináři měli zakázaný přístup. O jeho skutečné identitě se dozvěděli až příští den po zastřelení Oswalda.
Několik novinářů popsalo, jak jim Ruby dával navštívenky do svého klubu Carusel a nabízel se, že jim přinese sendviče.
Než Ruby opustil policejní stanici, tak odtud telefonoval svému právníkovi Stanleymu Kaufmanovi. Stěžoval si mu na Weismannův inzerát a žádal ho, jestli by mu nemohl pomoci najít Weismanna. Podle Kaufmana Ruby zuřil a měl strach z dopadů na židovskou komunitu v Dallasu. Ruby byl přesvědčený, že autoři inzerátu o atentátu věděli dopředu.
Ruby odešel z policejní stanice okolo šesté hodiny. Ve stejnou dobu policejní šéf informoval čekající novináře, že převoz Oswalda se uskuteční v neděli okolo desáté hodiny dopoledne.
Zamířil do klubu Carusel. Barman Armstrong mu řekl o telefonátech od hostů, kteří si chtěli rezervovat místa na večerní show a od striptérek, které se zajímaly, kdy znovu otevře. Ruby řekl znovu ne. Bude zavřeno až do pondělí.
Tento večer se Armstrong s Rubym pohádali a Armstrong, který měl už dost podivného Rubyho chování, dal na místě výpověď.
Ruby opustil Carusel v 7:30 a šel do bytu své sestry Evy, u které se zdržel více než hodinu. Ve 22:44 Ruby telefonuje Ralfu Paulovi, který Evu slyšel v pozadí.
Ruby vyprávěl Evě o své ranní expedici s fotografováním bilboardu a o spojení s Weismannovým inzerátem. Eva si myslela, že Rubymu trochu přeskočilo.
Ptal se jí, jestli se cítí dobře na to, aby s ním v pondělí navštívila pohřeb policisty Tippita. Z jejího telefonu volal několika svým známým. Každému z nich vyprávěl o bilboardu, o inzerátu a o tom, jak je zlé, že ostatní noční kluby zůstaly otevřené. Telefonoval Knightovi z rádia KLIF a ptal se ho na to, kdo je Earl Warren. Je evidentní, že Ruby věděl, že Warren je někdo prominentní ve vládě, ale vůbec netušil, že jde o předsedu nejvyššího soudu, dokud mu to Knight nevysvětlil.
Po jedenácté hodině se Ruby vrací do svého bytu. Tam ho zastihl telefon od striptérky Carol Beneth Carlin, která vystupovala pod jménem Little Linn. Dorazila právě do Dallasu a chtěla vědět, jestli Carusel otevře alespoň v neděli, protože potřebuje peníze.
25 dolarů pro striptérku
Podle výpovědi Carlin jí Ruby odpověděl velmi naštvaně a úsečně. Omluvila se že obtěžuje a začala ho prosit alespoň o částečnou zálohu na plat, protože v pondělí potřebuje zaplatit nájemné. Ruby jí odpověděl, že jí příští den něco pošle.
Ti, kdo Rubyho znali, říkali, že se nechával obměkčit, aby takhle vypomáhal nebo půjčoval peníze svým zaměstnancům.
O půlnoci, když Ruby vyřídil všechny své telefonáty, se vydal do klubu Pago, asi deset minut chůze od Caruselu. Sedl si k opuštěnému stolu, objednal si colu a zeptal se servírky: „jak to, že máte otevřeno?“ Zanedlouho si k němu přisedl majitel Pago Robert Norton. Mluvili spolu o atentátu na Kennedyho a vyjadřovali silné emoce. Ruby byl nezvykle tichý. Jen patnáct minut po svém příchodu se rozloučil a odešel zpět do svého bytu.
V neděli probudil v půl deváté Rubyho telefon od jeho uklízečky. Ptala se ho, jestli má odpoledne přijít na úklid. Řekl jí, aby znovu zavolala okolo druhé hodiny.
Když policie prohledávala Rubyho byt, tak u jeho postele byly noviny, kde byl otevřený dopis Caroline Kennedyové (Kennedyho dceři bylo šest let) vedle kterého byl článek, kde se psalo, že paní Kennedyová se bude muset vrátit do Dallasu k Oswaldově soudu. Ruby vypověděl, že ten dopis byl tou nejvíce srdceryvnou věcí, kterou kdy četl.
V 10:18, kdy byl Ruby stále ve svém bytě a převaloval se s novinami v posteli, měl znovu telefonát od Carol Carlin. Ruby se jí zeptal, kolik peněz potřebuje a ona řekla, 25 dolarů. Řekl jí, že zajde do centra, kde byla v neděli jediná otevřená pobočka Western Union, ale bude mu to nějakou dobu trvat.
Podle spolubydlícího Senatora se Jack Ruby oblékal pomalu a opustil byt teprve krátce před jedenáctou.
Jeho cesta do centra vedla přes Daily Plaza, kde viděl mnoho dalších květinových památníků pro prezidenta. Když jel kolem policejního velitelství, viděl tam velký dav lidí, ale předpokládal, že Oswald byl už převezen.
Kdyby na policejním velitelství šlo všechno podle plánu, tak by Oswald byl přemístěn v 10:00, jak bylo oznámeno. Ovšem stalo se, že nic nešlo podle plánu. Policie dostala řadu anonymních telefonátů s výhružkami Oswaldovi a zvažoval se tajný noční přesun, ale to bylo nakonec zamítnuto. Celý plán přesunu – kudy budou Oswalda vyvádět a kde ho budou nakládat – se několikrát měnil, protože v první obrněné dodávce, kterou si policie pro přesun zajistila, nebylo dost místa pro stráže a větší obrněná dodávka se nevlezla do průjezdu. Nakonec bylo rozhodnuto, že Oswalda povezou v neoznačeném policejním autě a obrněné dodávky budou použity jen jako návnada.
Jedno z největších zdržení bylo způsobeno tím, že dorazil inspektor Harry Holmes, který chtěl Oswalda ještě naposledy vyslechnout. Holmesovo rozsáhlé vyslýchání Oswalda na téma použití jeho PO boxů a falešných jmen protáhlo celé sezení o hodinu.
Ruby zaparkoval poblíž stanice Western Union, asi jeden blok od policejního velitelství v 11:05. Svého oblíbeného psa Shibu nechal v autě.
Bill Alexander: „Lidé, kteří Rubyho neznali, tohle nepochopí, ale Ruby by si nikdy s sebou nevzal psa a nenechal ho v autě, pokud by plánoval zastřelit Oswalda a věděl, že skončí v cele. Ujistil by se, že jeho pes je doma a je o něj dobře postaráno.“
Podle mnoha svědectví byl Ruby skutečně mimořádným milovníkem psů.
Ve Western Union Ruby vyplnil formuláře na odeslání 25 dolarů pro Carol Carlin. Pak trpělivě čekal ve frontě, než byl odbaven další zákazník. Podle úředníka Western Union Ruby nevypadal, že má na spěch. Bylo vysoce nepravděpodobné, že by v tuto chvíli věděl, že Oswald ještě nebyl z policejní stanice převezen, protože na úřadu Western Union nebylo rádio ani televize. Byl zde telefon, ale ten Ruby nepoužil. Když se dostal k přepážce, tak měl zaplatit 26 dolarů a 27 centů. Vytáhl třicet dolarů a čekal, než mu vrátí drobné.
Úředník Western Union vyplnil formuláře a pak na ně napsal přesný čas. Rubyho účtenka byla vystavena v 11:17.
Když Ruby opustil Western Union, byl asi dvě stě kroků od policejní stanice.
Svetr nebo život
Na policejní stanici Oswalda informovali, že ho budou převážet. Požádal, jestli se může převléknout. Přinesli mu dva svetry – béžový a černý. Nejdříve si oblékl béžový, ale pak si to rozmyslel a převlékl se do černého. Pokud by se Oswald nerozhodl převlékat se, opustil by policejní stanici asi o pět minut dřív – v době, kdy Ruby ještě pořád stál ve frontě v kancelářích Western Union.
Ruby se vetřel do davu novinářů jen několik sekund před tím, než Oswalda vyvedli.
Takže představte si to, že jste hitman pro Mafii. Máte informaci, že váš cíl budou převážet v 10 hodin dopoledne. Z postele se vyhrabete v 10:18, v 11 hodin si jdete vystát frontu na poště a v 11:25 úplně náhodně na svůj cíl narazíte, protože nastala řada zdržení, které vy jste nemohli vůbec nijak ovlivnit.
Byla opět vynaložena enormní energie na to zjistit, jestli měl Ruby nějaké styky s mafií. Warrenova komise se ho ptala na detektoru lži:
„Zabil jste Oswalda na příkaz mafie?“
Odpověď: „Ne“.
Vše, co se podařilo vyhrabat je, že se Ruby někdy znal s lidma co se znali s lidma, protože vyrůstal v Chicagu a v nepříliš urovnaných poměrech. Nikde důkaz toho, že byl součástí nějaké sítě organizovaného zločinu nebo že se podílel na nějakých zločinných aktivitách – kromě toho, že neplatil včas daně.
Naopak existovala složka, že se v jednu dobu aktivně nabízel jako informátor FBI – podobným způsobem, jako se vnucoval novinářům a rádiím se svými tipy. FBI uzavřela jeho složku s poznámkou, že Ruby neví vůbec nic, co by jí mohlo zajímat.
V sedmdesátých letech měl Výbor sněmovny pro vraždy k dispozici materiály, které Warrenova komise neměla. FBI nezákonně odposlouchávala chicagského mafiánského bosse Sama Giancanu. Tyto odposlechy se dostaly na světlo světa právě v sedmdesátých letech. Navíc chicagská mafie je docela dobrou stopou, protože existuje nejedna indicie toho, že Kennedyovi měli s chicagským podsvětím nějaké jednání, a že jim mafie pomáhala vyhrát volby v roce 1960.
Příběh o tom, jak Kennedyové se s mafií nejdřív dohodli a potom jí zradili a Boby Kennedy jí tlačil ke zdi se tu píše sám.
Ovšem z těch odposlechů je patrné, že Chicagští bossové Rubyho vůbec neznali. Když došlo k událostem v Dallasu, tak jejich otázkou bylo: „Kdo je ten chlap Ruby? Znáte ho někdo? Víte někdo, jestli pro někoho dělá?“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
200 Kč
500 Kč
1000 Kč