Případ vraždy JFK je zamořen fenoménem toho, že se deset, dvacet nebo třicet let po událostech objevují různí lidé s „průlomovými svědectvími“, která boří oficiální verzi. Výsledkem je, že dostanou pozornost a smlouvu na knihu. Poté, když někdo ta jejich svědectví prozkoumá, tak se přijde na to, že jsou v rozporu s ověřenými důkazy nebo s desítkou svědectví od lidí, která byla získána těsně po činu. Ti lidé zkrátka nemohli vidět to, co tvrdí, že viděli a tato svědectví si zasluhují nulovou kredibilitu.
Obecně svědectví od lidí samotná jsou jeden z nejméně důvěryhodných aspektů jakéhokoliv případu. Svědecká výpověď by měla být podpořena dalšími výpověďmi a důkazy, které prokáží přinejmenším to, že ten člověk byl na tom místě, kde tvrdí že byl a mohl vidět to, co tvrdí, že viděl.
Doktoři z Parklandské nemocnice
Pak tu jsou autoři – a Oliver Stone rozhodně patří mezi ně – kteří i ta původní svědectví, která byla poskytnuta v dobré víře, překroutí nebo dezinterpretují tak, aby se zdálo, že podporují jejich verzi událostí.
Během soudu s Jackem Rubym se objevilo spoustu svědků, kteří tvrdili, že Rubyho viděli spolu s Lee Harvey Oswaldem v jeho nočním klubu. Někdy dokonce viděli společně Rubyho, Tippita a Oswalda. Žalobce Rubyho říká, že všechna tahle tvrzení byla zpočátku vzata vážně, ale pak se u všech zjistilo, že Oswald byl v tu dobu bezpečně někde úplně jinde. A Ruby se neznal ani se zastřeleným policistou Tippitem, byť by nebylo nic divného, kdyby se znali.
Jeden dělník, který sledoval události na Daily Plaza z rozestavěné budovy asi 250m daleko viděl údajně Rubyho jak utíká z knižního skladu. Jak jsme viděli, poloha Rubyho během střelby je celkem dobře doložená a je prakticky vyloučené, že by šlo o něho.
Na první pohled závažnější by byla svědectví doktorů z Parklandské nemocnice, kam Kennedyho převezli po střelbě a kde byl prohlášen za mrtvého.
Podle množství svědectví se zdá, že když Kennedyho přivezli, tak se seběhla podívat se na jeho tělo velká část doktorů, kteří tehdy v nemocnici byli. Dva z nich tvrdí, že Kennedy měl výstupní zranění na zadní části hlavy – a nepřekvapivě o tom napsali knihy. Jsou to doktoři Maclellan a Crenshaw.
Ostatní doktoři a zdravotní personál z Parklandské nemocnice tvrdí, že Kennedy měl vlasy slepené krví natolik, že na pohled nešlo na jeho hlavě mnoho poznat, že Kennedyho tělo ani nebylo otočené na břicho, aby mohly být vidět rány na zádech, a že doktoři Maclellan a Crenshaw ani nebyli v pozici, že by něco mohli detailně vidět.
V sedmdesátých letech byli doktoři a zdravotní personál z Parklandské nemocnice pozváni svědčit před Výbor sněmovny pro vraždy, dostali posmrtné fotografie Kennedyho těla a rentgenové snímky a měli říct, jestli to odpovídá tomu, co viděli v Dallasu 22. 11. 1963. Všichni s výjimkou MacLellana a Crenshawa řekli, že to odpovídá.
Zfalšovaná pitva?
Byla pitva a fotografie zfalšované? Připomeňme si, jak bylo rozhodnuto o tom, ve které nemocnici bude pitva provedena. Na palubě Air Force One, které převáželo Kennedyho tělo z Dallasu do Washingtonu, vysvětlili Jacqueline Kennedyové, že tělo jejího muže bude muset být podrobeno pitvě. Nabídli jí asi čtyři nebo pět možností, které nemocnice by tu pitvu mohly provést. Jacqueline si vybrala námořní nemocnici v Bethesdě, protože John sloužil u námořnictva a tak jí to připadalo vhodné. Odmítla veřejné nemocnice, protože se bála, že tam mohou uniknout nějaké fotky nebo nelichotivé detaily o zdravotním stavu jejího manžela.
Pokud Jacqueline nebyla součástí celé konspirace a nepřála si vraždu svého manžela, tak spiklenci museli mít připravené týmy pro provedení falešné pitvy přinejmenším ve čtyřech nemocnicích.
Jeden z konspiračních autorů – David S. Lifton – který narazil na tento problém, nabídl jeho „řešení“ v knize „Best Evidence.“ Kennedyho tělo bylo na letišti v Dallasu tajně vyměněno. To samozřejmě otevírá celou sadu dalších problémů a otázek ohledně toho, jak by se taková výměna mohla podařit a odkud spiklenci vzali Kennedyho dvojníka, kterému způsobili přesně ta zranění, jež jsou konzistentní se Zapruderovým filmem. Protože kdyby byl Kennedy střelen zprava zepředu a na Zapruderově filmu mu odlétla půlka lebky směrem doleva dozadu, tak by tu byl problém, že máme nekonzistentní výsledky pitvy s tím, co ukazuje film. Dostáváme se tak k tomu, jak komplexní by takové spiknutí muselo být a kolik kroků dopředu by spiklenci museli mít připraveno.
Jakékoliv spiknutí, které by mělo sílu zastrašit doktory, vyměnit Kennedyho tělo, vyměnit jeho limuzínu, zfalšovat výsledky pitvy a komplexně zmařit vyšetření jeho smrti, by určitě mělo sílu způsobit jeho smrt nějakým méně komplikovaným způsobem. Proč ho zkrátka neotrávili nebo nezpůsobili, že s ním spadlo letadlo?
Generál to řídí?
Výbor sněmovny pro vraždy to uzavřel tak, že dokumenty ke Kennedyho pitvě jsou pravé a ukazují to, co jsme si řekli. Je sice škoda, že pitvající lékaři neoholili Kennedymu hlavu, aby zjistili jestli nemá nějaká další zranění skrytá pod vlasy (protože Jacqueline zvažovala obřad s otevřenou rakví), neprohlédli, jestli byla poškozená páteř, neudělali rozbor krve a dalších Kennedyho zdravotních potíží, ale to, jak byl zabit a kde byla vstupní a výstupní místa výstřelů bylo popsáno správně.
Kniha dr. Crenshawa – „JFK, Conspiracy of silence,“ obviňuje všechny ostatní doktory a zdravotní personál z Parklandské nemocnice z toho, že jsou součástí spiknutí k zakrytí pravdy o Kennedyho smrti.
Během soudu s Clayem Shawem v roce 1969 se ocitl na lavici svědků jeden z lékařů, který se podílel na Kennedyho pitvě a který je podepsán pod pitevní zprávou. Dr. Pierre Finck vypovídal, že slyšel o tom, jak se někdo na pitevním sále zeptal: „Kdo to tady vede?“ A armádní generál, jehož jméno si Finck nepamatuje odpověděl: „Já.“
Tenhle moment je zdramatizován ve filmu JFK, aby tak vznikl mezi diváky dojem, že pitva Kennedyho byla nějak řízena armádou a chudáci doktoři museli udělat takové závěry, jak jim armáda poručila.
Ovšem film neukazuje, jak Finckovo svědectví pokračovalo. Na otázku jak se jmenoval generál, který vedl pitvu, odpověděl:
„Pitvu nevedl žádný generál. V místnosti bylo několik lidí, jak jsem řekl dříve. Slyšel jsem, jak se dr. Humes ptá: Kdo to tady vede? a nějaký generál odpověděl: Já. Ale to se týkalo úplně jiné záležitosti, než provedení pitvy. Neznamená to, že by armádní generál vedl pitvu.“
Lékaři popřeli, že by provedení pitvy bylo ovlivněno vojenským personálem. Dr Humes, který vedl pitvu, svědčil, že udělal všechno podle svého nejlepšího vědomí a schopností a popřel, že by na něj byl vyvíjen jakýkoliv nátlak, co se výsledků pitvy týče.
Opět travnatý pahorek
Další oblastí, kde Oliver Stone si výpovědi svědků upravuje nebo z nich vynechává důležité aspekty je samozřejmě to, co viděli svědci střelby na travnatém pahorku.
Ve filmu mluví Garrison s železničními zaměstnanci S. M. Hollandem a Richardem Doddem.
Holland říká:
„Velmi jasně jsem popsal Warrenovým lidem, že jeden výstřel přišel z poza toho dřevěného plotu. Slyšel jsem ránu a viděl jsem obláček kouře asi 6 nebo 8 stop nad zemí přesně mezi těmi stromy. Vůbec o tom nepochybuji…“
flashback na rekonstrukci střelby a na kouř, který se vznáší mezi stromy. Střih na Richarda Dodda na viaduktu.
Dodd: „všichni čtyři železničáři jsme stáli tady a viděli jsme totéž. Kouř, který vycházel zpoza křoví – a policista seskočil z motorky na ulici a běžel tam na násep.“
Podle skutečných výpovědí čtyři železničáři sice viděli nějaký obláček kouře v oblasti travnatého pahorku, ale každý z nich popsal úplně jiné místo, ze kterého měl ten kouř vycházet. Železničáři James Simons a Clemont Johnson FBI popsali, že podle nich ten kouř vycházel z výfuku jednoho z policejních motocyklů.
Gus Russo napsal:
„Byl jsem na place při filmování JFK v roce 1991, když došlo na to vytvořit scénu na travnatém pahorku. Zkoušeli jsme střílet z mnoha různých pušek, ovšem ze žádné nevycházel při střelbě potřebný obláček kouře. Nakonec muselo zasáhnout oddělení filmových efektů. To, co ve filmu vidí publikum, jako kouř vznášející se nad plotem, je vytvořeno asistentem produkce, který klečí za plotem s kouřovým strojem.“
Zelený Ford
Svědkyně Jean Hillová, která byla na Daily Plaza v červené pláštěnce, tvrdila, že viděla prchajícího Jacka Rubyho. V roce 1989 přišla s tím, že viděla záblesk z hlavně, kouř a prchajícího střelce z travnatého pahorku. Nevěřil jí to ani její vlastní manžel.
Julia N. Mercercerová, která je ztvárněna jako jedna z postav filmu Olivera Stonea, vypověděla policii v den vraždy, že na Elm Steet viděla zaparkovaný zelený ford pickup, z něj vystupovali dva muži a jeden měl zavazadlo, které připomínalo tvarem a velikostí obal na pušku. To se stalo asi hodinu a půl před vraždou.
To zní podezřele, ovšem než uvidíte výpověď agenta Secret Service Forresta Sorrelse. Ten vypověděl, že Secret Service o tomhle autě věděla a vyzvali i majitele, aby ho přemístil, když čistili cestu pro prezidentskou kolonu. Automobil patřil místní stavební firmě.
V roce 1983 – dvacet let po vraždě – Julia podstatně doplnila svoje svědectví. Při rozhovoru s jedním z autorů knihy o vraždě Kennedyho začala tvrdit, že dva muži, které viděla vystupovat, byli Jack Ruby a Lee Harvey Oswald. Ačkoliv oba dva v tento čas prokazatelně byli někde jinde.
Taková svědectví nejde brát vážně. Svědkové, kteří viděli něco, co prokazatelně vidět nemohli a kteří přicházejí s novými příběhy dvacet let po událostech jsou na první pohled nedůvěryhodní.
Daleko zákeřnější postup je, když se Oliver Stone nebo další autoři knih o Kennedyho vraždě podívají na skutečné výpovědi, jak byly zaznamenány policií, soudy a Warrenovou komisí a začnou je dezinterpretovat a překrucovat tak, aby vyzněla určitým způsobem.
Faktem zůstává, že na každého svědka, který někde vypověděl, že viděl něco na travnatém pahorku připadá několik jiných svědků, kteří měli dobrý výhled na travnatý pahorek a neviděli tam vůbec nic podezřelého. Pozice na travnatém pahorku je z logického hlediska pro nějakého profesionálního zabijáka nevýhodná a riskantní. Jste na úrovni s publikem a spousta lidí by vás mohla vidět nebo vám zmařit střelbu nebo zabránit v útěku. Pozice, kterou by si volil člověk, kterému je jedno, jestli bude chycen, nikoliv zabiják, který se těší na to, jak si užije penzi v Rio de Janeiro.
Pak se zase vracíme k tomu, že nikdo v limuzíně nebyl zasažen zepředu zprava.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
200 Kč
500 Kč
1000 Kč