Ještě horší, než se myslelo. Objevily se další výbušné informace o zkorumpovaných europoslancích

Ilustrační foto

Tak nějak jsme si mysleli, že se v korupční aféře zvané Katargate už nic moc nového nedozvíme a oprášíme případ někdy koncem roku, kdy se snad belgičtí žalobci konečně dohrabou k formulaci obvinění a bude zahájen sám proces s protagonisty, vesměs poslanci a exposlanci Evropského parlamentu a jejich asistenty. Belgický list Le Soir, který případ sleduje bedlivě od samého začátku, však čenichal a kutal dál, až se mu podařilo sehnat soubor z počítače Francesca Giorgiho, z něhož vyplývá, že všichni dosavadní podezřelí skutečně brali úplatky, i když to popírají; že je brali nejen od Kataru a Maroka, ale také od Mauretánie; a že si nechali platit nejen za ochranu zájmů těchto zemí a jejich propagaci, ale také za špinění jejich protivníků.

Francesco Giorgi byl zprvu asistentem Antonia Panzeriho, který do roku 2019 stál v čele parlamentního podvýboru pro lidská práva a také delegace EP pro Maghreb. Když se mu nepovedlo uspět ve volbách zmíněného roku, „předal“ svého asistenta jinému italskému europoslanci Andreovi Cozzolinovi, který ho vystřídal jako předseda maghrebské delegace, aby ho v EP udržel. Sám Giorgi pak byl milencem a partnerem řecké političky Evy Kailiové, která se vyšplhala až do postavení místopředsedkyně EP. Panzeri dál řídil svůj korupční podnik zpovzdálí, z čela nevládní organizace Fight Impunity, kterou kvůli tomu založil a jež měla v EP a vůbec ve vysokých sférách unijní politiky skvělou pověst.

Francesco Giorgi a Eva Kaili

Už někdy v únoru vyšťourali vyšetřovatelé z Giorgiho počítače excelovskou tabulku, ve které si vedl pečlivé záznamy o všech akcích a transakcích, a to od roku 2018; nyní ji má k dispozici i Le Soir. Píše, že byla rozdělena do tří priorit – neutralizovat kampaně vedené proti zmíněné trojici vlád, vyvolávat kritiku na adresu jejich nepřátel a vylepšovat jejich pověst v institucích EU. V řadě případů jsou zmíněny i částky, které byly za dané služby vyplaceny, obvykle v hotovosti.

V období od dubna 2018 do začátku prosince 2022 bylo podle tohoto dokumentu provedeno 199 „operací“, které jsou roztříděny a popsány. Tak třeba slyšení předsedy katarské Komise pro lidská práva Almárího, který je dnes ministrem, v podvýboru pro lidská práva EP, jemuž předsedal Panzeri. Smyslem bylo odsoudit protikatarskou blokádu zavedenou v dubnu 2018 Saúdskou Arábií, Sjednocenými arabskými emiráty a Egyptem. Oba předsedové uzavřeli dohodu, která podle listu mohla být podnětem právě k té spolupráci, kterou se dnes zabývá policie.

Například v únoru 2019 schválil EP masově rezoluci odsuzující stav lidských práv v Saúdské Arábii. Ani slovo o Kataru, kde v té době ženy nesměly cestovat do zahraničí bez souhlasu otce či manžela ani se svobodně vdávat. Následovaly rezoluce kritizující porušování lidských práv v Egyptě a také v Bahrajnu. Velmi tvrdě EP odsoudil vraždu saúdského novináře Džamála Chášukdžího. A tak dále. Nejde o to, že by tyto postoje neodrážely realitu, ale o to, že byly podle Giorgiho inspirovány Katarem – a hlavně, že si za ně od Kataru nechali zkorumpovaní europoslanci zaplatit, a to přesto, že by byly určitě prošly i bez nich.

Pier Antonio Panzeri (Foto DAVID ILIFF. Licence: CC BY-SA 3.0)

Nejenže se snažili diskreditovat odpůrce Kataru podle hesla „nepřátelé našich přátel jsou také naši nepřátelé“, ale také bránit kritice na adresu svých sponzorů. Evropský parlament schvaluje na každém plenárním zasedání ve Štrasburku tři tzv. naléhavé rezoluce k aktuálním mezinárodním otázkám. Cozzolino byl pověřen jejich výběrem za klub socialistů – Katařanům či Maročanům pak hlásil, jak se podařilo zabránit, aby se oni ocitli na paškále EP.

To se ovšem ne vždy podařilo. Ačkoli se rezoluce odsuzující vykořisťování zahraničních dělníků pracujících v Kataru na výstavbě stadionů pro mistrovství světa ve fotbale několikrát záhadně posunula, nakonec byla schválena. Katarskému ministru Almárímu bylo nicméně umožněno v EP promluvit, a to 14. listopadu 2022. Projev mu prý napsali Panzeri s Giorgim. Eva Kailiová pak v téže době hlasovala ve výboru pro občanské svobody a vnitřní věci za uvolnění vízového režimu pro Katařany, ačkoli nebyla jeho členkou. To se už ale kruh uzavíral, policie se chystala k zátahu – na plénum se tento návrh nikdy nedostal.

Giorgiovy záznamy obsahují spoustu dalších zajímavostí, píše Le Soir, například 12 akcí ve prospěch Mauretánie mezi lety 2019 a 2022, včetně tlaku na zapojení této země do programu Inter Pares či prodloužení dohody o rybolovu. Nebo usilovné snahy o očerňování Alžírska na objednávku Maroka, případně o vyškrtávání všech zmínek o Západní Sahaře z dokumentů EP. Mezi „úspěchy“ je řazeno také vyřazení návrhu rezoluce ve prospěch marockého novináře a intelektuála Mátího Mondžíba z programu EP. A podobně.

Andrea Cozzolino

V excelovském seznamu „služeb“ poskytovaných přímo europoslanci se vyskytuje devatenáctkrát jméno Kailiové, čtrnáctkrát je jmenován Cozzolino. Dvacetkrát je zmíněn belgický socialista Marc Tarabella, který byl hlavně aktivní v obhajobě katarského fotbalového šampionátu a okolností s ním spojených. Všichni tito socialisté v případu „jedou“ od počátku, absolvovali vězení a výslechy a nyní očekávají na svobodě začátek procesu. Ve 14 případech je však zmíněna také významná belgická politička Marie Arenaová, o jejíž roli se zatím jen spekulovalo.

Marie Arenaová v hledáčku vyšetřovatelů

To se změnilo minulý týden, kdy se agenti belgické federální policie dostavili do jejího bruselského bydliště s řádným povolením k domovní prohlídce, což belgické právo umožňuje, i když se jedná o zvolené politiky, pokud je k tomu pádný důvod. Státní zástupce bez upřesnění oznámil, že „bylo navštíveno ještě pět dalších míst“.

Vyšetřovatelé mají k prohlídkám hodně důvodů, protože jméno Arenaové se jako červená nit line celým případem. Právě ona vystřídala Panzeriho v čele podvýboru EP pro lidská práva, kde se prováděla většina „objednávek“, právě ona se s Panzerim velmi dobře znala – podle sdělení policie si mezi prosincem 2021 a zářím 2022 telefonovali 389x. Jeho organizace Fight Impunity měla ve výboru dveře otevřené. Vyšetřovatelé však nemají v jejím případě žádný důkaz, že by brala úplatky. Tisk spekuluje dokonce o tom, že byli s Panzerim milenci, o čemž by svědčil společný pobyt v marakéšském paláci v roce 2015, údajně placený marockými hostiteli. Důkazy však zatím schází.

Marie Arena

Stejně je však divné, že se Arenaová dočkala domovní prohlídky až nyní, když se případu ujala nová vyšetřující soudkyně Aurélie Dejaiffeová. Policisté prý navštívili také domov jejího syna Uga Lemaira. Ano, onoho syna, který provozoval před časem legální obchod s konopím, do něhož byl zapojen také syn vyšetřujícího soudce Michela Claise. Tento vážený a obávaný soudce však nikdy nic neřekl, případ klidně vyšetřoval dál, o Arenaovou se nestaral – dokud propojení neodhalil advokát Marka Tarabelly, což Claise přimělo se kauzy vzdát kvůli střetu zájmů.

Jak vidno, případ Katargate má mnoho zajímavých rozměrů. Příští epizodou bude po prázdninách schvalování nových etických pravidel chování europoslanců, která mají do budoucna zabránit opakování takovýchto hrátek, jež tuto jedinou volenou instituci EU významně poškozují a diskreditují. Volby v červnu 2024 se blíží a koho to zajímá, vidí, že se europoslanci nebyli schopni na novém zpřísněném kodexu dohodnout už půl roku. Že by jim to zase až tak na srdci neleželo?

Převzato z Info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!