Jak funguje zpravodajství z Izraele? Popsal to (zde a zde) už před několika lety bývalý editor agentury AP v Izraeli Matti Friedman, Skvěle popisuje groupthink, který ve zpravodajství o Izraeli panuje. Připomínáme, že AP je klíčovou agenturou pro novináře prakticky na celém světě.
Friedman popisuje kruhy, které vlastně vytváří pro Západ zpravodajství z Izraele jako jakousi neformální alianci: “ Tuto alianci tvoří aktivisté a mezinárodní pracovníci OSN a nevládních organizací, západní diplomatický sbor, zejména ve východním Jeruzalémě, a zahraniční reportéři. Dále malý počet izraelských lidskoprávních aktivistů, kteří jsou sami z velké části financováni evropskými vládami, a palestinští pracovníci z palestinské samosprávy, nevládních organizací a OSN. K setkávání dochází na místech, jako je krásné orientální nádvoří hotelu American Colony ve východním Jeruzalémě, nebo na večírcích pořádaných u střešního bazénu britského konzulátu. Dominantní charakteristikou téměř všech těchto lidí je jejich pomíjivost. Odněkud přijíždějí, nějakou dobu žijí ve svérázné subkultuře emigrantů a pak se stěhují dál.
V těchto kruzích se podle Friedmana stal odpor k Izraeli něčím přijatelným předsudkem a podmínkou vstupu. Nemá tím na mysli kritický přístup k izraelské politice nebo vládě, která je v současnosti u moci, ale přesvědčení, že izraelští Židé jsou do jisté míry symbolem světových neduhů, zejména těch, které jsou spojeny s nacionalismem, militarismem, kolonialismem a rasismem – myšlenka, která se rychle stává jedním z hlavních prvků „progresivního“ západního ducha a šíří se z evropské levice na americké univerzitní kampusy a mezi intelektuály včetně novinářů (psáno v roce 2014). V této sociální skupině se tento sentiment promítá do redakčních rozhodnutí jednotlivých reportérů a redaktorů píšících o Izraeli, a to zase dává takovému myšlení prostředky k masové sebereplikaci.
V roce 2009 tak například AP pohřbila zprávu o izraelské mírové nabídce Palestincům. „Náš narativ byl, že Palestinci jsou umírnění a Izraelci neústupní a stále extrémnější. Zpráva o Olmertově nabídce by z toho narativu udělala nonsens. Takže jsme to ignorovali více než rok a půl“.
Jeden by si také mohl myslet, že rozhodnutí Hamásu vybudovat vojenskou infrastrukturu pod civilní infrastrukturou v Gaze bude považováno za hodné pozornosti, už jen proto, co to znamená pro způsob vedení dalšího konfliktu a cenu pro nevinné lidi. Ale tak tomu není. Umístění zařízení Hamásu nebylo samo o sobě důležité, a proto bylo ignorováno. Důležité bylo izraelské rozhodnutí na ně zaútočit.
„Za války 2008-9 jsem osobně vymazal klíčový detail – že bojovníci Hamásu jsou oblečení jako civilisté, a když padnou, počítají se jako civilní oběti – kvůli výhrůžkám našemu reportérovi v Gaze.“
AP věděla, ale nenapsala, že Hamás odpaluje rakety z civilních oblastí, protože to měla pod okny. Nenapsali, že bojovníci Hamásu vtrhli do redakce. Točili civilní oběti a vypínali kamery, když do nemocnice přiváželi ozbrojence.
„Není náhoda, že těch pár novinářů, kteří dokumentovali odpalování raket z civilních oblastí, většinou nebylo z velkých organizací, píše Friedman“
Třeba zde indická reportáž:
Shromáždění na podporu Islámského džihádu na univerzitě Al Kuds, která dostává americké a evropské peníze. AP měla zprávu v den konání, ale pohřbila ji.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!