„Žena patří k plotně.“ „Jen strana ví, co je pravda.“ „ V odcházejícím předsednictvu KDU-ČSL není ani jedna žena.“ Takhle liberální komentátor Jiří Pehe reagoval na můj komentář o budoucnosti KDU-ČSL v Katolickém týdeníku. Pehe není zrovna mým fanouškem, což se datuje už od jeho úsměvného komentáře po mém zvolení v roce 2010, kdy mi vyčetl silácké výroky a to, že jsem poslouchal skupinu Orlík a pochyboval, zda je moje volba pro KDU-ČSL správná (v tom se ve světle volebních výsledků objektivně mýlil). Přesto je pro mě jeho styl obrovským zklamáním. Ukazuje totiž, jaká je u některých liberálů ochota k polemice, dialogu či diskusi.
Skutečná diskuse totiž nesmí obsahovat předsudky, klišé, invektivy a dehonestace oponenta, což Pehe předvedl v míře vrchovaté. Potřebujeme slušnou a věcnou debatu, a to i mezi různými politickými proudy, kterým jde o rozvíjení skutečně liberální demokracie. Té, která je pluralitní a velkorysá k menšinovým názorům, pokud nejsou protidemokratické a totalitní. Jenže narážíme na to, co před lety popsal Tomáš Halík: „…inteligentní konzervatismus… vnáší do diskuse s liberálním relativismem jeden důležitý argument: relativismus zapomíná relativizovat sám sebe, za jeho požadavkem tolerance je často netolerance k čemukoliv, co by mohlo ukázat, že on sám podléhá tomu, co předhazuje fundamentalismu, – že totiž on sám není ničím víc než jedním z mnoha možných pohledů na skutečnost…“.
Anebo jak napsal polský filozof a europoslanec Ryszard Legutko: „Tvrdí nám, že je pro pluralitu, že každý může říkat, co chce, ale nakonec, když řeknete něco, co odporuje levicově liberální ideologii, běda vám. Když nemáte ty jediné správné názory, hrozí vám, že budete urážen, skandalizován, ostrakizován.“ A přesně to jsme mohli od Jiřího Pehe číst. Označování ideových protivníků za „nechápající“ a zastánce současné dikce rodinného práva za „patriarchální“ (tedy přeloženo – muže za násilníky a ženy za ponížené puťky, které se nechají utiskovat). Řečeno s Davidem Peroutkou: „ …debaty mohou být vedeny s respektem – bez laciné degradace oponentova stanoviska, bez tvrdosti, jízlivosti, zaujatosti, nadřazenosti.“ Přesně naopak se chová Pehe. Ke škodě své i nás ostatních.
Peheho vývody o tom, že odpudíme „nemalou část generace mileniálů, kteří už vyrostli v tekuté modernitě bourající všechna dogmata a k majitelům zaručených pravd cítí jistou ostražitost“ nebo, že „některé západní křesťanskodemokratické strany byly schopné se v tomto ohledu posunout k liberálnějšímu vnímání“ jsou podle mě mylné, ale alespoň ne urážlivé. Co mě ale opravdu popudilo, i kvůli mojí vlastní ženě, byla až obsedantní, kritika na téma postavení žen u KDU-ČSL. Na ní Pehe staví fixní ideu lidovců jako zastánců „patriarchální“ rodiny a odpůrců emancipace. Cituji: „V praxi to znamená přesvědčení, že žena dál patří k plotně či že jen strana ví, co je pravda.“ Tato jeho věta je nejen nepravdivá, ale i zbytečně pejorativní. Už jen chybělo, že podporujeme domácí násilí (v boji proti němu hodně odpracoval náš Jan Kasal). Zcela mylně tvrdí, že hlouběji nereflektujeme „prudce se měnící roli žen“. Jako důkaz podává pak absenci ženy v minulém předsednictvu (volených členů je pět, čili pomiňme, že v jiných stranách jsou předsednictva daleko širší, v našem třicetičlenném Celostátním výboru ženy samozřejmě byly). V mých předcházejících předsednictvech byly vždy ženy, jedno období i dvě. Konečně „patriarchální lidovci“ nasadili jako prezidentskou kandidátku Zuzanu Roithovou Nyní je opět v současném předsednictvu žena dokonce první místopředsedkyní. Bez kvót.
Prudce se měnící roli žen opravdu reflektujeme. Možná to leckoho překvapí, ale naše ženy mohou řídit automobily, vlastnit mobily, chodit do práce a mít koníčky. My lidovci pak děti dáváme do školek a nepovažujeme za nemužské, že dětem utíráme zadečky, přebalujeme je, věšíme prádlo, občas uvaříme, zameteme podlahu a děláme spoustu dalších domácích prací. A nemluvím jen za sebe. Klišé, že pro ženy máme vyhrazen pouze systém „postel, kostel, kuchyně“ je opravdu vhodné toliko k pousmání. A často se mu zasmějeme i sami. Ano, jsme přesvědčeni, že člověk byl stvořen jako muž a žena a že mají rozdílné role. Že spolu jsou komplementární, nikoli, že spolu mají bojovat a že ženy jsou méněhodnotné. Jasně odmítáme symbolické násilí a fyzické násilí uplatňované na ženy jako normální, přirozené či tradiční.
Je to, jako by Pehe tvrdil, že věříme, že svět byl stvořen v 6 x 24 hodinách a Bůh je vousatý dědeček na obrázku, který nás řídí jako figurky. Naopak, velká část fundamentalistů a tvrdě pravicových voličů KDU-ČSL dlouhodobě nevolí, považují nás za příliš „měkké“. Přednost dávají ODS, Václavu Klausovi ml., SPD a podobně. Tolik naše interní průzkumy.
Věcně je třeba říci, že reflektujeme změnu role nejen ženy, ale i muže ve společnosti a rodině. Nevím, zda je Pehe informován o mužském hnutí, o mužské emancipaci, která je nyní velmi aktuální a velmi dynamická. Reflektuje i změnu role muže v rodině. Je evidentní, že nastává problém s mužskou identitou a to nejen u chlapců, kteří vyrůstají bez trvalého soužití s otcem a je prokázáno jaké problémy to přináší. Tzv. hlad po otci je fenoménem, který se ve společnosti objevuje již dlouho, jak upozorňují psychologové. Obzvláště bez dostatečné substituce dědečkem, strýcem, vedoucím, učitelem nebo trenérem, tedy mužským vzorem. To je ale na jinou debatu, která ale zatím liberály zjevně díky jejich posedlosti údajným utlačováním žen konzervativci nezajímá.
Protože jsem byl stylem článku šokován, slibuji, že Pehe už od mé osoby k diskusi vyzván nebude. Nehodlám ztrácet čas s někým, kdo skutečnou diskusi vést nechce. Kdo má plná ústa liberalismu a pravdy, přitom předvádí pravý opak.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!