Jak se vládne v unii…

Ve Sněmovně se bude dnes hlasovat o návrhu nového nařízení, na jehož základě funguje jedna z mnoha agentur EU – Agentura pro základní práva (FRA), jedna z hlavních hlásných trub šíření LGBT propagandy v unii. A je to stále stejný příběh – minulou vládou prošel materiál bez povšimnutí, sněmovní výbor pro EU navrhuje materiál schválit, dnes ho jistě schválí sněmovna. Ukazuje to, jak přes všechny řeči o národní suverenitě dokonale vymyšlený stroj evropské legislativy dokáže prosadit věci, které by normálně na národní úrovni nikdy neprošly. Ukazuje to na absolutní neschopnost členských států Unii alespoň elementárně řídit.

Měli jsme přitom (teoreticky) šanci do toho hodit trochu vidle. Agentura pro základní práva vznikla ještě před tzv. Lisabonskou smlouvou. Proto Evropská komise usiluje o novelizaci, která bude na tuto zásadní změnu v právu EU reagovat. Tato změna přináší pro členské státy unikátní příležitostí provést revizi fungování této „nezávislé“ instituce. Ke schválení nové úpravy je totiž potřeba při hlasování v Radě jednomyslnost. Můžeme bouchnout do stolu a požadovat zásadní změny. A že je jich třeba. Jenže to by nesměl proces přijímání evropské legislativy fungovat dle současných pravidel.

Nikdo si ničeho nevšiml…

Zastánci EU nám vždy připomínají, že jsme členy evropských institucí a že tudíž nejde nikdy o nějaké „nařízení z Bruselu“, ale že o něm rozhodujeme i my. Jak to tedy v praxi chodí? Návrh novelizace nařízení byl iniciován expertním orgánem (správní radou FRA, zastoupeni „nezávislí“ experti členských států a zástupců Komise). Poté byl návrh předložen Evropskou komisí a projednán za přítomnosti českého úředníka v rámci pracovních skupin a následně v rámci Výboru stálých zástupců (COREPER). Na tyto jednání přichází úředník vybaven mandátem připraveným Výborem Evropské unie při Úřadu vlády. Ten koordinuje evropskou politiku moci výkonné.

V tomto stádiu procesu vůči návrhu vyjádřili připomínky jen dva členské státy: Maďarsko a Francie. Maďarsko připomínky stáhlo, Francie připomínky k novému vymezení působnosti prosadila. Zástupce České republiky kromě několika detailů nic nenamítal. Na této „expertní úrovni“ neexistuje v takových detailech jasné politické zadání, tudíž se nelze divit, že český zástupce na jednáních neprotestoval – zkrátka pro něj neměl mandát.  Pro vládu jde o jednu ze stovek zdánlivě nepodstatných drobností na evropské úrovni, na které zkrátka nemá čas a energii. Naopak bruselští úředníci, kteří nemusí řešit nic podstatného a nemusí se zodpovídat voličům, čas a energii mají…

O existenci FRA, agenturních poklescích, natož reálném vlivu této instituce, z českých politických reprezentantů neví nikdo nic. Proto materiál bez problémů doputuje až na vládu, kde bez rozpravy projde. Absolutní většina úředníků nehodlá hledat problémy tam, kde je nehledá jejich politická reprezentace.

Pak tento materiál, bez povšimnutí doputuje až do Poslanecké sněmovny a Senátu, kde si opět nikdo ničeho nevšimne. A i kdyby se poslanci a senátoři chtěli vzbouřit, mají obavy o reputaci České republiky. Nikdo nechce být za potížistu. Byli bychom před našimi zahraničními kolegy a Evropskou komisí za hlupáky. O materiálu se přece již dlouhou dobu jedná. Celou dobu se český zástupce neozval a najednou si Češi postavili hlavu?

Přitom parametrově je návrh špatně minimálně v jedné věci. Účelnost, kvalita a dopad činnosti agentury má být hodnocena jednou za pět let.[1] Jednou za 10 let se k tomuto hodnocení vyjádří správní rada samotné agentury, která vytvoří doporučení adresované Evropské komisi. To nepřekvapivě doporučí činnost zintenzivnit, posílit, rozšířit. To nepochybně podpoří i Komise. A celý příběh se rozjede znovu. Evropské perpetuum mobile se dá do pohybu. Proč by ale neměly hodnotit činnost agentury členské státy napřímo? Došlo by prý k ohrožení nezávislosti!

Nezávislost je ovšem jen domnělá. Existence agentury je vázána na rozpočet, který je odvislý od vůle Evropské komise a Evropského parlamentu. Což znamená jediné. Za nejkratší konec zde díky nastaveným procesům tahají smluvní státy. Směr je jasný: větší federalizaci!

„Průzkum“ šitý na míru

Dle současné úpravy čl. 4 odst. 1 písm a) a c) nařízení (ale i dle nově navrženého znění nařízení) Agentura EU pro základní práva „… shromažďuje, zaznamenává, analyzuje a šíří důležité, objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace a údaje, … provádí nebo podporuje vědecké výzkumy a šetření,“ (zvýrazněno autorem).  To ale současná Agentura není schopna naplnit.

Stačí si otevřít souhrnný průzkum o LGBTIQ osobách v EU s názvem EU-LGBT II A long way to go for LGBT equality. Již jen doslovný překlad názvu „K rovnosti LGBT zbývá ujít ještě dlouhou cestu“ vyvolává pochyby o vědeckých a objektivních informacích v samotném materiálu. A co je například obsahem?

Začněme metodologií. Samotní autoři o průzkumu uvedli, že průzkum LGBTI osob není reprezentativní.[2] Celý průzkum se opírá o vzorek 139 799 respondentů EU a Severní Makedonie a Srbska. Ti odpovídali prostřednictvím online dotazníku s uzavřenými otázkami (s odůvodněním, že z důvodu ochrany anonymity a důvěrnosti respondentů nebyl učiněn průzkum osobně nebo alespoň telefonicky).

Dotazník průzkumu byl taktéž šířen prostřednictvím evropských a národních LGBTI organizací, které pomáhaly v rozšiřování, což relevantnosti výsledku nepomáhá. Jinými slovy – někdo jako třeba organizace Jsme Fér poslala svým příznivcům dotazník o situaci LGBT v ČR. Jak ho asi tito aktivisté vyplnili?

Výsledek průzkumu tak přinesl poněkud překvapivá zjištění. Například, že podle průzkumu je ve Finsku z celé LGBTI komunity nejpočetněji zastoupena kategorie trans osob.[3] Což velmi pravděpodobně neodpovídá realitě. Stejně tak z odpovědí respondentů vyplývá, že v EU populaci je podstatně více gayů než leseb[4], o čemž lze taktéž pochybovat. Průzkum ovšem slouží jako podklad pro politické cíle Evropské komise.

Regulujte Hate Speech!

Část politických požadavků Evropské komise ve prospěch LGBTI osob se opírá o výše uvedené „vědecké poznatky“ průzkumu k LGBTI osobám. Jen v samotném materiálu Strategie rovnosti Evropské komise k LGBTIQ osobám 2020-2025 se na průzkum odkazuje hned několikrát. Například data průzkumu dle Evropské komise dokazují potřebu přísněji regulovat hate speech a poskytovat větší pomoc LGBTI osobám, které jsou zranitelnou skupinou vystavenou nenávistným útokům.[5]

Současné počínání Evropské komise, agentury FRA a jejich aktivistický boj za více práv LGBTIQ ve skutečnosti práva LGBT osob na národní úrovni pošlapává. Tyto ideologické svaté války jen zbytečně rozdmýchávají negativní emoce vůči LGBTIQ osobám v tak tolerantních společnostech jako jsou členské státy Evropské unie. Je jasné, že práh tolerance je v členských státech různý, ale tato nátlaková federativní kampaň více tolerance určitě nepřinese.

Autor je místopředsedou Aliance pro rodinu

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

[1] Čl. 30 odst. 3 a 3a návrhu nařízení, kde je mimo jiné legislativní chyba v odstavci 4: Dostupný na webu psp.cz: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=201235

[2] EU-LGBTI II A long way to go for LGBTI, str. 61

[3] EU- LGBTI II A long way to go for LGBTI, str. 59

[4] EU- LGBTI II A long way to go for LGBTI, str. 58 a 59

[5] Strategie rovnosti Evropské komise k LGBTIQ osobám 2020-2025, str. 13