Energetická krize způsobená Ruskem, zpomalující čínský ekonomický růst, zablokované dodavatelské řetězce a stárnoucí populace v produktivním věku ukončují několik desetiletí trvající panování německé exportně zaměřené výroby.
Německá ekonomika neroste už téměř pět let. Její zotavení z pandemie bylo slabší než u kterékoli jiné velké vyspělé ekonomiky. Ohledně schopností Německa pokrýt jeho potřeby na poli energetiky panují pochyby. A nyní se země, která byla kdysi známá jako hospodářský motor Evropy, potácí na pokraji recese.
Je to osudový zvrat pro německý výrobní sektor, který v posledních dvou desetiletích vzkvétal, zatímco další západní země zažívaly odliv pracovních pozic v průmyslu směrem do Asie.
Čtyři pilíře
Velká a dlouhodobě úspěšná sázka Německa na výrobu se opírala o čtyři pilíře: volný a otevřený světový obchod, rostoucí poptávka z Číny, efektivní domácí pracovní síla a levná ruská energie. Každý z nich dnes skomírá.
Obchodní překážky, pandemie a válka na Ukrajině narušily dodavatelské řetězce a způsobily prudký nárůst cen.
Ekonomický růst v Číně, která je největším obchodním partnerem Německa, se dramaticky zpomalil, protože její pracovní síla stárne a začíná se zmenšovat a naráží na limity růstu založeného na investicích.
Očekává se, že v příštím desetiletí se počet pracovních míst v Německu sníží přibližně o pět milionů s tím, jak populace stárne.
Energetická krize se stala ještě vážnější tento týden ve středu, kdy Rusko opětovně omezilo dodávky zemního plynu, který proudí do západní Evropy plynovodem Nord Stream. Plyn je válčícím Ruskem používán jako nástroj nátlaku.
Německo po desetiletí bylo stoupencem ruské ropy a plynu, což mu sice přinášelo úspory, ale také vytvářelo rizikovou závislost. Donedávna tvořil ruský dovoz více než 55 % spotřeby plynu, 50 % spotřeby uhlí a 35 % spotřeby ropy.
Tyto podíly se letos snížily. Země se snaží najít jiné dodavatele a obnovit domácí energetickou infrastrukturu, která byla z velké části zakonzervována po dřívějších rozhodnutích o postupném ukončení provozu jaderných a uhelných elektráren.
Ruské omezování dodávek zemního plynu a západní sankce proti Moskvě za útok na Ukrajinu zvýšily ceny elektřiny, ropy a uhlí. Berlín vypracoval plány na přídělové zásobování výrobců a odklonil dodávky energií do domácností a nemocnic. Německá vláda již přijala opatření, jako je nahrazení uhlí plynem při výrobě elektřiny a vytvoření finančních pobídek pro podniky, aby šetřily energií.
Podle průzkumu, který koncem července zveřejnil Svaz německých průmyslových a obchodních komor (DIHK), téměř každý šestý průmyslový podnik v Německu v reakci na vysoké ceny energií omezuje nebo ruší výrobu. „Jsou to alarmující čísla,“ uvedl prezident DIHK Peter Adrian s tím, že mnoho podniků zjišťuje, že nemohou zvýšení cen úplně přenést na zákazníky.
Heinz-Glas, 400 let stará bavorská společnost zabývající se výrobou skla, vyrábí každý čtvrtý parfémový flakon na světě. Mezi její zákazníky patří kosmetičtí giganti jako společnosti Estée Lauder a L’Oréal. Společnost nyní uvedla, že by mohla být nucena přesunout výrobu do zahraničí, kde je stále ještě dostatek pracovních sil a levnější energie.
Výrobce skla, který má v Německu přibližně 1 500 zaměstnanců, je silně závislý na zemním plynu z Ruska, jelikož výroba skla vyžaduje teploty kolem 1650 stupňů Celsia. Bez stálých dodávek plynu by tavicí pece společnosti, z nichž každá stojí více než 10 milionů eur, vychladly a poškodily by se.
Heinz-Glas v současnosti platí za energie až desetinásobek ceny oproti období před ruskou invazí, uvedl Frank Martin, finanční ředitel společnosti. „Naši konkurenti jsou ve Francii, jsou v Jižní Americe. Energetická krize se jich nedotýká ve stejné míře,“ řekl.
Mezinárodní měnový fond koncem července výrazně zhoršil prognózu růstu německé ekonomiky z 2,9 % v roce 2021 na 1,2 % v letošním roce a jen 0,8 % v roce příštím. Varoval, že německá ekonomika by mohla čelit vysokým nákladům a ztratit efektivitu, s tím jak se adaptuje na fragmentovanou světovou ekonomiku.
Buďte více mezinárodní
„Naším poučením z krizí posledních dvou a půl let je, že efektivní modely, které jsme měli v minulosti, se stávají velmi neefektivními,“ řekl Thomas Nürnberger, výkonný ředitel pro prodej a marketing skupiny Ebm-papst, výrobce motorů a ventilátorů se sídlem v jižním Německu.
Více než tři čtvrtiny ročního obratu společnosti ve výši 2,3 miliardy eur se realizují mimo Německo, zatímco většina rozhodovacích pravomocí, výzkumu a vývoje a výroby byla a je doma.
Poté, co se ukázalo, že systém dovozu potřebných materiálů je křehký a nespolehlivý, buduje nyní průmyslová skupina tři oddělené dodavatelské řetězce v Asii, Americe a Evropě, přičemž většinu materiálů získává v blízkosti výroby v těchto regionech. To ji „činí nezávislejšími na kontejnerech a lodích,“ řekl Nürnberger s tím, že tento postup také přináší nová pracovní místa a investice mimo Německo. „Chceme být více mezinárodní,“ dodal Nürnberger.
Hospodářský zázrak po druhé světové válce, během kterého se Německo stalo jednou z nejbohatších zemí světa, byl z velké části založen na vývozu. Zhruba čtvrtina německých pracovních míst závisí na vývozu, zatímco v USA je to asi 6 %. Domácí trh Německa je příliš malý na to, aby absorboval přebytečnou produkci jeho průmyslových podniků.
Po očištění o inflaci se však německý vývoz od konce roku 2017 zastavil a průmyslová výroba se snížila přibližně o 15 %. To částečně odráží ztrátu konkurenceschopnosti: Německý průmysl v posledních letech zaostává za italským, protože ho tíží prudce rostoucí náklady na pracovní sílu, vysoké podnikové daně a desítky let nízkých investic vyvolaných zaměřením státu na snižování dluhu.
V souvislosti se skepsí k přínosům globalizované ekonomiky se objevily nové překážky mezinárodního obchodu. Ve Spojených státech bývalý prezident Donald Trump uvalil cla na některé zboží dovážené mimo jiné z Číny i z Evropské unie. Trump dlouhodobě kritizoval velké obchodní přebytky Německa a hrozil zavedením cel na dovoz německých automobilů.
„Současná krize neskončí během několika měsíců,“ řekl v červenci německý kancléř Olaf Scholz, když zahajoval několikaměsíční sérii jednání mezi podnikatelskými skupinami a odbory. „Musíme být připraveni na to, že se tato situace v dohledné době nezmění.“
Společnost V&B Fliesen, výrobce obkladů a dlažeb v západoněmeckém Sársku, v červenci uvedla, že letos přesune výrobu z Německa do Turecka. Přibližně 200 pracovníků německého závodu společnosti bude přeřazeno, nebo propuštěno.
Na vině jsou podle vyjádření společnosti „extrémně vysoké náklady na energie, dopravu, obaly a suroviny a také vysoká úroveň mezd v Německu“. Jiné země, zejména Španělsko a Itálie, udržely náklady v tomto odvětví dole a získaly konkurenční výhodu, uvedla dále společnost.
Nemilosrdné hlídání nákladů, a to i v podnicích vyrábějících sofistikovaná strojní zařízení nebo technologicky vyspělé produkty pro světové trhy, bylo v minulosti klíčovou součástí efektivity Německa.
Mnichovská společnost Siltronic, která vyrábí křemíkové součástky pro polovodičový průmysl, nedávno upřednostnila Singapur před Německem jako místo pro novou továrnu v hodnotě dvou miliard eur, což představuje největší investici v historii společnosti. Rozhodnutí odráží nižší provozní náklady v Singapuru, včetně nákladů na energii a zaměstnance, uvedl generální ředitel Christoph von Plotho.
„Na nákladech vždy záleží, i když máte výrobek s relativně omezenou konkurencí,“ řekl von Plotho s tím, že konkurenti vyrábějí podobné výrobky, takže výhodu poskytuje cena, nikoliv kvalita. „V Německu nemáme konkurenceschopné ceny energii, což je v odvětví, jako je naše, jeden z hlavních faktorů ovlivňujících náklady,“ dodal. Na Singapur podle Von Plotha v současné době připadá asi 60 % celkové produkce společnosti a očekává se, že s novou továrnou se tamní produkce zdvojnásobí.
Německé podniky se dříve dokázaly vyrovnat s velkými hospodářskými otřesy, včetně chaotického sjednocení východního a západního Německa v 90. letech. Tehdy spolková vláda vynaložila stovky miliard dolarů na obnovu východní části země. Vysoké výdaje ale vedly ke zvýšení domácích cen a podkopaly konkurenceschopnost německého vývozu, což přispělo ke zvýšení míry nezaměstnanosti v zemi na poválečné maximum 12 %.
Série reforem trhu práce na počátku 21. století pomohla snížit náklady na pracovní sílu a německou konkurenceschopnost obnovit. Následně došlo k rozmachu vývozu, který podpořilo zavedení společné evropské měny. Po několik let bylo Německo dokonce největším vývozcem zboží na světě před USA a Čínou.
Po krátké, ale prudké recesi, která následovala po světové finanční krizi v roce 2008, se německá ekonomika rychle zotavila, a předstihla dokonce i USA, jelikož se německé podniky přeorientovaly na prodej do Číny. Rostoucí čínská střední třída nadšeně kupovala německá luxusní auta, zatímco německé firmy vyráběly stroje a strojní zařízení, které Čína potřebovala k výstavbě svých měst, dálnic a železnic.
V té době uzavřela bývalá kancléřka Angela Merkelová dohody s prezidentem Vladimirem Putinem, které výrazně zvýšily dovoz levné energie z Ruska.
Vyvíjející se automobilový průmysl
Kromě energetické krize přispívají ke slabšímu růstu i strukturální změny. Německý automobilový průmysl, který byl po desetiletí klenotem či srdcem výrobního odvětví, snižuje počet zaměstnanců v souvislosti s přechodem od spalovacích motorů k elektromobilům. A čínské výrobní podniky stále více konkurují německým firmám na mezinárodních trzích.
Jedním z důsledků je, že mnoho německých společností i v tomto odvětví přesouvá výrobu do zahraničí. Společnost Kostal Automobil Elektrik, století fungující dodavatel součástek do automobilů se sídlem v západním Německu, v červnu oznámila, že do konce roku 2024 ukončí domácí výrobu a uzavře své tři německé závody. Podle odborů bude přemístěno nebo zrušeno přibližně 900 pracovních míst.
Rodinná společnost, jejíž výrobky se nacházejí zhruba v polovině všech automobilů na světě, říká, že na vině jsou vysoké náklady v Německu, které ještě zhoršila pandemie a válka na Ukrajině. Zástupci společnosti také uvedli, že musí silně investovat do nových technologií, protože automobilový průmysl přechází od spalovacích motorů na baterie.
Odbory varovaly, že krok společnosti Kostal Automobil Elektrik by mohl vyvolat dominový efekt. „Hrozí ztráta kompetencí, a v důsledku toho ztráta dalších pracovních míst pro celý německý automobilový průmysl a také plíživá deindustrializace“ regionu, řekl Fabian Ferber, zástupce odborů ve společnosti.
Společnost Ford v červnu uvedla, že si pro výrobu nové generace elektromobilů vybrala Španělsko místo západního Německa. Stuart Rowley, šéf evropské odnože Fordu, odmítl důvody tohoto rozhodnutí podrobněji komentovat, ale analytici poukazují na to, že vyšší mzdy a náklady na energie v Německu oslabují jeho konkurenceschopnost. Rowley uvedl, že německý závod Fordu v Sársku bude do roku 2025 vyrábět kompaktní model Focus, ale jeho budoucnost je nejasná.
Desetiletí trvající zaměření na snižování zadlužení brzdí investice a produktivitu. Kancléř Scholz plánuje v příštích letech zvýšit veřejné výdaje, včetně výdajů na obranu a zelenou energetiku, což by mohlo vytvořit nové zdroje poptávky a pomoci zacelit díru ve veřejných investicích oproti ostatním vyspělým ekonomikám.
Stovky středně velkých německých výrobců automobilů a dodavatelů součástek, kteří se potýkají s vyššími náklady na suroviny a energii, se snaží investovat do přechodu na nové technologie, říká Bernhard Jacobs, výkonný ředitel profesní skupiny Sheet Metal Forming Industry Association. Společnosti v tomto odvětví vyvážejí přibližně třetinu svých výrobků.
Podle Deutsche Bank zrušili dodavatelé automobilového průmyslu v Německu od poloviny roku 2018 13 % pracovních míst.
„Německo je jako průmyslová země v ohrožení,“ řekl Jacobs. Podniky v sousední Francii podle něj platí za elektřinu o třetinu méně než jejich protějšky v Německu. Velká závislost Francie na jaderné energii dlouho držela náklady na energii pro výrobce v zemi dole, i když její náskok se snížil s tím, jak Německo odebíralo ruský plyn.
Mezitím dochází rovněž k demografickým změnám. Německo bylo jednou z prvních evropských zemí, kde došlo k prudkému poklesu porodnosti, a to již od 70. let, což znamená, že země má nedostatek pracovníků.
Téměř polovina německých strojírenských podniků si stěžuje, že nedostatek kvalifikovaných pracovníků brzdí výrobu, což je podle aktuálního průzkumu německého svazu strojírenského průmyslu nejvyšší hodnota od roku 1991.
Podle spolkové agentury práce potřebuje Německo v příštích letech přilákat přibližně 400 tisíc pracovníků ročně, jen aby se udrželo na nohou, protože stárnoucí generace odchází do důchodu.
Koerber, strojírenská společnost s přibližně 12 tisíci zaměstnanci se sídlem v Hamburku, nedávno zdvojnásobila svůj náborový tým na 20 lidí. V současné době má 600 volných pracovních míst.
„Dříve jste vypsali pracovní místa a dostali jste přihlášky, ale to už neplatí,“ řekla Gabriele Fanta, vedoucí personálního oddělení společnosti. Nabírání nových zaměstnanců je obtížné nehledě na úroveň kvalifikace. Obsadit místo dělníka v továrně trvá podle ní déle než 100 dní.
Aby společnost rozšířila síť talentů, buduje v portugalském Portu technologickou kancelář, která má nyní asi 200 zaměstnanců. Přidává také zaměstnance v Číně a Maďarsku. „Podobných rozhodnutí bude přibývat,“ míní Fanta. „Vybíráme si lidi tam, kde jsou.“
Původní článek Wall Street Journal převzat z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!