„Svobodná matka žijící s dítětem je druhým nejčastějším způsobem rodinného uspořádání v USA. Číslo se za posledních 50 let zdvojnásobilo“ – Americký úřad pro sčítání lidu
Warren Farrell, autor knihy Chlapecká krize: Proč se naši chlapci trápí a co s tím můžeme dělat (zdroj), zjistil, že „nedostatek otců“ je hlavním faktorem, který se podílí na zvýšeném výskytu duševních chorob, závislostí a sebevražd u mužů.
Všichni bez otce
Masové střelby v 53 vyspělých zemích dává do souvislosti s chlapci a muži, kterým chybí otcovská péče, a konkrétně zmínil šest případů masového střílení, ke kterým došlo ve Spojených státech v 21. století.
„Všech šest případů masového střílení na školách, při nichž zahynulo více než deset lidí, spáchali chlapci a všech šest spáchali chlapci, kteří byli ,zbaveni otce‘, od Sandy Hook až po střelbu v Texasu,“ řekl Farrell během nedávného rozhovoru pro pořad EpochTV American Thought Leaders. Záznam rozhovoru naleznete zde.
Farrell měl na mysli střelbu na základní škole Sandy Hook v Newtownu ve státě Connecticut v roce 2012 a střelbu na základní škole Robb v texaském Uvalde 24. května 2022.
Řekl, že dívky vyrůstají ve stejném prostředí jako chlapci, mají přístup ke stejným médiím, videohrám a zbraním a potýkají se se stejnými problémy v oblasti duševního zdraví, ale žádnou ze střeleb nespáchaly.
Farrell si dal za úkol vzdělávat zákonodárce o důležitosti otců v životě dětí, zejména mladých chlapců. Výsledkem jeho úsilí je, že na Floridě a v Kentucky byly přijaty zákony, které uznávají klíčovou roli otce, zejména v případě rozvodu.
18 milionů dětí bez otce
Podle amerického úřadu pro sčítání lidu je svobodná matka žijící s dítětem nebo dětmi druhým nejčastějším způsobem rodinného uspořádání ve Spojených státech, přičemž toto číslo se za posledních 50 let zdvojnásobilo. (zdroj)
V roce 2020 žilo 21 % dětí, tedy přibližně 15,3 milionu, pouze s matkou, zatímco v roce 1968 to bylo 11 %, tedy 7,6 milionu.
Floridský zákonodárný sbor nedávno schválil zákon HB 7065, který vyčlenil 70 milionů dolarů na poskytování široké škály podpory rodinám a mládeži prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti pro mladistvé (DJJ) a Ministerstva pro děti a rodiny (DCF).
„V naší zemi žije více než 18 milionů dětí, které nemají doma otce,“ uvedl guvernér Ron DeSantis, když 22. dubna podepsal zmiňovaný zákon. „To má na děti závažný dopad a často vede k předčasnému ukončení školní docházky, kriminalitě a zneužívání návykových látek. Je neuvěřitelné, že existují lidé, kteří snižují význam otcovství a nukleární rodiny – to v našem státě nedopustíme. S hrdostí mohu říci, že děláme vše, co je v našich silách, abychom angažované otcovství na Floridě podpořili.“
V roce 2018 podepsal guvernér státu Kentucky Matt Bevin zákon, který automaticky předpokládá, že se oba rodiče budou v případě rozvodu dělit o děti rovným dílem, přičemž soudcům stále poskytuje možnost omezit sdílenou péči, pokud je jeden z rodičů nezpůsobilý.
Farrell uvedl, že je dobře, že Florida a Kentucky tyto kroky přijaly, ale dodal, že v celkovém měřítku se krizi pramenící z nepřítomnosti otců stále daří vyhýbat.
Farrell zmínil práci psychologa Richarda Warshaka, který zjistil, že děti, které po rozvodu tráví čas s matkou i otcem, mají v pozdějším životě lepší výsledky a že přítomnost otce je důležitější než ekonomické faktory.
Warshakova studie podle Farrella zjistila, že 100 % akademiků se shoduje na tom, že největší problémy mají děti, které vyrůstají bez otce.
Proč se demokrati bojí otců?
Farrell dále uvedl, že působil v představenstvu Národní organizace pro ženy (NOW) v New Yorku a mluvil po celém světě o ženských otázkách, takže v těchto věcech bývá v souladu s smýšlením demokratické strany.
Když se během prezidentských voleb v roce 2020 vydal do Iowy, aby hovořil s kandidáty Demokratické strany USA, Farrell zmínil, že kandidáti John Hickenlooper a Andrew Yang s ním souhlasili v otázce „epidemie“ nepřítomnosti otců.
„Když manažeři jejich kampaní zpozorovali, že jejich kandidáti se mnou souhlasí, oba tito manažeři za mnou přišli a řekli mi: ,Warrene, nemůžeme si dovolit, aby naši kandidáti mluvili o důležitosti toho, aby chlapci měli otce a aby se otcové hodně zapojovali, protože se bojíme, že si znepřátelíme naši feministickou základnu‘.“
To Farrella nepřekvapilo, protože pracoval ve vedoucí funkci feministické organizace a s tímto typem myšlení a marginalizací otců se setkával už dříve. Tyto organizace nestavějí na první místo zájmy dětí, ale spíše matky, říká Farrell.
Podle Farrella se dětem po rozvodu daří lépe, pokud tráví stejný čas s matkou i otcem, a zejména pokud spolu oba rodiče komunikují a vyváženě přispívají k výchově. Každý z rodičů přináší do výchovy silné stránky: matky mají tendenci stanovovat hranice a chválit své děti, zatímco otcové prosazují hranice a dovolují dětem riskovat, uvedl Farrell.
Učí je o „toxické maskulinitě“
„Při prosazování hranic [otcové] budují disciplínu, aby dítě dosáhlo toho, že dokáže odložit uspokojení, a soustředilo se na detaily,“ řekl. „Děti vychovávané převážně tatínky mají mnohem menší pravděpodobnost poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), protože se od nich vyžaduje, aby se soustředily na skutečnou věc, kterou dělají.“
Chlapci, kteří spáchali tyto masové střelby ve školách, trpěli tím, že neměli starostlivý a silný mužský vzor. Kromě toho se chlapcům často říká, že na jejich pocitech nezáleží, což vede k emocionální toxicitě, říká Farrell.
„Chlapci, kteří jsou bez otce, velmi často nemají šanci na to, aby se jim dostalo onoho odložení uspokojení, které pramení z prosazování hranic. Proto se jim začne ve škole dařit hůře,“ řekl Farrell.
Farrell mluvil s chlapci na střední škole a ti říkali, že to, o čem se ve škole učí, pokud jde o mužsko-ženské otázky, je „toxická maskulinita“, aniž by chápali oběti, které muži přinesli, a které vedly k této „toxicitě“, a aniž by chápali koncept „patriarchátu“, řekl Farrell.
Moderní feministická ideologie ubližuje chlapcům
Farrell míní, že chlapci trpí, protože se jim říká, že jejich mužnost je špatná.
„Svět nebyl ovládán patriarchátem. Ovládala ho potřeba přežít, a aby přežili, byli muži i ženy omezováni ve svých rolích,“ říká Farrell a dodává, že feminismus obviňuje muže ze společenských problémů a nebere v úvahu jejich oběti, které přinášejí pro své rodiny.
„Chlapcům neustále vytváříme negativní obraz o sobě samých, což vede k nízkému sebevědomí, které vede k tomu, že potřebují kompenzaci,“ dodává.
„Jsem žena, bylo mi ublíženo“
Farrell v rozhovoru s Epoch Times prozradil, že se sice snaží konat dobro, ale zároveň si vyčítá, že byl tři roky ve správní radě organizace NOW, kde se tyto škodlivé feministické myšlenky, které ubližují chlapcům a nakonec i dívkám, šířily.
Farrell začal pracovat pro rovnoprávnost žen, protože věřil v krédo „Jsem žena, jsem silná“, ale nyní už feminismus nepodporuje, protože feministické hnutí se změnilo na „Jsem žena, bylo mi ublíženo“.
Tento typ myšlení podle něj chlapcům škodí a je třeba ho změnit, aby chlapci i dívky mohli mít prospěch z plnohodnotného vstupu otce do jejich života.
Farrell radí všem svobodným matkám, aby daly biologickému otci najevo, že je velmi potřebný, a on bude dobře reagovat.
„Když řeknete: ,Teď už chápu, jakou pozitivní hodnotu má tvoje drsné chování, škádlení, to, že dovolíš našemu synovi nebo dceři riskovat, že půjdou do jezera, kde se mohou utopit,‘ a co to udělá, pak si otec řekne: ,Dobře, když mě dokážeš ocenit, tak se vrátím‘,“ míní Farrell.
Pokud se biologický otec nemůže zapojit, navrhuje zapsat chlapce do kroužků nebo týmových sportů, kde mohou jiné mužské vzory pomoci formovat jejich charakter.
Empatie i řád
Rodičům radí, aby se s dětmi spojili, naslouchali jim, místo aby se snažili řešit jejich problémy, a aby pořádali rodinné večeře bez sledování médií, aby si mohli tyto dovednosti naslouchání procvičit a prohloubit vztah.
„Empatičtí rodiče, kteří jsou pouze empatičtí, vytvářejí děti, které jsou sebestředné a myslí si, že je věnována pozornost pouze jejich potřebám,“ míní Farell. „Takže musíte být jak empatičtí, tak i vyžadovat od svých dětí, aby naslouchaly i vašemu pohledu.“
Na základě své práce s poradenstvím pro páry Farrell uvedl, že naslouchání musí přesahovat děti a vztahovat se i na manžela či bývalého manžela, aby docházelo k uctivé a zdravé komunikaci.
Spoluvychovávající páry si musí uvědomit, že žádný rodič nemá v úmyslu ublížit svému dítěti, řekl Farrell.
Dospělí se musí „naučit naslouchat těm, kterým nejsme zpočátku nakloněni, a umět být kritizováni lidmi, které milujeme, aniž bychom se začali bránit,“ míní Farrell.
Převzato z Epoch Times
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!