Linka pomoci Hnutí Pro život ČR pomáhá ženám a rodinám před narozením dítěte. Konzervativní noviny přinášejí rozhovor s ředitelkou Linky pomoci a místopředsedkyní Hnutí Pro život ČR, Zdeňkou Rybovou.
Jste ředitelka Linky pomoci Hnutí Pro život ČR. Můžete čtenářům Konzervativních novin stručně Hnutí Pro život ČR představit?
Hnutí Pro život je nezisková organizace, která funguje v České republice prakticky od 50. let minulého století, kdy byl poprvé legislativně zaveden umělý potrat. A toto téma je průřezovým tématem aktivit, které Hnutí Pro život ČR vyvíjí. Tzn. snaží se v oblasti umělých potratů o jakousi osvětu, informovanost a konkrétní pomoc lidem, kteří se rozhodují, co s nečekaným těhotenstvím dělat. Taková situace nastává v ČR podle posledních statistik u 200 tisíců případů žen a rodin ročně. To je naše hlavní zaměření a pochopitelně se s tím spojuje celá řada nabídek sociální pomoci. Takže se nesetkáváme úzce jenom s těhotnými ženami. I když je to naše primární skupina, které pomáháme, aby si dítě mohly nechat, aby mohly naplnit svoji mateřskou roli dobře.
Hnutí Pro život ČR má svou Linku pomoci. Jak linka vznikla a proč?
Linka pomoci je projektem sdružení Hnutí Pro život ČR. Vznikla v roce 2006 z konkrétní potřeby pomáhat lidem a doprovázet je. Protože tak, jak se každé sdružení, každá nezisková organizace vyvíjí, tak i my jsme začali být ve vyšší míře kontaktováni potřebnými, a pro ty jsme chtěli vytvořit zázemí. A to pokud možno zázemí profesionální. V podobě určité záchytné pomoci, aby mohly ženy a rodiny velice nízkoprahově dosáhnout na poradenství, na konkrétní finanční nebo materiální pomoc, na doprovázení v těžkých situacích, kdy o dítě přišli, samozřejmě i na vyslechnutí myšlenkových pochodů v době rozhodování, zda dítě přijmout, nebo těhotenství ukončit.
Linka pomoci je celorepubliková a sídlí v Praze. Jak řešíte situace, kdy se na vás obrátí někdo mimopražský a je potřeba aktivně tam, v místě pomoci?
Za celé ty roky, kdy provozujeme Linku pomoci, jsme už měli možnost nasbírat poměrně kvalitní, ověřené kontakty po celé republice. Pochopitelně stále ta naše poptávka trvá, ale snažíme se rozšiřovat adresář spolehlivých služeb a spolehlivých odborníků ze všech oblastí, které se našeho zaměření dotýkají. Takže když se na nás v tuto chvíli obrací někdo mimo Prahu, a je to relativně často – linka je dostupná tím, že je bezplatná, nemá předvolbu konkrétního kraje, takto jsme ji nastavili – tak se obrátíme na naše kontakty a buď je s klienty propojíme, nebo u nich hledáme poradenství, které klientům předáme.
Linka funguje na úrovni telefonátů, ale také na úrovni e-mailové komunikace. Kolik lidí v Lince pomoci pracuje?
Jsou to krizové interventky a je to ženský kolektiv. Už pro téma samotné je rozumné udržovat toto genderové nevyvážení. V tuto chvíli je nás osm. Bývalo nás čtrnáct, ale bývalo nás taky pět. Vždy je to trochu podmíněné tím, že svým zaměřením lákáme lidi, kteří se rozhodnout – nejen pod vlivem Linky pomoci – mít děti, odejdou nám na mateřskou dovolenou. Máme mezi sebou ženy, které jsou v nějaké přechodné fázi života, např. jsou v domácnosti a hledají nějakou aktivitu, v níž by cítily naplnění. Naše portfolio krizových interventů a odborníků se mění. A to nejen co do počtu, ale i co se týče věkové struktury atd. Ovšem v každém případě platí, že každý, kdo k nám přijde, prochází výcvikem, aby se mohl kvalitně do služby zapojit a byl prospěšný těm, kteří nás potřebují.
Jsme na začátku nového roku, jak to vypadalo vloni? Kolik klientek se na Linku pomoci obrátilo? Máte přehled o počtu jejich telefonátů a emailů?
Hrubě statisticky se dá říct, že je to 50 na 50. Řekla bych, že v poslední době trochu převažují e-maily. Pokud vím od kolegů z jiných linek, tak jde o trend, který doprovází tyto aktivity obecně. Mail je takový bezpečnější prostředek pro generaci, které se problematika potratů nejvíce týká, tj. 30+. Nerozpláčete se v telefonu, rozpláčete se u obrazovky a nikdo o tom neví. Nebudete mít pocit, že ze sebe nevypravíte slovo, klávesnice na vás počká. Takže e-mail je v něčem atraktivnější, a tak se nám klientela trochu klopí na stranu elektronické komunikace. Pokud jde o celkovou statistiku případů, které ošetříme, tak v průměru jde o 400 případů ročně. Covid s tím ale malinko zamíchal.
V jakém smyslu zamíchal?
Počet klientů nám mírně vzrostl. A přibyli nám i klienti s opakovanými kontakty. Obecně drtivá většina „linkový“ klientů, tedy nejen naší Linky pomoci, jsou klienti jednorázoví. Zavolají, zeptají se, dostanou informace a kontakty a jdou dál. A už se nám často ani nedostanou zpátky se zpětnou vazbou, jak to vlastně dopadlo. To je osud všech krizových pracovišť, tak to prostě chodí. Je to od seniorů, přes alkoholiky až po dětské linky. U nás se portfolio klientů trochu navýšilo o opakované kontakty a dlouhodobá doprovázení v době pandemie, a to nejen o samoživitelky. Pandemie dopadla i na rodiny ze středně příjmové skupiny.
Obracejí se na Linku pomoci výhradně ženy, nebo se stává, že na linku zavolají i muži, např. partneři nečekaně těhotných žen?
To zajímá úplně všechny, je to nejčastější otázka, kterou dostávám. Ano, ale je to spíše výjimečné. Buď nás kontaktují ve své záležitosti, tzn. třeba jsou to otcové, jejichž partnerky se rozhodly potratit a oni se s tím potřebují srovnat a udržet partnerský vztah, nebo jsou to partneři, kteří chtějí partnerkám pomoci, být jim účinně na blízku a hledají nástroje, jak to udělat.
Jaké jsou předpoklady krizového interventa? Kdyby si teď někdo přečetl rozhovor a řekl si, že by to chtěl zkusit, čím by měl disponovat?
Není to klišé, když řeknu, že je to hlavně takový pocit, že vás to vnitřně oslovuje, že to je něco, na čem byste chtěla participovat, je to něco, co by vás naplňovalo, co by vás bavilo. To je úplně nejdůležitější předpoklad. Nechci, aby to vyznělo tak, že bereme všechny. Samozřejmě máme nějaký filtr dalších předpokladů. Např. si tím uchazeč nemůže řešit vlastní problémy. Někteří zájemci přicházejí s těžkými životními zkušenostmi, to není na škodu, je to motiv někomu pomáhat, ale v krizové intervenci to může být trochu nebezpečné. Takže je dobré, když je člověk srovnán sám se sebou, se svým životem. Nemusí to být žádný vzorný katolík s pěti dětmi, může to být klidně rozvedená máma, protože jí zrovna vztah nevyšel. To není handicap. Spíše by byl problém, kdyby přišel někdo např. se zkušeností s interrupcí a šel si „odpykat“ svou vinu, kterou v sobě cítí, na klientech. To samozřejmě možné není. To odhalíme. Proces školení a vzdělávání je nastavený tak, že poznáme, zda daný zájemce do naší týmové práce zapadá či ne.
Linka pomoci pomáhá především podporou, doprovázením, tedy duchovně, morálně, ale pomáhá i materiálně a finančně. V této souvislosti mě napadá, jak je to s vaším financováním?
To je velmi jednoduché. Jak jsem říkala, Linka pomoci je součástí neziskového Hnutí Pro život ČR. Jsme jeden z jeho projektů. Máme jich více, např. projekt Nesoudíme, pomáháme. Možná čtenáři Konzervativních novin, především pražští, budou tento projekt znát – plakát s krásnou blondýnkou s názvem projektu. Naše financování není nepřehledné. My jsme od počátku své existence naprosto a plánovitě nezávislí na státních dotacích, grantech nebo dokonce evropských finančních prostředcích. V tomto ohledu si hlídáme vlastní svobodu, a čím déle fungujeme, tím více víme, jak to bylo prozřetelné. Řada našich kolegů z velmi bohulibých organizací nebo projektů najednou narazila na určité neomarxistické mantinely, uměle vytvořené bariéry – Černoši v divadle, kvóty na ženy ve filmech, kvóty na handicapované v představeních apod. Často se to odehrává na pozadí neziskových organizací, kdy, pokud chce člověk získat peníze ze státní kasy, grantů, fondů, tak musí splňovat kritéria, která jsou nastavena ideologicky. My jsme šťastní, že to nemusíme dělat. Jsme vděční našim dárcům, kteří nás podporují drobnými dary a řada z nich jsou jistě i čtenáři Konzervativních novin. Myslím, že to je v ČR unikátní podobně jako sama Linka pomoci Hnutí Pro život ČR.
Většinu lidí potěší, když se ukáže smysluplnost jejich práce. V případě Linky pomoci je to určitě tehdy, když se podaří zachránit lidský život. Máte o tom přehled?
Máme takových příběhů docela hodně na Facebooku, kam bych si dovolila odkázat. Případně na Instagramu a na našich webových stránkách. My záměrně na tomto naši práci nestavíme. Respektujeme, že člověk, který se na nás obrátí, se díky nám rozhodne třeba lépe než bez naší intervence. Jsme rádi, že klientům pomáháme vidět problém z různých úhlů pohledu. A přijímáme, že už se nám většinou neozvou. Ovšem asi tak pětina klientek se ozve. Po roce, po dvou letech pošlou fotku – to je naše štěstíčko, kdyby vás nebylo, tak by se nenarodilo. Je to milé, ale není to nic, na čem bychom svoji aktivitu chtěli stavět. Hledáme smysl práce v tom, že potřební o nás vědí a my jim můžeme být podporou.
Linka pomoci dává podporu i lidem, kteří z jakýchkoli důvodů o dítě před porodem či po porodu přijdou. Mluvila jste o jejich doprovázení. Máte i tady nějakou odezvu?
Do našeho portfolia určitě patří i ženy po potratu. A tam si dovoluji zařadit i ty, které se nám svěří se svým úmyslem umělého potratu. Je smutným fenoménem, který se stává a není to úplně zřídka, že volající žena se už dopředu jistí, že když půjde na potrat, tak my ji zajistíme následnou terapii. Z toho je mi hodně smutno, protože v tom je obsaženo vlastně všechno. Bolest současné doby, kdy ta žena zůstala sama, nevěří si, pomoci je víceméně uzavřená, nakonec se rozhodne pro potrat, ale není to svobodná volba. Kdyby to byla svobodná volba, pak by nevolala už předem po zajištění psychoterapie. Je to smutný odraz naší soudobé reality. Samozřejmě ale pomáháme i těmto ženám. Post abortivní syndrom, jak psychosomatický stav po potratu nazývá, umíme ošetřit. Jak u nás na lince, tak umíme doporučit příslušné odborníky.
Jste ředitelkou Linky pomoci, ale sama působíte na lince jako krizová interventka. Co se vás, ať už pozitivně, či negativně, v poslední době nejvíce dotklo?
Už jsem v tom asi dlouho, tak mě málo co překvapí. Musím říct, že v poslední době mi velkou radost udělala rodina, v uměleckém světě značně exponovaná. Nebudu ji pochopitelně jmenovat, protože fungujeme zásadně na principu anonymity. Tato rodina se na nás obrátila v době, kdy lidé v kultuře v době pandemie na tom byli velmi špatně. Do této rodiny, která již měla děti, se měly narodit další. Byl to pro ně silný rozhodovací proces, velmi těžký. Dodnes jsou na tom ekonomicky velmi špatně, ale perou se statečně. Myslím, že jsme jim hodně pomohli a mám z toho velkou radost. Další radost mi dělá to, co ze začátku našeho působení neznám, a to je skutečnost, že máme zázemí dárců, na které se můžeme spolehnout. Vím, že když zavolá máma a řekne – nemám na plenky, na výživu, na nájem, na elektřinu – že s ní můžu sepsat darovací smlouvu a peníze jí poslat. Dnes je svět kvůli covidu v situaci, že dostat se k sociálním dávkám není vždy rychlý proces. A negativní zážitek? Mrzí mě, když se bavím se ženou, která čeká dítě v normálním prostředí a má doma muže, který není schopen překonat své sobectví a dá to poslední razítko na potrat. To je mně vždy velmi líto. Vím, jaká je to bolest pro tu ženu. Na toto trauma se snažíme upozorňovat. Měli jsme i několik klipů, byly odvysílány i v České televizi, které upozorňovaly na to, jak je důležitá role mužů v této situaci.
Jak by vám mohli pomoci čtenáři, čtenářka Konzervativních novin, pokud by se k tomu rozhodli, kromě finančního daru samozřejmě?
Kromě finanční pomoci máme zájem i o materiální pomoc. Teď jsem např. dávala výzvu na Facebook pro ty, kdo by chtěli připravit vybavenou tašku do porodnice pro jednu maminku. Potřebujeme i velké věci jako jsou kočárky, sedačky do auta, přebalovací pulty apod. Ale mezi čtenáři Konzervativních novin mohou být také odborníci různých oblastí, které využíváme. Právníci, lékaři, sociální pracovníci, rodinný poradce, terapeut, mediátor, a to z různých míst ČR a chtěl by jakkoli přispět, velmi to uvítáme. Více informací: https://hnutiprozivot.cz/linka-pomoci
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme