V souvislosti s koronavirovou pandemií a klimatickou mánií vypracovala OSN zprávu, v níž ukázala prstem na ty nejbohatší jako na hlavní viníky emisního ničení atmosféry skleníkovými plyny. Ne snad, že by útok na finančně nejúspěšnější obyvatele planety byl čímsi novým. Přesto je nutno mýtus o klimaticky zlých kapitalistech, který nyní přiživila i OSN, konfrontovat s realitou, jež není zatížena ideologickou předpojatostí.
Podle zprávy OSN („Zpráva o emisní mezeře“) se produkce emisí skleníkových plynů na Zemi příliš nesnížila ani v důsledku koronavirové pandemie. Klima je prý nadále narušováno a – což je stěžejní sdělení – nejvíce za tento stav mohou nejbohatší osoby. Organizace tvrdí, že jedno procento nejmajetnějších, tedy nějakých 70 milionů lidí, je odpovědné za téměř pětinu vyprodukovaných skleníkových emisí. Naopak, nejchudší část populace, zhruba 3,5 miliardy lidí, je prý zodpovědná za méně než 50 % emisí. Zpráva je dokládána názory, podle kterých uhlíkové emise přímo souvisejí s tím, kolik člověk vydělává. Vyšší příjem na obyvatele prý znamená i vyšší emise skleníkových plynů.
Necestovat, nejíst maso!
Podle OSN je z výše uvedených důvodů nutné změnit svět, nebo alespoň „sociální normy“. Co se tím myslí? Bohatí by prý měli změnit své chování a snížit uhlíkovou stopu až o 97 procent. Zdá se, že zatím jde „jen“ o záměr donutit lidi, aby méně cestovali a – jak se to děje nyní kvůli pandemii – aby se „naučili“ více pracovat z domova. Každopádně by hlavně ti největší „viníci“ (tedy ti majetnější obyvatelé) – s jemnou nadsázkou řečeno – měli přestat létat po světě, a místo toho začít jezdit na kole či hromadnou dopravou; nemluvě o tom, že by měli přestat jíst maso. Planeta a její OSN si to žádají.
Vynořuje se idea jakési nespravedlivé emisní nerovnosti, tedy jevu, kdy bohatší lidé svým životem údajně vytvářejí větší (tedy horší) emisní stopu než lidé chudší. Dá se to chápat i tak, že existence bohatších lidí na planetě Zemi je méně žádoucí než životy lidí méně zámožných. Nejde o to dovozovat, že opak je pravdou, tedy, že bohatší lidé jsou „lepší“ než ti chudší. Jde o samotnou ideu kvantifikace míry „skleníkového provinění“ podle osobních příjmů, jakou nyní předkládá OSN. Je to pořad ta stejná písnička, jen pokaždé s mírně modifikovaným textem. Zlý kapitalista kontra hodný proletariát. Dříve boháči, tedy kapitalisté a továrníci, světu škodili tím, že vykořisťovali dělnickou třídu. To však už přestalo být uvěřitelné. Trh a kapitalismus byly vládami natolik zregulovány, že dnes je – státem – vykořisťován více samotný kapitalista než dělník. Samozřejmě, s výjimkou dotačních podnikatelů, jejichž hlavním byznysem je čerpání veřejných dotaci.
Takže se v třídním boji vykopala nová zbraň, zbraň emisní neboli klimatická. Kapitalistům už není předhazováno, že vykořisťují. Tentokrát je jim dáváno za vinu, že emitují více škodlivých skleníkových plynů než obyčejní lidé. Zatímco dříve páni továrníci ubližovali „pouze“ svým dělníkům (co na tom, že jim ve svých továrnách a ze svého majetku poskytovali živobytí), dnes jim OSN hází na triko zločin, jehož dimenze se vesmíru dotýká: je jim vytýkáno, že ničí celou planetu a ubližují všem jejím obyvatelům. Vytvářen je dojem, že bohatí lidé jsou škůdci, zatímco ti chudí jsou pro svět spásou.
Třídní boj a převýchova
Ostatně, stigmatizace bohatých má dostatek živné půdy i v tuzemsku, kde antipatie vůči těm úspěšnějším nedávno vystrčila růžky při snižování příjmové daně zaměstnancům. Paradoxně, pokud takový kapitalista vstoupí do politiky, je jeho majetkové provinění (tedy zbohatnutí) částečně sejmuto údajnou službou veřejnosti. Jako třeba v Česku, kde miliardář a továrník Andrej Babiš je jako šéf strany a vlády značnou částí veřejnosti vnímán jako ochránce chudých a bojovník proti zlobivým podnikatelům. Vzpomeňme jeho nekompromisní válku vůči soukromníkům ve formě uvalení státní elektronické kontroly tržeb na nebohé hostinské, stánkaře a další oběti tohoto elektronicky-kontrolního tažení.
Jistě, na každém šprochu je pravdy trochu. Úspěšný byznysmen možná skutečně najezdí více kilometrů svými moderními „bouráky“ než masa méně zámožných obyvatel ve svých zánovních autech. Nejbohatší lidé nalétají více kilometrů v soukromých tryskáčích než průměrní obyvatelé, kteří se v létě masově vydávají k moři charterovými lety; pokud zrovna planetu nesužuje koronavirus. Je nekompromisně logické, že spotřeba (a každá spotřeba za sebou nechává uhlíkovou stopu) těch nejbohatších je vyšší než spotřeba těch, kdo mají hluboko do kapsy. Mají však kvůli tomu být boháči démonizováni a difamováni? Má kvůli tomu být zesilován třídní boj a voláno po „převýchově“ těch nejúspěšnějších? Je opravdu nutné opakovat ponurou historii, jež v části planety včetně Česka přinesla desítky let marasmu, rozvratu a ekonomického tmářství ve jménu „lepších zítřků“?
Kdo vlastně platí OSN…?
V tažení proti „boháčům“ se zapomíná na to nejzásadnější. Tedy na reálný přínos a důležitost těch nejschopnějších – myslí se tím jen ti úspěšní podnikatelé, kteří na základě svých schopností, kreativity, odvahy a pracovitosti vybudovali úspěšné podniky, jež poskytují produkty či služby spokojeným zákazníkům. To oni jsou skutečným tahounem růstu ekonomiky a zvyšování životní úrovně. To oni jsou strůjcem vytváření ekonomických hodnot v podobě peněz, z nichž pak vlády mohou financovat své přerozdělování a mimo jiné i dotovat OSN, která pak produkuje zprávy namířené proti těm nejbohatším… Jaká je alternativa světa, v němž nebudou existovat úspěšní a finančně zámožní lidé (myšleno lidé ze skutečného byznysu, nikoliv bohatí politici či dotační podnikavci)? Byl by to svět, v němž všichni mají stejně (málo), tedy svět založený na rovnosti v chudobě. Bylo by proto fatální chybou snažit se na cestě k vysněným lepším klimatickým zítřkům vytlačovat ze světa a života ty, kdo dokázali zbohatnout; bez ohledu na to, zda létají či nelétají po světě tryskáči.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!