Je to už více než týden, co se na kanále ČT v pořadu Otázky Václava Moravce ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) sugestivně dotazovala spoludiskutérů (pirátská poslankyně Olga Richterová a ekonom Mojmír Hamlp), zda tuší, jak vysoký je průměrný důchod žen (cca 13 100 Kč měsíčně) a kolik důchodců má důchod nižší než 14 000 Kč (cca 1 milion). Bylo přitom patrné, že si sama sebe hodně užívá.
Tato data jí každopádně sloužila jako významná část argumentace ve prospěch návrhu, aby k letošním Vánocům dostali důchodci úplatek 6 000 Kč. Jako tu nejobtížnější v této záležitosti pak předkládala ryze technickou otázku, zda má takový úplatek být vyplacen jednorázově, nebo se má rozpustit do dvanácti splátek. Ano, jistě, při jednorázové výplatě by mohlo dojít k tomu, že by někteří takto obdarovaní přišli o nárok na některé dávky. Tak určitě… Jinými slovy, pro paní ministryni už v tom okamžiku bylo mnohem podstatnější debatovat o tom, jak úplatek vyplatit – otázku zda vůbec si zjevně nekladla. Vždyť přece 13 100 Kč a 1 milion! Dnes je, jak víme, dohoda mezi koaličními partnery současné vlády taková, že nejpůjde o tisíců šest, ale „jen“ pět. Tím je s velkou pravděpodobností věc politicky vyřízena.
Bohatí důchodci v chudé zemi…?
Přesto bych se rád na okamžik vrátil k těm dvěma vyděračským „argumentům“. Ano, vyděračským, protože manipulativně stavějí každého oponenta do posice toho, kdo nepřeje chudým důchodcům lepší živobytí. Dlužno dodat, že poslankyně Richterová i ekonom Hampl diskutovali srdnatě. Zjednodušeně řečeno oba se správně dotazovali, kde na to vláda vezme. Kromě toho Olga Richterová připomínala nějaké pirátské návrhy, které by jisté zdroje mohly přinést, a Mojmír Hampl poukázal na opomíjený fakt, že neexistuje systém, ve kterém by v neprosperující společnosti mohli být zajištění bohatí penzisté – prostě životní úroveň důchodců bude vždy nějakým způsobem s prosperitou hospodářství dané země svázána –, a vyjádřil přesvědčení, že mnoho, ne-li většina důchodců by snadno pochopila, že v důsledku hospodářských potíží důchody nad rámec zákonné valorizace v nejbližší době neporostou. To vše s paní ministryní Maláčovou nepohnulo ani o milimetr.
Takže zpět k jejím „argumentům“. Problém nízkých důchodů – a to obecně – je nejpalčivější tam, kde důchodce žije sám, tedy v jenočlenné domácnosti. Takových domácností je v ČR necelých 30% (a jejich počet narůstá). Věková kategorie 65+ se na těchto jednočlenných domácnostech podílí lehce nadpolovičně – konkrétně je jich 670 516 (údaj z roku 2019 … pro zajímavost: asi polovina je mezi 65 a 75 roky a druhá polovina je starší…). Asi 72% z tohoto počtu tvoří ženy, 28% muži (nic jiného zatím ČSÚ neuvádí… ale to je jistě dočasné, než nastoupí osoby s třetím pohlavím nebo bez pohlaví). Kategorie 65+ jistě není totožná s příjemci starobního důchodu, ale pro tuto úvahu to budeme předpokládat. Každopádně přes 96% z uvažovaných seniorů nepracuje.
Všech občanů ČR věku 65 roků a starších je 2 131 630. Z toho je 1 233 653 žen a 897 977 mužů. Čili ze všech žen ve věku 65 let a starších jich žije 39% v jednočlenné domácnosti a ze všech mužů ve věku 65 let a starších jich v jednočlenné domácnosti žije 21%. Rozdíly mezi muži a ženami uvedené na přechozích řádcích jsou způsobeny jednoduše tím, že se ženy v průměru dožívají vyššího věku než muži (což je tedy do očí bijící nespravedlnost, kterou by si možná genderové odbornice a odborníci měly/i vzít na mušku…). Ze všech osob 65+ žije v jednočlenné domácnosti necelá třetina (cca 31,5% – tedy jen velmi mírně nadproporčně…). A právě u této třetiny a jen pro ně jsem ochoten vzít vyděračská slova paní ministryně vážně – skutečně, platit nájem a inkaso z jednoho důchodu nižšího než 14 000 Kč, nebo dokonce než 13 100 Kč, to může znamenat chudobu. Jenže také ještě vůbec nemusí.
A to je má druhá námitka. Znám osobně ženu v diskutovaném věku, která během uplynulých tří dekád usilovně a poctivě pracovala na rozvoji své vlastní firmy – a uspěla. Ano, jak vím přímo z jejích úst, důchod, který jí byl vyměřen, přispívá do statistik, které s takovou chutí citovala paní ministryně Maláčová. Ale o chudobě se v případě této ženy nedá hovořit ani vzdáleně – z důvodů, které jistě nemusím rozvádět. Nebo jiný příklad, který také znám ze svého relativně blízkého okolí: žena taktéž s velmi nízkým důchodem, leč (spolu)majitelka mnoha hektarů úrodné zemědělské půdy. Chudoba? No tak ta opravdu vypadá hodně jinak… Aby bylo jasno, já jsem v obou případech velmi rád, že se věci mají tak, jak se mají. Ale na druhé straně mi připadá naprosto absurdní, aby se kvůli těmto důchodkyním prohlubovala díra do státního rozpočtu – navrch s plnými ústy řečí o chudobě.
Zvyšovat důchody? Jen ty vdovské…
A co bych tedy v oblasti důchodů viděl jako případně přiměřené, pokud by nemělo jít o plošné předvolební uplácení, ale o snahu reálně pomoci těm skutečně potřebným? Když už tedy nad rámec zákonné valozirace zvyšovat důchody, tak tedy ty vdovské, a k tomu případně navíc u žen zohlednit počet vychovaných dětí. Ale to by neodpovídalo hlavnímu smyslu celé akce, kterým je nákup volebních hlasů… V každém případě bych se však ze všeho nejraději držel výše zmíněných slov Mojmíra Hampla: mít bohaté důchodce v chudé zemi prakticky nelze a podstatná většina seniorů snadno pochopí, že nad rámec daný zákonem lze přidávat jen v dobrých časech. Ty jsou však za námi.
Autor je předsedou Konzervativní strany.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!