Současná kauza papeže Františka, který v dokumentárním filmu „František“ údajně podpořil svazky homosexuálů, ukázala na stejný problém jako kauza soudkyně Amy Conney Barrettové, na kterou jsme upozornili. V jejím případě naše média (novinky, idnes.cz, Deník N) bez dalšího převzala, že je členkou sekty, která sloužila za předobraz totalitní budoucnosti v románu Příběh služebnice. V případě papeže Františka většinou bez mrknutí oka převzala informaci, že hlava katolické církve (popřípadě církev samotná) podporuje svazky homosexuálů. Ani jedno samozřejmě není pravda a v obou případech by stačilo mít alespoň základní všeobecný rozhled v oblasti náboženství, aby byl člověk při převzetí podobné zprávy minimálně opatrný.
Podle TV Nova papež podpořil sňatky homosexuálů a zahájil „jednu z největších katolických reforem“. Podle Blesku vyjádřil „podporu homosexuálním vztahům.“ Podle idnes.cz „veřejně podpořil zákony, které umožňují homosexuálům vstoupit do registrovaného partnerství.“ I podle Českého rozhlasu papež „podpořil registrované partnerství homosexuálních párů“. Deník Právo si myslí totéž: „Papež vůbec poprvé veřejně podpořil zákony umožňující homosexuálním párům vstoupit do registrovaného partnerství.“ Ba dokonce i katolické rádio Proglas je toho názoru, že papež „veřejně podpořil registrované partnerství homosexuálních párů.“ ČT24 nezahálí: „papež poprvé jednoznačně podpořil zákony o registrovaném partnerství homosexuálních párů.“ To samé CNN Prima News. Martin Fendrych v aktualne.cz si myslí, že „papež František podpořil homosexuály, kteří spolu chtějí oficiálně žít.“ Že papež podpořil registrované partnerství tvrdí i seznamzpravy.cz…
Cosi jako katechismus…
Stalo se to, co se stává v této situaci vždy. Část médií převezme zprávu, která přitom každého alespoň trochu vzdělaného člověka zarazí. Současný papež jistě v řadě otázek vybočuje z obvyklých názorů. Také se baví rád s novináři dlouho a zeširoka, takže případným zájemcům ulehčuje snahu najít v jeho slovech to, co chtějí (a autor dokumentu „František“, rusko-americký režisér Jevgenij Afinejevský, je aktivním homosexuálem, u terého nepřekvapí, že mu vyznění filmu vyhovuje). Nicméně varující jsou případy, kdy novináři jeho slova upravili až příliš. A už jich pár bylo (například, když papež údajně popřel existenci pekla či božské podstaty Ježíše Krista).
Každopádně, že by se jedním rozhovorem v dokumentárním filmu změnil názor církve na tak zásadní otázku? To asi těžko… Vnímavější novináři tuší, že existuje cosi jako katechismus, kde je celkem jasně napsáno, co ano a co ne (konkrétně v případě homosexuality v paragrafech 2357 – 2359). Toho si všimli i v jinak církvi ne zrovna nakloněném levicovém A2larm. I zde sice označují papežovo rozhodnutí za přelomové, ale varují, že „z hlediska fungování církve pár slov v rozhovoru pro dokumentární film znamená poměrně málo.“ Deník N sice také tvrdí, že papež „vyjádřil podporu pro svazky stejnopohlavních párů“, ale alespoň si nechal vysvětlit od olomouckého pomocného biskupa Nuzíka, že papežova slova nemají žádný přímý dopad na oficiální učení církve. „Slova, která pronese papež v dokumentárním filmu, nemají podobu a váhu žádného rozhodnutí, které by měnilo nauku nebo praxi církve kdekoliv ve světě nebo u nás.“
Nicméně, i kdyby papež soukromě podpořil svazky homosexuálů, je to samozřejmě šokující zpráva. Ale i tak je vhodné se nad tím, zda je opravdu možné, aby hlava katolické církve něco takového řekla, pozastavit. Jistě, papež František umí občas překvapit, ale že by se zásadně stavěl proti katechismu…? Zároveň víme, jak rádi by liberální novináři chtěli od papeže slyšet „moderní“ stanovisko k potratům, nemanželskému sexu a homosexuálním svazkům. Zkušenost proto nabádá k opatrnosti. Zvláště, když papežova historie ukazuje, že jeho stanovisko k svazkům homosexuálů bylo vždy negativní, i když – nepřekvapivě – se ke konkrétním homosexuálům vždy vyjadřoval s laskavostí a pochopením. V Argentině se jako arcibiskup stavěl ostře proti manželství homosexuálů a podporu registrovaného partnerství chápal jen jako taktický krok, který měl zabránit ještě horšímu výsledku (alespoň podle jeho autorizovaného životopisu).
Jak to tedy bylo…?
Inkriminovaný úryvek není rozhovorem s autorem filmu, ale jde o sestřih ze skoro hodinu a půl dlouhého rozhovoru s mexickou novinářkou Valentinou Alazraki z května loňského roku. Podle Rádia Vatikán jde o spojení fragmentů čtyř vět.
Ve filmu zazněla (dnes již slavná) věta: „Homosexuálové mají právo být v rodině. Jsou Božími dětmi a mají právo na rodinu. Nikdo nesmí být vylučován.“ To samozřejmě vytváří dojem podpory homosexuálních manželství, včetně adopcí dětí. Papež však podle Radia Vatikán hovořil o přijetí dětí s homosexuálními sklony v jejich rodině. Celá pasáž zní:
Kdybychom se přesvědčili o tom, že jsou to Boží děti, mnohé by se změnilo. Jednou mi v letadle položili otázku – pak jsem se rozzlobil, protože jedny noviny to zveřejnily – o rodinné integraci osob s homosexuální orientací. Řekl jsem tehdy, že homosexuálové mají právo na to, aby žili v rodině a rodiče mají právo na uznání homosexuality svého dítěte. Z rodiny nelze nikoho vyhnat ani mu znemožnit existenci. Dále jsem chtěl říci, že když se u dospívajících projeví nějaká známka této orientace, je třeba vyhledat odborníka, ale namísto toho jsem užil slovo „psychiatr“. Ony noviny pak napsaly: „Papež posílá homosexuály za psychiatrem“. To není pravda! Tutéž otázku mi položili ještě jednou, a já jsem zopakoval, že tito lidé jsou Boží děti, mají právo na rodinu. Vysvětlil jsem, že užití toho slova byl omyl, že jsem mínil něco jiného. Když si všimnete něčeho, co se vymyká běžnému kontextu, nezaměřujte se na ono slůvko, abyste popřeli všechno ostatní. Zdůraznil jsem, že homosexuál má právo na rodinu, což neznamená schvalování homosexuálních úkonů.
Mimochodem, v rozhovoru mexická novinářka s papežem dále řeší právě vytrhování slov z kontextu… Zmiňuje audienci pro španělského transsexuála a Papež konstatuje, že lidé po setkání s ním často řeknou “více než jim papež pověděl”. Dodává také, že si uvědomuje riziko otevřenosti vůči všem:
Jistě, je to riziko. Všichni lidé ale jsou Boží děti, všichni jsme Boží děti. Všichni. Nemohu nikoho odepsat. Musím si dávat pozor na lidi, co hrají špinavou hru, kladou mi léčky. Ovšem nikoli odepisovat…Nemohu ani takovému člověku říci, že jeho jednání je v souladu s tím, co chce církev. To nemohu udělat. Musím ale vyslovit pravdu: „Jsi Boží syn a jako takového tě Bůh miluje. Promluv si o tom s Bohem“.
A jak je to s podporou registrovaného partnerství? Na pasáž o právu na rodinu navazují slova: To, co musíme vytvořit, je zákon o občanském soužití (convivencia civil). Takto by homosexuálové mohli požívat zákonné krytí. Normy tohoto typu jsem hájil.
Nejasný papež
V publikované verzi rozhovoru s mexickou novinářkou se tato pasáž neobjevuje. Rádio Vatikán doporučuje vnímat kontext, na nějž tato slova navazovala. Valentina Alazraki připomíná, že František během svého působení v Buenos Aires bojoval proti svazkům osob stejného pohlaví a ptá se, zda papež souhlasí s míněním těch, kdo tvrdí, že po zvolení papežem se stal liberálnějším. “Odjakživa jsem hájil věrouku. Je zajímavé, že onen zákon o homosexuálním manželství – mluvit o homosexuálním manželství je ovšem rozporuplné…”. Věta zůstává nedokončená.
Navíc je otázka, co přesně papež myslel.
Papež František to jako obvykle svým příznivcům i odpůrcům neulehčuje a vysvětlení celé věci nepomáhá ani Církev, která ve své nekonečné moudrosti samozřejmě… mlčí. I tak je ale na místě spíše opatrnost, než pomýlené nadšení či zaskočené obavy, že církev (popřípadě) papež, podporují svazky homosexuálů (ať už v jakékoliv podobě).
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!