Když přemýšlíte o rasové rovnosti a občanských právech, která politická strana vás napadne? Republikáni? Nebo demokraté? Většina lidí by asi řekla: demokraté. Ale tato odpověď je nesprávná. Od svého založení v roce 1829 Demokratická strana bojovala proti všem hlavním občanskoprávním iniciativám a má dlouhou historii diskriminace.
Demokratická strana hájila otroctví, zahájila občanskou válku, sabotovala rekonstrukci, založila Ku-Klux-Klan, vynutila si segregaci, dopouštěla se lynčování a bojovala proti zákonům o občanských právech v 50. a 60. letech.
Naproti tomu republikánská strana byla založena v roce 1854 jako strana proti otroctví. Jejím programem bylo zastavit šíření otroctví na nová západní území s cílem jeho úplného zrušení. Tomuto úsilí však Nejvyšší soud udělil velkou ránu. V kauze Dred Scott versus Sandford z roku 1857 soud rozhodl, že otroci nejsou občany; jsou majetkem. Sedm soudců, kteří hlasovali pro otroctví? Všichni demokraté. Dva soudci, kteří nesouhlasili? Oba republikáni.
Otázka otroctví byla samozřejmě vyřešena krvavou občanskou válkou. Vrchním velitelem v této válce byl první republikánský prezident, Abraham Lincoln – muž, který otroky osvobodil. Šest dní po kapitulaci konfederační armády John Wilkes Booth, demokrat, prezidenta Lincolna zavraždil. Lincolnovo místo zaujal jeho viceprezident, demokrat jménem Andrew Johnson. Ale Johnson neústupně oponoval Lincolnovu plánu integrovat nově propuštěné otroky do jižního hospodářského a společenského řádu.
Johnson a Demokratická strana byli zajedno ve své opozici vůči 13. dodatku, který zrušil otroctví, 14. dodatku, který dal černochům občanství, a 15. dodatku, který jim dal volební právo. Všechny tři prošly jen díky všestranné podpoře republikánů.
Během éry rekonstrukce pomohly federální jednotky umístěné na jihu zajistit práva pro nově osvobozené otroky. Stovky černochů byly zvoleny do zákonodárných orgánů jižních států jako republikáni a 22 černých republikánů sloužilo v americkém Kongresu do roku 1900. Demokraté si do Kongresu nezvolili černocha až do roku 1935.
Když však rekonstrukce skončila, když se federální jednotky vrátily domů, demokraté se na jihu nahrnuli k moci. Rychle obnovili bílou nadvládu v celém regionu pomocí opatření, jako jsou černé restrikce – zákony, které omezovaly možnost černochů vlastnit majetek a provozovat podniky. A uložili jim volební daně a testy gramotnosti, které využívali k potlačení volebního práva černých občanů.
A jak se jim to všechno podařilo vynutit? Terorem – většinou podníceným Ku-Klux-Klanem, založeným demokratem Nathanem Bedfordem Forrestem. Jak historik Eric Foner – sám demokrat – poznamenává: „Ve skutečnosti byl Klan vojenskou silou sloužící zájmům Demokratické strany.“
Prezident Woodrow Wilson, demokrat, sdílel s Klanem mnoho názorů. Znovu segregoval mnoho federálních agentur a dokonce promítal první film, který se kdy hrál v Bílém domě – rasistický film „Zrození národa“, původně nazvaný „The Clansman“.
O několik desetiletí později jediná vážná kongresová opozice proti přelomovému zákonu o občanských právech z roku 1964 přišla od demokratů. Návrh zákona podpořilo osmdesát procent republikánů v Kongresu. Demokratů méně než 70 procent. Demokratičtí senátoři zákon zdržovali po dobu 75 dnů, dokud republikáni neshromáždili několik dalších hlasů potřebných k rozbití blokády.
A když selhala veškerá snaha o zotročení černochů a jejich udržení v otroctví, a poté i o odmítnutí jejich volebního práva, přišli demokraté s novou strategií: Když už budou černí hlasovat, mohou také hlasovat pro demokraty. Jak se měl prezident Lyndon Johnson údajně vyjádřit k zákonu o občanských právech, „já ty negry donutím volit demokraty příštích 200 let.“
Takže Demokratická strana dnes prosperuje díky hlasům právě těch lidí, které po velkou část své historie utlačovala.
Demokraté lživě tvrdí, že republikánská strana je stranou zloduchů, zatímco ve skutečnosti je to neúspěšná politika Demokratické strany, která držela černochy dole. Černou rodinu zdecimovala masivní vládní podpora. Odpor proti svobodné volbě školy je udržoval v pasti mizerných škol. Politicky korektní policie ponechala černé čtvrti bezbranné proti násilným zločinům.
Když tedy uvažujete o rasové rovnosti a občanských právech, která politická strana by vás měla napadnout?
Carol Swain je profesorkou politologie a práva na Vanderbiltově univerzitě. Přepis z videa Prager University pořídil a přeložil Pavel Mareš.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!