Jak Hospodářské noviny míchají jablka s hruškami

papez

Když papež František vydal dokument Querida Amazoni  (Milovaná Amazonie), asi netušil, co vše tato apoštolská exhortace sepsaná na základě výstupu z nedávné synody (setkání či porady) biskupů z oblasti způsobí. V dokumentu se povzbuzuje církev v Jižní Americe a zvláště v oblastech Amazonie k novému misionářskému úsilí, mluví se v něm o významu ekologie, o péči o chudé či důležitosti práce žen v církvi v Amazonii. Povzbuzuje také ženy k tomuto úsilí, bez jakékoliv tendence k jejich svěcení. Výstižné souhrny i v češtině jsou k dispozici na českých verzích vatikánských medií i na webu české biskupské konference. Na ČT 24 záležitost komentoval poměrně věcně historik a znalec církevních záležitostí Jaroslav Šebek.

To se nedá tak úplně říct o Adamu Černém a jeho komentáři Celibát platí, i tolerantní papež má limity v HN 13. 02., kde se rozhořčil nad tím, že papež František není tak liberální, jak by být měl, protože nezměnil vatikánský postoj k celibátu a svěcení žen. Ponechme stranou, že papež František nebyl biskupem v Brazílii, ale v Argentině. Černý se dopouští tradičního míchání jablek s hruškami, když mluví o svěcení ženatých osvědčených mužů (viri probati) na kněze pro Amazonii a eventuálním svěcení žen. Svěcení ženatých mužů bylo skutečně téma, o kterém se také na této synodě mluvilo a uvažovalo, byť ho papež v dokumentu nezmínil – fakticky tedy tyto návrhy odmítl. Ve stejné větě pak Černý mluví o svěcení žen. Pokud by hovořil o případném svěcení žen na jáhenky (nejnižší stupeň kněžské služby), bylo by to, alespoň teoreticky, možné. Pokud však autor staví vedle sebe otázku kněžského svěcení žen a celibátu kněží, míchá ony různé druhy ovoce. Není to tak, že by celibát platil v církvi od 11. století. Celibát existoval v církvi od počátku, je však pravda, že až od 11. století platí důsledně pro všechny kněze (v západní církvi). Je to otázka disciplinární, kterou by teoreticky církevní autority mohly změnit. Papež v této souvislosti připomínal východní katolické církve (např. tzv. řeckokatolíky na Ukrajině či Slovensku), kde slouží většina kněží jako ženatých (nikoliv však biskupů, ti jsou vybíráni z celibátních kněží čí řeholníků). Ve výjimečných případech (např. bývalí anglikáni) existují ženatí kněží i v katolické církvi západního obřadu (římskokatolické).

Kněžské svěcení žen je ale naprosto jiné téma. To je záležitost, která nemá žádnou oporu v Bibli, ani v tradicí církve. Naopak byla vícekrát odmítnuta, například dokumentem Ordinatio sacerdotalis (svěcení kněží) sv. Jana Pavla II. z roku 1994, kterým reagoval na svěcení žen v anglikánské církvi a kde jasně říká, že kněžství je podle přání a výběru apoštolů Ježíšem Kristem v souladu s Písmem sv. vyhrazeno jen mužům. Někteří komentátoři dokonce uvažují o tom, že jde o výrok řečený s autoritu neomylnosti (ex cathedra). V této věci panuje mezi všemi církevně smýšlejícími biskupy a teology shoda. Divit se tomu může jen liberální komentátor…

Autor je římskokatolický duchovní (farnost Sázava).

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.