Budoucnost nepatří zastáncům sterilního sexu a popelnic plných mrtvých dětí. Patří těm, kteří budou bojovat za lásku, sebeobětování a děti příští generace. Stejně jako irští mniši na Skellig Michael budeme čelit surové síle bičujících bouří – ale máme plamen a musíme ho držet vysoko!
Co má a může dělat mladý konzervativec v této velké éře konce? Tuto otázku si klade Jonathon Van Maren v měsíčníku The European Conservative. Jaký je svět, který obývají dnešní mladí? Polský filosof Zygmunt Bauman psal o „tekuté modernitě“. Vystihl tím neustálou mobilitu a proměnlivost všeho: vztahů, globální ekonomiky i osobních identit. Mladý muž se může stát ženou či naopak; může se stát „nebinárním“, může se dokonce stát „trans-rasovým“. Co však udělat nemůže, je vrátit se do světa svých prarodičů, který byl plný omezujících ortodoxií a skálopevných jistot.
Svět bez jistot
Místo toho dnešní mladí vyrůstají ve světě téměř zcela zbaveném jistot. Obývají svět, v němž je všechno k mání, ale nic není dostatečně pevné, aby se toho dalo držet. Může se to zdát jako svoboda, ale jak Bauman poznamenal, je v tom zdrcující zodpovědnost, když se musí na všechno přijít od začátku. Vaše identita, rodina, náboženství, dokonce i vaše pohlaví – všechno se může změnit podle vašeho rozmaru (nebo se nám to alespoň tvrdí). Je to matoucí tyranie možností a voleb, která vede k hlubokému neštěstí lidí. Můžete mít, co chcete, ale nikdo vám neřekne, co skutečně potřebujete.
Dobře to popisuje Mary Eberstadtová ve své knize Prvotní výkřiky: Jak sexuální revoluce vytvořila politiku identity. Politika identity podle ní není jen nějaký nový politický tribalismus. Ve skutečnosti i slovo „tribalismus“ naznačuje, že člověk má rodinu, někam patří – a dnešní tribalismus je z velké části poháněn tím, že lidé rodiny nemají. Mladým lidem byly odepřeny lidské ekosystémy, jež jejich předkové obývali po staletí. „Politika identit“, dodává Eberstadtová bez obalu, „je křičícím nemanželským dítětem antikoncepční pilulky“. Zmenšování rodin, bezotcovství, potraty a další nové „normy“ vedly k tomu, co autorka nazývá „velkým rozptylem“, a dnešní politika identity je jedním z důsledků toho všeho. Takovou míru sociálního rozvratu jsme v dějinách civilizace nikdy nezažili, s výjimkou období válek nebo přírodních katastrof.
K tomu připočtěme fenomén, který Eberstadtová označuje za benzín přilévaný do ohně našich rozpadajících se kultur: sociální média. Utopické představy o sítích, které by nás sjednotily, jsou dávno mrtvé, sociální média se naopak stala velkým nivelizátorem kultury. Nikdy v historii neexistovala doba, kdy by se děti a dospívající mohli tak zcela oddělit od dohledu a vlivu dospělých. Mladí dnes hledají uznání svých vrstevníků a vytvářejí sítě, které jsou pro jejich rodiče neprostupné, čímž vytvářejí nové kultury, zcela odtržené od jakékoli tradice a prohlubují proměnlivost tekuté modernity. Tím, že nás sociální média spojují se všemi, odpojují lidi od jejich vlastní historie, tradic a dokonce i víry.
Naděje nestačí
Konzervativci měli kdysi tu nevýhodu, že byli nuceni bránit se proti rebelům, kteří měli na své straně veškerý opojný půvab revolučního étosu, prchavou extázi z rozbíjení a vzdoru vůči autoritám a navrch chytlavé rock n‘ rollové hymny. Nyní jsou instituce jejich – a my jsme na řadě, abychom se bouřili. Hle, jak se role obrátily! Po desetiletí sexuální revolucionáři pochodovali a křičeli a požadovali – a dostali vše, v co mohli doufat, a ještě víc. Nyní jsou to oni, kdo hájí „smradlavé ortodoxie“ (jak by řekl Orwell) naší doby.
Práce na zachování a obnově je v každém národě a v každé kultuře jiná, ale sir Roger Scruton vystihl její podstatu: Postavit se těm, kdo by chtěli zničit dědictví, které náleží následujícím generacím, a dodržovat smlouvu mezi živými a mrtvými.
Americký politolog Patrick Deneen, autor zásadní knihy Proč liberalismus selhal (zajímavý rozhovor s autorem přinesl dokonce i Respekt), to vidí nadějně, pokud jde o otázku, jak by měli mladí reagovat na tuto dobu kolapsu. Všude kolem nás pozorujeme důkazy, říká Deneen, že progresivní projekt je neudržitelný, a s chaosem přichází i výzva, a to zejména pro mladé.
„Myslím, že doba křečí je doba, která je nesmírně nepříjemná, vyvolává úzkost a je obtížná. Člověk si nepřeje takové časy prožívat. Na druhou stranu bych si jako mladý člověk myslel, že je to také doba mimořádných příležitostí – stát se velmi důležitým myslitelem nebo aktérem způsobem, který rozhodně neplatil v mé generaci, kdy se zdálo, že je vše do značné míry vyřešeno a platí normální politika. Mám pro vás pozvání: Můžete být novým Johnem Lockem, sv. Augustinem nebo Ronaldem Reaganem. Dnešní doba vybízí k velkoleposti. Řekl bych, že pro mladého člověka určitého typu je to doba inspirace a aspirace.“
Co potřebují lidé, kteří čelí nejistotě tekuté modernity a civilizačním otřesům? Naděje nestačí. Naděje je příliš pasivní a příliš závisí na okolnostech, které nemůžeme ovlivnit. Je to vzdor, plnokrevná, nekompromisní vzpoura proti nemocnému světu, který vybudovali revolucionáři, a vůči probuzené totalitě, která metastázuje kolem nás. Omamné lákadlo vzpoury dnes patří těm, kdo chtějí bránit vše, co je dobré, pravdivé a krásné.
Čas na vzpouru
Je čas vzbouřit se proti postmodernímu světu, proti sexuálnímu chaosu a masovému zpřetrhávání lidských vazeb. Vzbouřit se proti ničení našeho dědictví v našem jménu. Může být něco více vzrušujícího, než boj za samotnou civilizaci? Poslední boje a prohrané bitvy s sebou nesou bolest a smutek a temné okamžiky duše, ale na jakém předmostí můžeme stát – a s jakými skvělými muži a ženami po boku! Jak kdysi poznamenal C. S. Lewis: „Přátelství se rodí v okamžiku, kdy jeden člověk řekne druhému: ‚Cože! Ty taky? Myslel jsem, že jsem jediný.’“ Nejste. Je nás mnoho.
Pokud někdy byl čas stát se kontrarevolucionářem, pak je to právě teď!
Můžeme začít znovu. Jděte do kostela. Zkoumejte Písmo. Čtěte klasiky. Zpívejte ve sboru. Navštivte své prarodiče. Zapojte se do hnutí pro život. Studujte historii. Usaďte se. Založte rodinu. Chvíli to bude trvat.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme