Jak argentinský prezident vyhrál v souboji idejí

Javier Milei přesvědčoval a vzdělával argentinskou veřejnost více než deset let. Nakonec mu uvěřili, že individuální svoboda je lepší než zkorumpovaný stát. Dal lidem alespoň naději.

Po pádu komunistických režimů ve východní Evropě tvrdil Murray Rothbard z rakouské ekonomické školy, že největším nepřítelem svobodné společnosti je liberální levice ve všech svých převlecích. Podle něj je dokonce nebezpečnější, neboť její program kombinuje socialismus se zachováním nějaké formy demokracie.

Náboženská válka

Střet s liberálními idejemi nazval Murray Rothbard novodobou náboženskou válkou, neboť je to boj s náboženstvím dokonalého rovnostářského světa. V situaci, kdy v mediálním prostoru zcela dominují levicové myšlenky, má podle něj asi největší šanci na úspěch demagog. Dokáže extrémními a emocionálně zabarvenými názory oslovit veřejnost napřímo, získat jejich pozornost a následně i podporu. Přestože ho média nazývají nepěknými jmény.

Je velice pravděpodobné, že se nový argentinský prezident Javier Milei těmito názory inspiroval. Jeden z jeho psů se totiž jmenuje Murray.

Javier Milei

Javier Milei vstoupil do širšího podvědomí před deseti lety jako ekonomický komentátor. Každé jeho vystoupení znamenalo pro televizi nárůst sledovanosti. Přes svůj excentrický vzhled a používání hodně ostrých výrazů veřejnost upoutal. Nebo možná právě proto. Jeho argumenty byly jednoduché a dávaly i lidem bez ekonomického vzdělání smysl.

Zloděj poctivější ministra

Dokázal jednou větou vyložit nemorálnost vysokého zdanění. „Jste příznivcem krádeže?”, ptal se. Dokonce si vypůjčil větu z eseje amerického Lysandera Spoonera a říkal, že „zloděj je poctivější než politik, neboť při loupeži riskuje svůj život”.

Esej, který ho inspiroval, napsal v druhé polovině 19. století anarchista, podnikatel, právník a filozof Lysander Spooner. V eseji píše:

(Překlad, zkrácení autor)

Teorie naší vlády je ale zcela odlišná od reality. Skutečnost je taková, že vláda stejně jako lupič říká člověku: Tvé peníze, nebo tvůj život.

Vláda vskutku nepřepadne člověka na osamělém místě, nevrhne se na něj z příkopu, nepřiloží mu k hlavě pistoli a neprohledá mu kapsy. Ale vládní loupež není o nic méně loupeží; je mnohem podlejší a hanebnější.

Lupič na sebe bere odpovědnost za svůj zločin a riskuje sám. Nepředstírá, že má na vaše peníze oprávněný nárok nebo že je hodlá použít ve váš prospěch. Nepředstírá, že je něco jiného než lupič. Není tak drzý, aby prohlašoval, že je pouhým „ochráncem” a že bere lidem peníze proti jejich vůli jen proto, aby je mohl „chránit”. Je to příliš rozumný člověk na to, aby dělal taková prohlášení.

Navíc vás po převzetí peněz lupič nechá na pokoji. Nepokračuje ve vaší „ochraně” tím, že po vás vyžaduje toto a zakazuje vám tamto; tím, že vás okrádá o další peníze tak často, jak se mu to hodí nebo jak se mu to líbí. Nedělá z vás hlupáka ani otroka, prostě vás jenom okrade.

Napsal kdysi Lysander Spooner.

Pozn. autora: Viz též na podobné téma Fréderic Bastiat a jeho čtivý esej o zákonném loupení starý téměř dvě stě let.

Vzdělání, vzdělání, vzdělání

Murray Rothbard tvrdil, že podmínkou vítězství ve střetu idejí je vzdělání. Javier Milei to pochopil. Na vystoupení s sebou nosil například Hayekovu knihu Osudná domýšlivost nebo vystupoval ve vlastní divadelní komedii na ekonomické téma.

Argentinské televize zvaly Javiera Milei opakovaně do diskuzních pořadů, neboť pořady s ním měly vysokou sledovanost. Sestřihy jeho nejzajímavějších nebo nejzábavnějších momentů začaly kolovat po sociálních sítích a měly miliony shlédnutí. Nejen v Argentině, ale celé Latinské Americe. Jeho vystoupení přiměly řadu lidí, aby se seznámili s ekonomickým myšlenkami, o kterých asi dosud nikdy neslyšeli.

Stačí naděje

Stal se nepřítelem úředníků, médií a intelektuálů, ale nadějí pro široké vrstvy lidí z ulice. Média o něm nepřetržitě psala jako o pravicovém extremistovi. Poté, co se loni v prosinci stal prezidentem, napsal Guardian, že „pravicový extremista s přezdívkou blázen vstupuje na scénu”.

Přesto dokázal přesvědčit obyvatelstvo třetí největší země v Latinské Americe, že svobodná společnost je lepší variantou než všemocný stát, a dát lidem zbídačeným vysokou inflací naději, že by se to mohlo zlepšit.

Poslední akcí prezidenta je oznámení z minulého týdne, že hodlá představit zákon, podle kterého by bankéři z centrální banky měli jít do vězení, pokud by chtěli financovat státní dluh tištěním nových peněz. Aneb jak jednoduše říci, že tištění peněz je zákonná loupež.

Nebo rozhodnutí z úterý, ve kterém zakázal používání inkluzivního jazyka ve vládních dokumentech.

Post scriptum

Pozn. autora: Pro lepší pocit stačí naděje. Možná nová petice Několik vět, takový politický program pronesený srozumitelnou řečí. Po vzoru Javiera třeba:

Dokud z vašich daní dáváme dotace firmám, aby si koupily elektrická auta, tak je to krádež, zlodějna a loupež.

Jestli si někdo myslí, že lze udržet ekonomiku Evropy konkurenceschopnou za pomoci slunce a větru, tak je to naprosto regulérní magor.

Dokud lidé, kteří v životě udělali úplný kulový, házejí svými regulacemi klacky pod nohy lidem, kteří se snaží něco dělat za svý, tak je prosperita v prachu.

Čtěte a poslouchejte, co chcete, my vás přesvědčíme. Když ne, tak jsme blbí my, a ne vy.

Pokud to vás vyvolalo třeba jiskřičku naděje, potěší nás každý příspěvek na provoz, reklam nemaje. Děkujeme, odkaz viz níže.

Převzato ze syrzdarma.cz


Zdroje:(1) Lysander Spooner(2) Javier Milei(3) Guardian(4) Zákaz tištění peněz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

200 Kč 500 Kč 1000 Kč